Vernisáž výstavy se uskutečnila v pátek 13. září. Svými vlastními skladbami nejprve návštěvníky hudebně naladil Jaroslav Šmilauer, výstavu si poté netradičně uvedl sám umělec.

U fotografií nenajdete žádné popisky. Jindřich Štreit je k nim záměrně neumístil. Chtěl, aby se návštěvníci při jejich prohlížení nejprve zamysleli a sami se pokusili odhadnout, co se na snímku asi odehrává.

Mezilidské vztahy jsou všude stejné

„Vystavuji kolekci, která vlastně nemá žádný název. Jsou to navybírané fotografie, které se nám líbily a spojuje je myšlenka všeobecného objímajícího lidství. Protože lidé na celém světě mají stejné radosti, starosti, problémy i smutky. A právě tohle se pokouším vyjádřit touto výstavou. Nechtěl jsem řešit, jestli je to fotka ze Sibiře, Japonska nebo Rumunska. Mezilidské vztahy jsou všude stejné," uvedl Jindřich Štreit.

Příběhy na fotografiích (dělaných klasickým přístrojem na film), jsou velmi silné. Z fotek je na první pohled znát, že Jindřich Štreit má rád venkovské lidi. Často mezi nimi pobývá, rozkrývá jejich rozpoložení a v ten jediný správný moment zmáčkne spoušť. Žádná ze zachycených situací není naaranžovaná, jedná se o kouzlo okamžiku.

Musíte se s těmi lidmi sžít

„Dokumentární fotografie je o čase. Samozřejmě, že když někam přijdete poprvé a začnete fotit, tak před vámi všichni utíkají. Musíte se s těmi lidmi sžít, navázat kontakt a získat jejich důvěru. Po čase vás úplně přestanou vnímat. Jedině tak může vzniknout nestylizovaná, „žitá" fotografie," vysvětlil mi v jednom dřívějším rozhovoru Jindřich Štreit.

Hojně navštívená uherskobrodská vernisáž měla i svou pověstnou třešinku na dortu – to když Jindřich Štreit udělal pro zájemce komentovanou prohlídku výstavy. Zastavil se u každého snímku a pozorně naslouchajícím návštěvníkům podrobně rozkryl zachycené situace, zajímavé příběhy lidí i země, v nichž se to všechno odehrálo.

Kdo je… Jindřich Štreit

Jindřich Štreit (5. 9. 1946) je český dokumentární fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života. Vyrůstal v obci Střítež v okrese Vsetín, kde byl jeho otec učitelem. Když mu bylo deset let, přestěhoval se s rodiči do pohraniční obce Těchanov na Bruntálsku.

Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci (obory 1. – 5. třída a výtvarná výchova). Právě zde se začal dvořit fotografii -díky profesoru Janu Bukovianovi, od kterého si prý koupil svůj první fotoaparát. Po studiu vyučoval na základní škole v Rýmařově, po roce se stal ředitelem školy v Sovinci a později v Jiříkově. V letech 1974–1977 absolvoval Školu výtvarné fotografie při ústředním výboru Svazu českých fotografů v Brně.

V sedmdesátých letech začal fotografovat život na vesnici, fotografoval i portréty a život Romů. Začátkem osmdesátých let se zúčastnil nepovolené výstavy neoficiálních výtvarných umělců. Stálo ho to svobodu, státní policie mu zabavila negativy, pozitivy i přístroje a dostal zákaz vykonávat fotografickou činnost. Po propuštění z vězení se navíc nesměl vrátit ani k učitelské profesi, takže začal pracovat jako dispečer státního statku.

Po roce 1989 se stal zaměstnancem muzea v Bruntále a od roku 1994 je „na volné noze".

Jindřich Štreit vyučoval dokumentární fotografii na Filmové a televizní fakultě AMU v Praze, kde se v roce 2000 stal docentem pro obor fotografie a na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě.

Od roku 1967 realizoval přes 850 samostatných výstav na čtyřech kontinentech světa a byl účastníkem mnoha mezinárodních dílen a sympozií. Od 70. let se intenzivně věnuje také realizaci výstav jiných umělců, po roce 1989 rovněž v mezinárodním měřítku. Vyhlášenou formou neoficiální kultury se staly v osmdesátých letech jeho vernisáže českých a slovenských umělců na hradě Sovinec, ve kterých se svou ženou pokračoval až do roku 1997.

V rámci pedagogické činnosti mimo jiné pro studenty pravidelně připravuje s kolegy z Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě fotografické dílny a především dlouhodobé fotografické projekty, jež mapují běžný život ve městech i na vesnicích. Od roku 1990 část své práce soustavně věnuje podpoře humanitární a charitativní činnosti. Za svoje fotografie získal řadu domácích i mezinárodních ocenění. V roce 2006 mu bylo při příležitosti státního svátku uděleno ocenění Medaile Za zásluhy I. třídy. V září 2009 byl prezidentem Václavem Klausem jmenován profesorem pro obor volné a užité umění.

MARKÉTA ŠVEHLÍKOVÁ