Na který segment tvorby Zdeňka Buriana jste se tentokrát zaměřil?
Tentokrát jsme chtěli Buriana ukázat z méně známé stránky. V knize přetiskujeme některé Burianovy dosud nevydané ilustrační celky, mimo jiné jedinečné barevné dvoustrany k tehdejšímu dětskému bestselleru Malý lord, a dále neobvyklé ilustrace k české klasice – Nerudovým Povídkám malostranským. V závěru knihy uvádíme Burianovy téměř neznámé kostýmní návrhy pro první československý barevný film Jan Roháč z Dubé a velkoryse pojaté kostýmní a scénické návrhy k opeře Svätopluk, k jejichž realizaci též nikdy nedošlo.

Kolik let práce jste celé trilogii věnoval?
Celkem sedm let. Každá kniha zabrala dva roky příprav: často detektivní sbírání materiálů, skenování originálů ve studiu a jejich následné čištění, psaní textů. Jeden rok si v počátcích vyžádaly diskuze s mým spoluautorem Rosťou Walicou a dalšími znalci Burianova díla o celkové koncepci. Měl jsem připraveno několik variant vývoje. Upřímně řečeno jsem vycházel z toho, že vydáme první svazek Dobrodružný svět Zdeňka Buriana, a tím to skončí. Tajně jsem si přál, aby kniha měla úspěch, a my jsme mohli ve vydávání pokračovat. Monografii jsem poté rozvrhl do tří svazků, které tak tvoří jediný celek. Teď se těším na úspěch třetího svazku. Již na začátku práce jsem z Burianovy tvorby vyčlenil ilustrace a obrazy s pravěkou tematikou, které si zaslouží další trilogii.

Má jít o závěrečný díl. Vlastník všech tří knih tedy má skutečně "vše", co v knižní ilustraci Zdeněk Burian vytvořil?
Pro sebe jsem si tuto trilogii, která prezentuje ilustrační tvorbu Zdeňka Buriana, nazval „dobrodružnou trilogií“. Jakkoli se zdá velkorysá, ve skutečnosti obrazně řečeno nahlíží jen klíčovou dírkou na rozsahem obrovské dílo. Trilogie prezentuje více než 1200 ilustrací, odborníci v současné době odhadují, že Burianovo dílo čítá téměř 12 000 položek, a to bez základních skic. Z matematického hlediska je to deset procent veškeré Burianovy tvorby. Majitel všech tří knih má však vskutku „vše“, co Burian nakreslil pro prvorepublikový časopis Dobrodružný svět a k česky a slovensky vydanému dílu Julese Verna. A navíc má vhled do zajímavých žánrových oblastí, v nichž Burian exceloval, ať už jde o legionářskou literaturu, ilustrace k populárně naučným knihám či třeba v prvním svazku k dvěma nikdy nevydaným knihám s leteckou tematikou.

Podělíte se o svou nejoblíbenější ilustraci Zdeňka Buriana?
V dětství jsem si Burianovy ilustrace v knížkách, především ve verneovkách, prohlížel stále dokola, jak se říká, vpíjel jsem se do nich pohledem, a pérovky jsem se pokoušel překreslovat. Z té doby ve mně zůstal těžko definovatelný pocit vzrušení při pohledu na Burianovu ilustraci, totiž pocit napětí a dychtivosti poznat, jak pokračuje scéna, kterou Zdeněk Burian namaloval, zkrátka co se „skrývá“ za ilustrací v knize dál. Navnadit čtenáře, to uměl Burian dokonale a v tom dodnes těžko hledá sobě rovného. Právě proto si jej nakladatelé za první republiky tolik oblíbili! Ale je pravdou, že mě vždy fascinovala ilustrace použitá na obálku druhého svazku naší trilogie Podivuhodný svět Zdeňka Buriana – souboj s obří chobotnicí provedený s působivými detaily.

Jaký byl Burian vlastně člověk? A projevuje se jeho charakter nějak v jeho ilustracích?
V doslovech ke všem třem knihám se Rosťa Walica pokusil doplnit symbolický portrét Zdeňka Buriana o další tahy. Píše o jeho „sveřeposti a urputnosti, jinými slovy silné vůli“, jež stála za umělcovou neuvěřitelnou kázní a pílí. Bez ní by Burian nikdy nevytvořil tak obrovské dílo, jež považujeme za velkolepé i ve světovém měřítku. Druhým charakteristickým rysem Burianovy povahy, který se výrazně projevuje v jeho díle, je sklon k romantickým, ba přímo patetickým gestům. Hledíme-li na některé jeho hrdiny – kapitána Nema, lodivoda Johna Graye na obálce románu J. F. Coopera, či na Vinnetoua a Old Shatterhanda –, z jejich gest, postojů a pohledů čiší patos, jenž podtrhuje jejich odvahu a hrdinské činy. Ne nadarmo v některých postavách, např. v portrétu Old Shatterhanda či „Lovce jelenů“, rozeznáváme rysy samotného Buriana.

Je v současné knižní ilustraci někdo, kdo by na jeho dílo navazoval nebo dosahoval podobného mistrovství?
Zdeněk Burian zůstane jen jeden, ve zvládnutí techniky kvaše stěží nalezne pokračovatele a šíří a rozsahem tvorby též. Dnešní dobrodružná literatura se ubírá jinými cestami než před 80 lety, narativní ilustrace se rovněž vyvíjí a čtenářská očekávání také. Již za svého života měl však Burian své pokračovatele, kteří na něj vědomě navazovali, a zároveň (a to si časem naštěstí uvědomil každý z následovníků) se posléze pokoušeli od něj odlišit a hledali si vlastní cestu, jak ztvárnit ilustrace k dobrodružné literatuře. Miloš Novák, Bohumil Konečný, Jaromír Vraštil či Gustav Krum obdivovali dílo Zdeňka Buriana, vycházeli z něj a pak si našli svůj vlastní výtvarný projev i výraz. Linie následovníků pokračuje dodnes, protože kdo se chce věnovat dobrodružné ilustraci, nemůže Burianův vliv ignorovat, stejně jako třeba autor věnující se současné chlapecké literatuře nemůže opominout Jaroslava Foglara. V Albatrosu programově vydáváme i tituly, kde jsou vedle sebe v jedné knize ilustrace Zdeňka Buriana a některého ze současných výtvarníků. Nejde o měření sil, jde o poctu mistru Burianovi a zároveň gesto, jímž naznačujeme, že touha po dobrodružství se předává z generace na generaci. Věřím, že to by veskrze skromného Zdeňka Buriana potěšilo.