„Hodně mi při psaní pomohly mapy a fotografie vašeho města. A také moje matka. Bez autentického prožitku totiž náladu nezachytíte, ona ale v Praze byla a podala mi podrobně její atmosféru. Dost ji vystihla, jak teď vidím.“ O Praze jako prostředí další knihy zatím ale neuvažuje.

Filmová adaptace Lovců hlav se mu líbila

Filmová adaptace jeho knihy Lovci hlav se mu líbila. I když ji vnímal až při třetí projekci. „To je jako byste se ptali gynekologa, jestli je pacientka sexy,“ smál se. „Poprvé jsem se ani nemohl dostat do příběhu, jen jsem sledoval, co režisér vynechal a kdo hraje figury.“ Pořádně si film užil až při promítání v australském Perthu a potěšily ho kladné divácké reakce.

Psal bych i zadarmo, říká úspěšný autor

A jaký má recept na úspěch, který jeho knihy sklízejí po celém světě (dosud se jich prodalo na 14 milionů)? „Musíte být úspěšní aspoň v jedné věci. Pak vás tak berou pořád,“ míní autor, který vystudoval ekonomii, hrál fotbal a je i dobrým muzikantem. „Fotbal mi překazily špatné vazy v kolenou. Tak teď píšu. Neumím říct, kde beru nápady, chápu to tak, že je to jakési kouzlo. A jsem rád, že mě za to platí, i když bych psal i zadarmo,“ směje se Nesbø, který prý nejraději píše na letištích, protože si tak příjemně krátí dlouhá čekání.   

Kombinace americké drsné školy a severského noir

Jeho hrdinové jsou kombinací americké drsné školy a norské reality. Častá postava jeho detektivek Harry Hale prý má jméno podle reálné postavy. „Když jsme byli malí, máma nás strašila, že když nebudeme do sedmi v posteli, odvede si nás Hale. Měl jsem ho za zlého ducha. Po letech jsem přijel do rodného města a na pohřbu potkal starého policajta. Měl ocelově modré oči, stiskl mi ruku a řekl: Já jsem Hale. První, co mě napadlo, bylo: vždyť ještě není sedm hodin!“

O Brejvikovi by se mělo hodně mluvit

Stejně jako celá norská společnost vnímá citlivě případ „Breivik“. A navzdory některým opačným názorům tvrdí: „O masakru by se mělo psát, mluvit a točit filmy. Protože je to něco, co teď patří do našich dějin a co naše generace už nikdy nezapomene. Je třeba se s tím vyrovnat a zanechat svědectví.“