Marianna Jánošíková Machalová jako mladá tíhla ke zvířatům. „Děda měl plemenný chov koní, tak jsem chtěla dělat také něco takového,“ říká osmačtyřicetiletá žena, která pochází z východoslovenských Michalovců a v současné době žije ve Valašském Meziříčí. Studovala zemědělskou školu obor chovatel. 

„Už na té škole jsem přestávala vidět a nemohla jsem číst. Do těla se mi dostal zánět, začal jít na oči a lékaři ho neuměli zastavit. Kamarádky mě vodily do školy. Blbě jsem viděla, ale ještě to šlo. Ale pak už jsme se přeorientovala,“ pokračuje Marianna Jánošíková Machalová a dodává, že ve dvaadvaceti letech přestala vidět úplně.

Podstoupila nějaké operace, po nichž vždy musela zůstávat doma, a tak si začala vyplňovat čas modelováním, které se stalo jejím koníčkem a dnes už vlastně i profesí. Říká, že modelování ze sochařské hlíny ji nedělá problém. „Mám silnou představivost, představuji si věci úplně do detailů. Podle zvuků, podle toho, kde jsem, podle toho, jak mi to lidé popíší nebo jak si věci ohmatám. Ten obraz pak mám v hlavě a rukami to dělám pocitově. Přejíždím po té soše dlaněmi a říkám si třeba: ještě tam kousek přidám… Mám ráda takové éterické věci,“ přibližuje výtvarnice způsob své tvorby.

Baletka vzhůru nohama

Maluje také obrazy. „Dělám hlavně abstraktní obrazy, třeba jako je baletka vzhůru nohami. A také dělám bronzovou figurální tvorbu – ta je také abstraktní,“ podotýká s tím, že právě má výstavu bronzových děl v Klášterci nad Ohří. Na výrobu bronzových soch má domluvenou firmu, v níž pracují umělečtí slévači. Udělá hliněný model, oni ho odlijí a Marianna pak ještě něco dodělává. „Třeba, když udělám velkou orchidej, metrový květ, a z toho jdou ruce, tak tam ještě musím jet, abych to dodělala. Občas jsou ze mě na nervy, protože si vymýšlím moc vzdušné věci,“ podotýká s úsměvem.

Marianna Jánošíková Machalová dělá věci pro svou radost i na zakázky. „Lidi si řeknou, co by chtěli, jak to vidí a já to tak udělám, ale není to nikdy stejné. Když třeba chtějí něco do zahrady, dám jim návrhy a oni si vyberou. Dělám celkem pomalu, ta práce na soše z hlíny mi zabere tak dva měsíce. Ale aspoň mám pořád práci,“ uzavírá nevidomá výtvarnice.