Šamanka v podání francouzské zpěvačky se vznešeným jménem Priscilia Le Foll řídí posvátné obřady lesního kmene Omaticaya. Ten patří k humanoidnímu druhu Na’vi, žijícímu na smyšleném planetárním satelitu Pandora v reálném hvězdném systému Alfa Centauri.

Představení Cirque du Soleil s názvem Toruk The First Flight vzniklo na základě veleúspěšného filmu Jamese Camerona Avatar a je ódou na harmonické soužití avatarů s planetou, kterou se lidstvo o 3 tisíce  let později pokusí bez milosti vytěžit.

Jaké to je, stát se podivně krásným stvořením z jiného světa?
Úplně vás to vtáhne. Když na sebe dáme modrý make-up a oblékneme se do kostýmů, rázem je z nás mimozemská rasa Na’vi. Má postava šamanky se trochu podobá filmové ženě vůdce kmene, ale není to tatáž role, protože náš příběh se odehrává o 3 tisíce let dříve než děj Cameronova snímku. Když jsme naši show připravovali, dost jsme se toho o Na’vi dozvěděli. A teď jsme jedni z nich. Když stojíte na scéně a díváte se na celý ten nový vesmír, jako byste se vážně ocitli na Pandoře. Najednou nevíte, kdo jste ani jak se jmenujete.

Hlavním tématem deset let staré sci-fi pohádky Avatar je problém soužití člověka s přírodou.
Ano, a to je také podstatou naší show. Toruk The First Flight má stejné poselství jako film: Pandoře hrozí přírodní katastrofa, domorodý humanoidní druh je na vymření a my s napětím sledujeme, jestli zvítězí solidarita s životodárnou silou, které avataři říkají Eywa. Jde o soužití planety a všech bytostí, nejen lidí. Zvířata, rostliny, hmyz… to všechno má přece také svůj život. Ekosystém na Pandoře je doslova magický. Ale stačí se rozhlédnout kolem a zjistíme, že na zeměkouli jsme obklopeni podobnými poklady. Přibližně to jsme chtěli vyjádřit.

Vy sama jste prošla těžkým obdobím, kdy jste také bojovala o přežití. Překonala jste rakovinu štítné žlázy, zdálo se, že nebudete moci mluvit, natož zpívat. Přesto jste tady a máte jednu z hlavních rolí.
To, že bych mohla umřít, jsem se dozvěděla před třemi lety. Od té doby jsem kompletně změnila svůj přístup ke všemu. Uvědomila jsem si, že je třeba užívat si každý okamžik, každou minutu. Člověk často zapomíná, že nic na tomhle světě není jisté. Pořád se ženeme za nějakými úkoly, dáváme si cíle… A náhle se jako lusknutím prstu všechno změní. Proto si teď života víc vážím a snažím se trávit ho s dobrými lidmi. Dělám na věcech, které mi dávají smysl, pokud možno druhým pomáhám a také se raduji z přírody. Chtěla bych žít na 300 procent!

Vaše šamanka uzdravuje.
A přesně to jsem potřebovala i já. Tudíž vím, co hraju, a jsem s tím vnitřně spojená.

Nový cirkus staví na dech-beroucích akrobatických výkonech. Kdy jste zjistila, že by pro vás byl to pravé?
Odmala jsem dělala psí kusy, lezla po stromech, byla jsem mrštná jako opice. Zeptejte se mé mámy! Chodila jsem na gymnastiku, pět let jsem bruslila. Dlouho jsem sportovala a od čtrnácti mě bavilo i zpívat. Kariéru jsem zahájila dost brzy, profesionálně zpívám už od osmnácti. A před čtyřmi lety jsem udělala konkurs do Cirque du Soleil. Probíhal u nás na jihu Francie v mém rodném městě Montpellier. Šla jsem na něj s tím, že se mi líbí nálada a takový až rockerský přístup lidí, kteří tenhle cirkus provozují. Vzali si na mě kontakt a za půl roku se mi ozvali, že připravují projekt v Monaku. Pracovali jsme na vystoupení, ze kterého nakonec sešlo. Ale dva týdny poté jsem dostala nabídku hrát v představení Toruk The First Flight.

Byla jste si jistá, že to zvládnete?
To nemůžete vědět, dokud to nezkusíte. Prostě děláte, co vám řeknou, a doufáte, že se všechno podaří. Když jsem poprvé uviděla scénu, na které budu hrát, zjistila jsem, že má 2tisíce metrů čtverečních. A já na ní měla nejen zpívat, ale ještě k tomu být součástí dvou dalších akrobatických čísel. Takže jsem musela pěk-ně rychle do posilovny a trénovat. Fyzicky to bylo strašně náročné, protože já žádný akrobat nejsem. Ostatní mi naštěstí ukázali, jak na to. Po osmi měsících usilovné práce jsem běhala, skákala a vyváděla stejně jako oni. Nejlepší bylo, když mi můj umělecký kouč řekl: „Dneska jsem se na tebe díval a už mezi vámi ne-vidím žádný rozdíl.“ To jsem na sebe byla opravdu pyšná.

Mluvila jste o své roli přímo s tvůrcem Avatara?
James Cameron na projektu s Circle du Soleil spolupracoval dobrých pět let předtím, než se začalo zkoušet. A jeho tým byl na zkouškách tři měsíce přítomen. Cameron také viděl představení dříve než kdokoliv jiný. Jednou jsme se potkali u baru. Neměla jsem make-up, ale on mě hned poznal a povídá: „Hele, ty jsi šamanka! Děláš to dobře, pokračuj, máš úžasnou energii.“ To mě nakoplo.