Videoart podle jeho představitelů stojí na pomezí vizuálního umění a poezie a je opomíjenou linií v umělecké tvorbě elektronického obrazu. Původní výstavy, která byla součástí tehdejšího Salonu užitého umění, se před 29 lety zúčastnili například René Slauka, Roman Milerský, Tomáš Kepka, Pavel Scheufler, Lucie Svobodová či Ivan Tatíček. Dokument Skaly z roku 1990 popisuje videoart jako protest proti "otupující stejnosti konzumní podívané". Věnovali se mu lidé, kteří byli občanským povoláním filmaři, fotografové, grafici nebo výtvarníci.

Úterní výstavu připravila vnučka jednoho z nejvýraznějších představitelů českého videoartu Radka Pilaře, Adéla Komrzý. Pilař ve své tvorbě obsáhl širokou škálu nejrozmanitějších výtvarných forem i použitých médií. Ačkoli je veřejnosti znám především znělkou Večerníčka a příběhy o loupežníku Rumcajsovi, velkou část jeho díla představují malby, ilustrace, grafiky, objekty, fotografie, asambláže, koláže, filmové experimenty i video.

V roce 1985 byl Radek Pilař jednou ze zakládajících osobností oboru animované tvorby na FAMU, která se o pět let později za jeho přítomností změnila v plnohodnotnou katedru. Pilař stál také u začátků obdobné katedry na brněnské FaVU. Je považován za průkopníka českého videoartu především díky tomu, že vedle inspirace pop-artem a kinematografickými postupy 60. let vycházel z tradice českého animovaného filmu a meziválečného poetismu.