Konceptuální výtvarnice vstoupila na českou uměleckou scénu počátkem devadesátých let a brzo se prosadila jako výrazná ženská osobnost nastupující generace mladých umělců. Počátky její tvůrčí dráhy jsou spjaty s uměleckou skupinou Pondělí, která usilovala o radikální oproštění od tradičního malířského a sochařského projevu. Pro Dopitovou stejně jako ostatní členy skupiny se stal základním tvůrčím východiskem konceptuální projev. Již v rámci skupinových výstav následujících po sametové revoluci upoutala umělkyně pozornost svým individuálním výkonem. Vizuálně silným dojmem zapůsobila například instalace Dvojčat z roku 1991, v níž autorka průkopnicky zkombinovala monumentální fotografie a objekty.

Tematicky se v této práci zabývala problematikou lidské identity a zasloužila se tak o „zdomácnění" tohoto námětu, který se stal v průběhu devadesátých let mezi mladou českou generací velmi oblíbený. Autorka se od počátku své tvůrčí dráhy s otevřeností vyslovovala také k „ženským otázkám". Nelze ji však v žádném případě považovat za stoupenkyni přímočarého radikálního feminismu, s kterým se setkala při svých prvních zahraničních pobytech a vůči němuž nezastírala skepsi.

Dnešní výstava v Městské knihovně se uskutečňuje téměř dvacet let po autorčině první výstavě v Galerii hlavního města Prahy v roce 1995 (Staroměstská radnice), kdy galerie otevřela své dosud jen „dospělému umění" vyhrazené prostory také mladým. Vzhledem k tomu a dosavadní široce strukturované tvorbě Dopitové by se dalo očekávat, že výstava v rozsáhlých prostorách knihovny obvykle věnovaných bilančním monografickým výstavám, bude retrospektivou. Opak je pravdou. Expozice zahrnuje práce z posledních let, nejstarší je z roku 2010. Určitý retrospektivní moment naznačuje jen stěna pokrytá dlouhou řadou názvů všech dosavadních prací autorky. Výstava reflektuje každodenní rovinu našich životů. Lze ji chápat jako duální jednotu dne a noci: na jedné straně představuje dynamiku a vitalitu života v plné síle a v slunečním jasu (Zlaté časy, 2014) a na straně druhé odvrácenou temnější část vztahující se k existenciálním danostem lidských osudů jako pomíjivost touhy, marnost a smrt (Darovanému městu, 2013). A oboje autorka, jak symbolicky uvádí v názvu své výstavy, „miluje a přijímá". V rámci dvou poetických polarit se pak odvíjejí další tematické linie, včetně akcentu na muže.

Expozice bude otevřena do 30. listopadu.