Až do své smrti vloni na jaře byl John Ashdown-Hill považován za jakéhosi Robina Hooda moderní britské historiografie. A v Sherwoodském lese, kde kdysi skutečný Robin Hood bral bohatým a chudým dával, se odehrává i část historikovy přelomové knihy Richard III. Poslední dny života a osud jeho DNA.

Prokletý Shakespeare

Právě tam se totiž legendární panovník psychicky „vylaďoval“ před osudnou bitvou s Jindřichem VII. Tudorem, který se chtěl zmocnit anglického trůnu. Oproti vžité představě o zachmuřeném pesimistovi si krátil čas oblíbenou kratochvílí lovem a evidentně věřil, že svého protivníka hladce porazí. Bohužel se spletl a z nastalého boje nevyvázl živý.

Ashdown-Hill rekonstruoval posledních 150 dní Richardova krátkého žití (v době smrti nebylo králi ještě ani 33 let). A už v prvním vydání knihy, která u nás vyšla v aktualizované verzi péčí nakladatelství Citadelle a překladatelky Jany Resové, autor navzdory všem předchozím úvahám a teoriím označil, kde leží Richardovy ostatky. Stačil jeden den archeologického průzkumu na zdánlivě bezvýznamném parkovišti v Leicesteru a jeho slova se potvrdila. Ashdown-Hill však šel ještě dál a vystopoval linii vedoucí od Richardovy sestry Markéty z Yorku až po jednu paní v Kanadě, která mu poskytla královu DNA. Porovnáním tohoto vzorku se vzorky nalezenými roku 2013 v Leicesteru bylo potvrzeno, že v hrobě, na který historik ukázal, skutečně leží hrdina slavné Shakespearovy tragédie.

À propos, William Shakespeare: ten Richardovi pěkně zavařil. Popsal ho jako vraždícího maniaka, zavilého hrbáče a veskrze odpudivou postavu. Odhlédnuto od faktu, že nález kostry prokázal jen malou tělesnou deformaci projevující se mírným vychýlením ramen, rozmetal Ashdown-Hill i představu o Richardovi jako osnovači těch nejkrutějších plánů v dynastii Plantagenetů.

„Velkou ironií je, že na rozdíl od toho, jak byl líčen později, jedním z jeho zásadních povahových rysů byl nedostatek tvrdosti,“ uvádí autor. „Ve skutečnosti jeho chování po celý čas svědčí o jeho přílišné laskavosti, velkorysosti a důvěřivosti.“

Zrada na bojišti

A tyto vlastnosti se Richardovi krutě nevyplatily, když se 22. srpna 1485 po ránu střetl s vojskem Jindřicha Tudora v bitvě u Bosworthu. Měl dvakrát větší armádu než jeho protivník, a i když proti němu podnikl poněkud zbrklý útok, zdálo se, že zvítězí. Pak ho ale zradil lord Stanley, jenž se svými vojáky přeběhl k nepříteli. Jindřichovi lidé Richarda, pod kterým klesl kůň, obklopili a jeden z nich mu zezadu zasadil smrtící ránu do hlavy. I to potvrdil nález v Leicesteru.

Ashdown-Hill nevěří, že by vítěz s tělem mrtvého krále nakládal špatně, jak se traduje. Po bitvě s ním Jindřich odjel do centra hrabství Leicestershire, kde ho buď sám nechal pohřbít, nebo dovolil mnichům, aby Richarda pochovali pod chórem františkánského převorství.

Hrob byl označen kamennou deskou, která však po zrušení řádů roku 1538 zmizela. Vinou chybných zápisů pak lidé ztratili pojem o původním místě uložení králových ostatků. A to přesto, že radní Robert Herrick, který si posléze na ruinách převorského kostela postavil dům se zahradou, označil dané místo sloupem a nápisem. I ten časem vzala voda. A trvalo dalších 400 let, než se ztracený král dočkal zmrtvýchvstání.