Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ministr kultury Daniel Herman: Žádný oslík s padajícími zlaťáky se nezjeví

Praha /ROZHOVOR/ – Rok a čtvrt. Zhruba tak dlouho je Daniel Herman na postu ministra kultury. Zkraje svého působení jmenoval ředitele Národní galerie, stál u restitucí církevních objektů a památek, zvyšování filmových pobídek, převzal nekonečné žezlo transformace divadel…

2.5.2015 29
SDÍLEJ:

Ministr kultury Daniel Herman.Foto: Deník/Martin Divíšek

Jak byste zhodnotil svůj rok? Překvapilo vás v tomto resortu něco?

Na hodnocení mého působení v resortu se musíte zeptat lidí kolem, nebyl bych objektivní. Ale nikdy jsem nezapochyboval o smysluplnosti této mise. A protože jsem i z dřívějších postů zvyklý na značnou intenzitu, je to jen zvyšování obrátek. Můj životní styl se pětadvacet let nemění. Jen míra odpovědnosti se zvýšila.

Co se vám podařilo a s čím dosud neúspěšně zápolíte?

Podařilo se mi dosáhnout historicky nejvyšší hladiny rozpočtu. Konkrétně, prosadit závazek koaličních stran, že docílíme jednoho procenta ze státního rozpočtu na kulturu. Což by mělo být v roce 2017. Na konci roku 2014 měl tento resort něco málo přes deset miliard korun. V průběhu tohoto roku bychom se měli dostat na 11,1 miliard, což je myslím slušné. To bylo dohodnuto na základě mých osobních jednání. Je jisté, že i kdybychom měli desetkrát víc, nebude to stačit. Ale s ohledem na státní rozpočet je to dobrý výsledek. Nezanedbatelné jsou i zdroje z evropské unie. Evropská integrace je podle mě nejlepší z možných cest. Tam čerpáme pro kulturu jednu a půl miliardy korun. A připravené jsou další projekty v objemu tří miliard. S půl miliardou můžeme počítat od tzv. norských fondů.

„Co mě jako ministra kultury potěší? Řeknu vám něco, co jsem ještě do médií nikdy neřekl: když mohu přenocovat na kočičích hlavách v gotickém prostoru starého hradu."

Obligátní otázkou je, jak částky rozdělit.

Ano, věčně řešíme, zda menšími částkami podpořit více projektů, anebo většími částkami méně.

Vy jste jakého názoru?

Kloním se spíše k té druhé variantě. Čili dát šanci životaschopným projektům, co mají dobře našlápnuto a pomoci jim postavit se na nohy, nežli asistovat při živoření jiných, o jejichž životaschopnosti mívám někdy pochyby.

Například?

Nechci uvádět konkrétní příklad. V tu chvíli mě chytí za slovo a řeknou, že hodnotím to či ono. Ale je to všeobecný trend – i evropské fondy se snaží zužovat počet projektů. A raději je finančními prostředky důrazněji naplnit. Záměrně neříkám dotovat, protože vložené prostředky do kultury jsou investicí, která se vrací. Za českou kulturou k nám jezdí miliony zahraničních návštěvníků. Nemáme moře ani Himaláje, ale kulturní památky a díla. Loni jsem v newyorské Carnegie Hall zažil po koncertu České filharmonie takové standing ovation, jaké se často nevidí. Třikrát filharmonici přidávali. Česká hudba je, jak se říká v tom nejlepším slova smyslu, „brand". Dobrá značka.

Ministr kultury Daniel Herman.Máme i jiné instituce a počiny, které táhnou zájemce, s rozpočtem a státní podporou je to ale smutnější. Třeba příspěvkové organizace jako Národní divadlo nebo Národní galerie, které se pohybují rozpočtově rok co rok na hraně přežití a u nichž se léta vleče nedořešená transformace. Je už vidět nějaký konkrétní horizont?

Pokud jde o Národní divadlo, nemluvil bych o přežívání. Ostatně když je nějaká instituce schopna oslovovat publikum od konce 80. let 19 století dosud, je jistě hodná podpory a zájmu. My se na ministerstvu snažíme v rámci rozpočtu samozřejmě na příspěvkové organizace myslet. A pokud jde o vaši otázku na transformaci, vedli jsme právě nedávno na toto téma debatu, jíž se účastnil mimo jiné ředitel Národního divadla Jan Burian. Tento model transformace se ovšem týká především divadelních scén, nelze ji převést i na galerie nebo muzea. Některé příspěvkové organizace – jež se nezabývají přímo živým uměním – jsou komfortnější, pro jiné, jež pracují s živým uměním, je naopak flexibilita, přerozdělování a podíl na zisku motivující. Tento návrh je součástí našeho programového prohlášení a v úzké součinnosti s Národním divadlem na tom pracujeme. A pořád je to značně diskutabilní…

Jak to myslíte?

Jsou zahraniční partneři, třeba v Rakousku, kteří tuto formu naopak opouštějí a inspirují se u nás modelem příspěvkových organizací. Nelze určitě čekat, že transformace bude jakýmsi deus ex machina a zjeví se oslík, z něhož začnou padat zlaťáky. Všechno chce čas a uvážlivé jednání.

Příspěvkovou organizací, která se také dlouho potýká s nedostatečným rozpočtem, je Národní galerie. Její nový šéf Jiří Fajt, jehož koncepci teď máte na stole, otevřeně hájí různé zdroje financování, například i spolupráci s bankami. Porozuměli jste si na toto téma?

Příspěvkové organizace jsou svébytnými jednotkami a pokud jejich šéfové dokáží komunikovat s partnery z bankovního světa nebo privátní sféry, je to přidaná hodnota. V tom nevidím problém, jen to musí odpovídat jistým normám.

Zmínil jste se o Rakousku, tam se hodně opírají o komerční a soukromé zdroje. I to je cesta.

Ano. Spolupráce privátních a veřejných scén je důležitá a přínosná. I proto jsem zavedl kromě ocenění Dáma a Rytíř české kultury i ocenění pro naše mecenáše. Intenzívně komunikuji i s Bohemia Heritage Found, který dává regionům na kulturu desítky milionů korun, aniž by přitom někde stavěl na odiv svá loga. Dělá to z vlastního přesvědčení.

Ale stále je mecenášů kultury málo. Proč podle vás čeští donátoři raději podporují sport?

Chybí kontinuita. Na přelomu 19. a 20. století tu byla silná mecenášská tradice. Hraběcí rodina Nosticů, která sídlila v Nostickém paláci, kde je ministerstvo kultury, patřila mezi velké mecenáše umění. A rozkvět po průmyslové revoluci přinesl průmyslníky, kteří si rovněž považovali za čest přispívat na kulturu. Jenže komunistický režim po převratu rozvrátil majetkoprávní vztahy a hodnotovou stupnici. My se teď po letech obtížně k těmto základům vracíme. A ještě mám jednu poznámku k vícezdrojovému financování…

Ministr kultury Daniel Herman.Ano?

Obce a kraje jsou zřizovateli více než pěti set divadelních scén a měly by hledat optimální model, pak bude i financování efektivnější. Slibuji si od toho větší míru flexibility a větší moment podílu na zisku. Abychom nedotovali experimenty, jež ocení jen úzká vrstva divadelních fajnšmekrů, a v hledišti bude stabilně poloprázdno.

S tím se dá souhlasit. Tím spíš mě napadá, podle jakých kritérií se rozdělují granty, když některé úzkoprofilové festivaly dostanou více než ty, které obsáhnou více měst a pravidelně mají vyprodáno…

Které myslíte?

Přehlídka Divadlo probíhající v Plzni nebo Festival německy mluveného divadla v Praze letos například dostaly čtyři miliony korun, zatímco Tanec Praha přesahující daleko rámec Prahy necelé dva miliony. Není to disproporční?

Tanec Praha je určitě prestižní projekt, o tom není sporu. Ale regiony by měly také žít, nezapomínejte, že lidé, kteří jdou na festival, se chtějí někde učesat, obléci, dát si večeři – to vše je s návštěvou kulturní akce spojeno a je to přínosem pro zaměstnanost v jiných oborech. Proto chceme podporovat i tyto události mimo hlavní město. A ke grantům - za ně odpovídají jednotlivé komise, kde sedí odborně fundovaní lidé. Doporučení vycházejí z jejich zkušeností a já proto nemám důvod je zpochybňovat. Jsou-li ale sneseny pádné důvody, je možné výši příspěvků modifikovat.

„Regiony by měly také žít. Lidé, kteří jdou na festival, se chtějí někde učesat, obléci, dát si večeři…
To je přínosem pro zaměstnanost v jiných oborech. Proto chceme podporovat i tyto události."

A když jsou pádné důvody sneseny, zasáhnete?

Jsem zastáncem subsidiarity, čili odpůrce centralizace. Mám raději, když se problémy řeší u nejbližšího stupně. Odborní náměstci mají své ředitele odborů, a teprve když to nelze vyřešit u ředitelů ani náměstků, se do věci vložím osobně.

A když kupříkladu někdo jako Pražský komorní balet obejde grantovou komisi a zkouší si vyjednat peníze přímo u ministra financí, jak se na takovou protekci díváte?

Ministr financí má odpovědnost za všechny resorty. A pokud je schopen pomoci někde rozvoji kultury osobně, proč ne?

I když přitom dotyčný obejde komisi, jež – jak říkáte - je k tomu účelu zřizována? Není to pak nefér vůči ostatním, kteří regule dodržují?

Je pravda, že některé subjekty se na pana Babiše obracejí. Rozpočet, s nímž nakládá, ovšem není privátní, musí odpovídat určitému řádu. Ale stává se, že někdy se účelově náš rozpočet navýší. A je pravda, že pan ministr sám určité projekty podporuje. Třeba domácí film.

Jak se vůbec jedná s panem Babišem o peníze na kulturu? Je tvrdý obchodník.

Já naopak obchodník nejsem, takže jde vždy o setkání dvou světů. Setkání, jež je obohacující. Musím říct, že u něj nacházím pochopení. Teď bych mu třeba rád představil problematiku památek. Máme jisté úspěchy - třeba unikátní Schwarzenberský plavební kanál na Šumavě nebo revitalizační projekty jako průmyslový areál v Dolních Vítkovicích, který se proměnil v úžasné multikulturní centrum. Je to příklad ideálního propojení evropských, státních a soukromých peněz. Tím je možné se inspirovat. Ale také máme 750 zmapovaných památek, jež jsou v havarijním stavu. A ty je potřeba řešit.

A naslouchá vám?

Ano. Zažil jsem dva ministry financí a s oběma se mi jednalo dobře. Během působení v Ústavu pro studium totalitních režimů jsem se potkával s Miroslavem Kalouskem a i s ním to bylo vždy věcné a gentlemanské. Samozřejmě, že ekonomické návrhy, jež z tohoto ministerstva odcházejí, jsou v nějaké výši, ministerstvo financí má zase jinou představu. Ale při debatě se vždy dostaneme na určitou úroveň, jež je vzhledem k celkovému rozpočtu rozumná. A není to žádný koňský handl.

Dá se panu Babišovi věřit?

Mě nikdy nezklamal. Co jsme dohodli, platilo.

Ministr kultury Daniel Herman.Po návratu z USA, kde navštívil i vlivná americká studia, přislíbil navýšení filmovým pobídkám pro zahraniční štáby u nás. Takže k půl miliardě přibude dalších pár set milionů?

Ano, loni přidal k půlce miliardy tři sta milionů a stejnou částkou navýší pro filmové pobídky i letos. Mluvilo se o tom už i se zástupci Státního fondu kinematografie, peníze dostanou na konci roku, což stačí.

Pokud vím, poptávka je větší, klidně by unesla i miliardu.

Poptávka je větší, ale my nejsme schopni v tuto chvíli dát větší nabídku, protože nejsme schopni v tuto chvíli zvýšit objem a kapacitu filmové produkce.

Aktuálním problémem domácího filmu je i digitalizace vybrané kolekce českých filmů, kterou poznamenává spor Nadace české bijáky a Národního filmového archivu a celý proces brzdí. Týká se kvality restaurování, které – soudě dle určitých praktických kroků - chce filmový archiv realizovat po své linii. Filmaře to zneklidňuje, protože jsou pod příslušným dílem podepsáni, ale do nového způsobu prací příliš nevidí. Jiří Menzel vám kvůli tomu poslal dopis. Budete na něj reagovat?

Nejsem odborníkem na kvalitu digitalizace, ale pana režiséra si velmi vážím a vím, že vede odbornou diskusi. Vyžádal jsem si určité podklady, abych měl možnost se s problémem seznámit, vím, že na danou věc panují různé názory. Český film je rodinné stříbro, chci se tím zabývat. Spojil jsem se už s panem ředitelem Národního filmového archivu a jsem v kontaktu s příslušnou nadací – jež na digitalizaci filmů v uplynulých letech sháněla prostředky a jíž jsem za to děkoval. Odváděla dobrou práci. Proto je třeba rozporné otázky vyjasnit. Panu Menzelovi samozřejmě odpovím.

Mimochodem, když jsme u filmů, máte nějaký svůj oblíbený?

Mám. Pretty Woman. Nejvíc se mi líbí ředitel hotelu – to je formát. Tomu stačí naznačit. Takhle si představuji ideální komunikaci. Na druhé straně ovšem musí stát ten, kdo pochopí. Také mám rád evropské historické filmy a francouzské detektivky.

Tedy upřímně – diváka Pretty Woman bych ve vás nehledala. Tak ještě jednu obecnější - která pozvánka nebo zážitek vás jako ministra kultury opravdu potěší?

Řeknu vám něco, co jsem ještě do médií neřekl - mám rád památky a radost mi udělá, když mohu přenocovat na kočičích hlavách v gotickém prostoru starého hradu. Je to zajímavá zkušenost.

Kdy jste takhle naposled nocoval?

Loni v létě na hradě ve Vimperku. Užil jsem si to.

Kdo je Daniel Herman
Rodák z Českých Budějovic je politik a někdejší katolický kněz.
Působil mj. na Lince pomoci v krizi při Policejním prezidiu ČR a jako mluvčí České biskupské konference.
V letech 2010 až 2013 byl ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů.
Od října 2013 je poslancem Poslanecké sněmovny PČR za KDU-ČSL.
Od ledna 2014 je ministrem kultury České republiky v kabinetu Bohuslava Sobotky.

Autor: Jana Podskalská

2.5.2015 VSTUP DO DISKUSE 29
SDÍLEJ:
Prezident Miloš Zeman s lídrem SPD Tomio Okamurou
2 4

Zeman se sbližuje s Okamurou. Našli společnou řeč o islámu a migraci

Jiří Milek.
2 12

Vládcem velkých, širých, rodných lánů bude „malý Babiš“ Jiří Milek

Kohák se klouzal a farář žehnal raketám: Prohlédněte si nejlepší videa víkendu

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku o víkendu 9. až 10. prosince 2017.

Kdo převezme vládu nad českým fotbalem?

Je to tady. Už zítra se veřejnost dozví jméno nového šéfa českého fotbalu. Na mimořádné valné hromadě v Nymburku si delegáti zvolí nástupce Miroslava Pelty.

Stop dalším bytům. Vesničané se začínají bouřit proti výstavbě, plánují i petici

Naše vesnice už není tak pěkná jako dřív, zlobí se obyvatelé Holubic na Vyškovsku. Někteří podle zjištění Deníku Rovnost dokonce mluví o tom, že sepíší petici požadující zastavení výstavby dalších bytových domů. Těch je v obci s dvanácti sty obyvateli šest a další se mají stavět. „Nelíbí se mi, že se u nás pořád staví nové byty,“ řekla například Františka Šobrová.

„Konečně přijelo áčko,“ užíval si Jakub Kohák zasněžený Špindl

/FOTO, VIDEO, ROZHOVOR/ Známý showman Jakub Kohák se objevil v sobotu ve Špindlerově Mlýně při slavnostním otevírání lyžařské sezony.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT