Výstava Okna do pravěku, kterou muzeum ve středu otvírá, je dosud největší expozicí věnovanou tomuto období. Kurátoři, designéři, animátoři i architekti ji připravovali pět let a je to znát. Ve čtyřech sálech se chronologicky přenesete do známých období od prvohor až po čtvrtohory, z videí na vás dýchne atmosféra pralesů, jezer a močálů, modře světélkující stropy připomenou hladiny pravěkých moří, plavuně základy uhelných slojí.

Zkrvavený dinosaurus

Nahlédnete do krajiny Bílé Hory v době útvaru křídového i do omamného světa zelených vltavínů a meteoritů – rafinovaně skrytých mezi černými závěsy a postupně odhalujících svou barevnou krásu. Největší pozornost budí velká zvířata. Důstojný mamut pochodující s mládětem sálem, lichokopytník s mláďaty uštvaný párem medvědopsů a jediný český dinosaurus nazvaný na počest autora pravěkých ilustrací Zdeňka Buriana burianosaurem augustaiem. Instalace ho zachycuje zkrvaveného uprostřed poslední smrtelné bitvy – se žraloky zakousnutými do jeho těla. Unikát vychází z vědeckých výzkumů nalezené kosti, na níž se našly stopy po jejich zubech.

Na modelech se podílel Jan Sovák, významný český paleoartista, který spolupracoval se Stevenem Spielbergem na filmu Jurský park.

Levitující ryby a kameny

Velké vitríny v černých rámech pomáhala tvořit architektka Renata Slámková: „Tmavé pohyblivé válečky nad nimi evokují pomocí světel a stínů terén české krajiny,“ říká k instalaci „oken“ , v nichž „levitují“ dávné ryby, rostliny, kameny, trilobity i kostřičky zvířat. Osvěžují je animační videa, na nichž pracovala talentovaná animátorka Kateřina Coufalová. Mezi zkamenělinami můžete najít nejstarší suchozemskou cévnatou rostlinu na světě, kterou má muzeum ve sbírkách přes sto let a která pochází ze sbírek Joachima Barranda. Na Zemi žila asi před 432 miliony let.  

Celkem je v expozici vystaveno na dva tisíce exponátů a nabízí mezioborový pohled na danou dobu. Je koncipována dlouhodobě – pro celou generaci dospělých i dětí. Podle ředitele Michala Lukeše také ukazuje cestu, „jakou chtějí v Národním muzeu do budoucna jít, tedy nabízet moderní expozici tak, aby odpovídala očekáváním návštěvníků 21. století“. To se opravdu podařilo.