Vše začalo už během studia na pražské Akademii výtvarných umění poté, co si Šimera vymyslel vlastní malířskou technologii a nazval ji „new dripping" (Stékané obrazy). Geometrické obrazce tvořil kapkami barvy spolu s působením gravitační síly. Nyní od této techniky ale upouští.

Motivem jeho nejnovějšího souboru, který je zároveň praktickou částí Šimerovy doktorandské práce u Federica Díaze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, je samotný akt malby. Konstrukcí nových pracovních postupů s chemikáliemi vytváří díla v podstatě svědectví nedávno zmizelých předmětů.

SNÍMKY NEMAJÍ PŘESNĚ DOKUMENTOVAT TVAR, zato mají působit jako obraz času, říká o vystavovaném souboru autor Evžen Šimera.

Své exponáty návštěvníkovi výstavy Evžen Šimera nevysvětluje. Mají být jen stopami a dojmy…

Evžen Šimera: Nechávám působit jistou míru tajemna

…tomuto „výtvarnému alchymistovi" není snadné položit otázku vzhledem k tomu, jak abstraktní, experimentální a všeobjímající jeho tvorba je.

Kdy jste začal poprvé tvořit a hledat v umění nové cesty?

Na to je opravdu těžké odpovědět. Sám za sebe si myslím, že tomu tak bylo už od počátku, kdy mě umění začalo zajímat a kdy jsem se sám rozhodl tvořit. Asi v každém je určitá úroveň touhy po originalitě a ta právě způsobuje touhu po hledání nových řešení. Umělec pak vzrušeně očekává, co na to divák

Nechtěl jste přece jen raději studovat přírodní vědy?

Umělec má na rozdíl od vědce, například chemika, možnost přistupovat k využívání vědeckých faktů velmi intuitivně a přizpůsobovat si je podle své potřeby. Není třeba zachovávat objektivitu. Mě osobně přírodní vědy vždy zajímaly, a je to tak, původně jsem je chtěl před AVU a VŠUP studovat. Ale právě tato svoboda mě nakonec přesvědčila k hlubšímu zkoumání konvenčních hranic možností výtvarného umění, například s prolnutím k hranicím vědy.

Vidíte na svých studentech, že ovlivňujete i jejich rukopis?

O to se moc nesnažím. Spíš se cítím jako takový moderátor, který doporučuje s přihlédnutím ke konkrétním projektům prozkoumání potřebného kontextu. Je samozřejmě možné tvořit bez povědomí o tom, co se dělo a děje. Je ale lepší, možná i lehčí, když se student dokáže orientovat v problematice, kterou řeší. Někdy vlastně mohou studenti ovlivnit i moji tvorbu. Ideální je taková reciprocita.