„Osmnáctiletý Martin Škoda se v kategorii First Cookbook (Kuchařská prvotina) umístil třetí! First Cookbook spadala pod hlavní kategorii (kategorie A) Best Authors & Chefs (Nejlepší autoři a šéfkuchaři). Ve finále se utkal s autory ze SRN, Grenady, Hong Kongu a USA, Američanka soutěž vyhrála," uvedla Olga Formanová ze Smart Press.
„To jsem nečekal! Bylo pro mne ctí usednout v jednom sále s tolika významnými lidmi z oboru gastronomie z celého světa. Pro mne jako studenta, kuchaře-amatéra, bylo 3. místo něčím snovým," svěřil se student z Českých Budějovic, Martin Škoda.
Nejsem trémista
Martine, jste trémista? Prozradíte, ve kterém okamžiku slavnostního ceremoniálu se vám ve Francii roztřásla kolena?
Myslím, že trémista nejsem skoro vůbec, ba naopak různé projevy nebo výstupy mám celkem rád, ať už se to týká školy nebo třeba vaření. Takže jsem nebyl moc nervózní ani v Paříži, ale musím přiznat, že když přišla na řadu moje kategorii, srdce se mi rozbušilo o něco rychleji.
Jaká hudba vám při předávání prestižní 3. ceny zněla hlavou? Byl to některý hit z vaší nové oceněné kuchařky?
Nevím proč, ale mám tušení, že to byla skladba „Missing" od indie pop skupiny The xx; ta ale v kuchařce není.
Docela by mě zajímalo, co pro vás bylo na psaní kuchařské knížky „Škoda nevařit" nejzábavnější. Pochlubíte se?
Moc mi dal a také se líbil proces celé tvorby, díky němuž jsem měl šanci získat spoustu výborných zkušeností. Právě z nich teď čerpám a myslím, že ještě dlouho budu.
Tak to je prima. A prozradíte, kdo vám pomáhal ochutnávat, bez koho by tedy nejspíš vaše kniha nevznikla?
Nejvíce asi ochutnávala moje rodina a kamarádi a jsem jim za to vděčný. Kniha by samozřejmě nevznikla bez mého skvělého týmu a i jim patří ohromný dík.
Když se fotí snímky do kuchařské knihy, často se jídla různě „blýskají", aby vydržela „svěží", jakoby čerstvá. Natírají se různými aspiky, snad se i stříkají spreji, aby byly jejich barvy čerstvé, ale většinou se tak znehodnocují. Bylo vám to líto, takto „kazit" svoji vlastní práci?
Takové znehodnocování se mi moc nelíbí, ale u tvorby mé kuchařky mi to líto být vůbec nemuselo.
Focení bez chemie
Proč? To mně by bylo líto, čerstvé voňavé jídlo pak vyhodit…
To proto, že všechna jídla jsem si fotil já sám na zahradě nebo někdo kolem domu. Žádnou chemii jsem na focení nepoužil. Neměl jsem dokonce ani žádná světla a clony, takže když přišla bouřka nebo zapadlo slunce, musel jsem dané jídlo vařit, či minimálně fotit někdy jindy znova.
S velkou radostí…
Jaké máte zkušenosti se čtenáři a čtenářkami, zvlášť s nadšenými moderními hospodyňkami? Pochválila vás některá za některé konkrétní skvělé jídlo z knihy? Byl někdo rád, že se díky vám dostal k pro něj zajímavé muzice?
S velkou radostí musím konstatovat, že už se mi dostalo obou z těchto reakcí a nesmírně si jich vážím. Spousta lidí už se mi ozvala kvůli určitému receptu, další část si pustila moji doporučenou hudbu, ke které by se asi jinak nedostali. A zaujala je.
Prozraďte, co na knize bylo vůbec největší dobrodružství?
Asi právě již zmíněné focení v „pankáčských" podmínkách na zahradě. Anebo poslední, nejvíce vypjaté dny těsně před uzávěrkou.
Vzniká už pokračování vaší knihy „Škoda nevařit"? Či pro vás bylo po jejím dokončení naopak velké dilema: „Kterým směrem se teď vydat?"
Myslím, že jsem teď v takovém mezičase. Nějaké myšlenky už mám, a dokonce chystáme už i nějaké nové projekty, ale druhá kuchařka je zatím jen čistě v mé hlavě.
Co člověk vlastně za takovou 3. cenu získá? Je to spíše otázka prestiže, radosti, nebo se na to nějak váže vydání knihy ve světě a podobně?
Dle mého názoru to mezi sebou může být oboje tak trochu spojené. Je to pro mě obrovská prestiž, které si moc vážím, ale zároveň i šance, která mi otevírá nové možnosti. Nejsem se úplně jistý, zda by bylo úplně rozumné moji první kuchařku překládat do dalších jazyků, protože byla psaná a určená hlavně pro naše podmínky, pro Českou republiku. Ale pokud by se tak stalo, asi by to spíše bylo cestou více na východ než na západ. Nechme se překvapit, jak to celé dopadne, přeci jenom je to jen krátce po skončení soutěže, a tak na tuhle otázku ještě nemůžu úplně odpovědět.
Chtěli nás opít
Byl na vyhlášení mejdan? Bylo to velké, užil jste si to?
Spíše až po samotném ceremoniálu se nás tam tak trochu pokoušeli opít šampaňským.
Setkal jste se s někým, koho ctíte jako „Pánaboha kuchyně"? Byl to zážitek?
Nerad takhle rozlišuji, protože v oblasti gastronomie je velká spousta lidí, které uznávám a rád bych se s nimi setkal. V Paříži jich pár takových bylo.
Jak takový úspěch člověka, dost mladého autora, „nakopne"?
Jak jsem již říkal, je to pro mě velká čest a moc si toho vážím. Když si to totiž celé přeberu a uvědomím si, že ještě ani ne před rokem jsem v sedmnácti letech lezl po zahradě na štaflích a fotil svá jídla, která jsem těsně před tím dovařil, a docela nedávno jsem za svou kuchařku vyhrál takovéto ocenění, je to jako splněný sen.
Celebrita? To ne
Nezačínáte se teď pomalu cítit jako „celebrita"?
Jako celebrita se necítím, a ani nechci, dělám věci, které mě baví a kterým věřím, že bych mohl něčemu pomoci. Vše kolem je pro mě už jen odměna a další motivace.