Nová výstava ukazuje Londýn v době pražského jara

V roce 1968, díky uvolněné atmosféře pražského jara, publikoval fotograf Miloň Novotný knižní soubor Londýn. Díky okolnostem vzniku i precizní fotografické práci se stal legendou. Letos vychází jeho reedice, Novotného Londýnu se věnuje také nová výstava v pražské Leica Gallery.

Rušné londýnské tržiště Billingsgate Market, populární závod Epson Derby, lidé kolem britského parlamentu, noční jízda mladíků v „retro" kabrioletu, prodavač novin na Piccadilly, ale i Londýňané s deštníky či typické autobusy doubledeckery.

Důsledný výběr

Expozici uspořádala kolegyně Miloně Novotného, fotografka Dana Kyndrová. „Fotky zhotovil při krátkodobých londýnských návštěvách. Dochovalo se přesně 90 negativů, Miloň byl známý tím, že dělal důkladnou selekci své práce," sděluje kurátorka výstavy.

Podle ní je soubor, který po Miloňovi Novotném zůstal, přehlídka precizní a povedené práce. Snímky i přes své stáří nepostrádají nadčasovou kvalitu.

Soubor černobílých fotografií byl poprvé vystaven v roce 2002 při příležitosti desátého výročí autorova úmrtí. „Výstava se bohužel záhy po svém otevření stala obětí srpnových povodní a musela být po pár dnech ukončena," říká Kyndrová. V Leica Gallery se tak dočkala obnovené premiéry.

Nenaplněné ambice

Legendární Londýn se stal v kariéře Miloně Novotného jednou z mála prací, ve které naplnil svoje tvůrčí ambice. Do roku 1968 spolupracoval s několika týdeníky jako Kultura nebo Divadelní noviny. Fotografoval pro divadlo, podle slov Dany Kyndrové zejména pro Činoherní klub. Volný čas trávil cestováním, na které šla také většina fotografova výdělku.

S nástupem normalizace v roce 1969 se Novotný stal zakázaným fotografem, jeho snímky zmizely ze stránek časopisů a novin. „Živil se portrétováním hudebníků pro Svaz československých skladatelů, což jeho ambice zdaleka nenaplňovalo," popisuje kurátorka výstavy. „Až po sametové revoluci se znovu začal rozjíždět po světě, bohužel mu bylo dopřáno už jen dva a půl roku života," dodává Kyndrová.

Dana Kyndrová pro Deník: Miloň Novotný byl pro mě vzor. I když jsem mu to nikdy neřekla

Kurátorka výstavy Miloň Novotný: Londýn 60. let Dana Kyndrová vzpomíná na uznávaného fotografa.

close zoom_in Kdy jste se poprvé setkala s Miloněm Novotným?

Ačkoliv jsem se s Miloněm setkala osobně až v roce 1989 na výstavě Příběh československé fotografie v Domě U kamenného zvonu, jeho názory a přístup k fotografii mě od prvního okamžiku, kdy jsem v 18 letech začala fotografovat, mocně ovlivnily. Nebývá obvyklé, aby se fotograf ujal pozůstalosti svého kolegy a pokusil se, aby jeho dílo neupadlo v zapomnění. Je těžké o tom hovořit, některé věci jsou nesdělitelné a mám trochu strach, abych nebyla patetická.

Čím vás jako člověk či jako fotograf oslovil?

Poznala jsem Miloně jako výraznou a svéráznou osobnost, obdivovala jeho pevnou víru v „živou" fotografii i energii, s jakou tento směr hájil. Vzhledem k tomu, že i já jsem inklinovala k tomuto druhu fotografie, pomáhala mi v mém počátečním tápání vyprávěním o Miloňovi moje matka, která pracovala v 60. letech jako redaktorka v Československé fotografii. Takže i díky ní se pro mne stal jakýmsi vzorem. Myslím, že jsem mu to vlastně nikdy neřekla, i když jsme se později stali dobrými přáteli.

Co vás vedlo k realizaci výstavy fotografií, které dosud vyšly pouze knižně?

Projekt Londýn považuji za jeden z mezníků v české fotografii. Soubor jako celek byl navíc vystaven pouze jedinkrát, a to na krátkou dobu v roce 2002. V roce 1993, rok po Miloňově úmrtí, jsem poznala jeho ženu Alenu Novotnou, se kterou jsme se rozhodly vydat k nedožitým Miloňovým sedmdesátinám monografii. Nyní vychází v reedici. Pro mne osobně je tato kniha i jakýmsi soukromým splacením pomyslného dluhu, který jako fotografka vůči Miloňovi cítím.

Jakou fotku ze souboru Londýn máte nejraději?

Je jich více, nemůžu vybrat jen jednu. Zmínila bych například Setkání, Pouliční muzikanti, Noční jízda nebo Chelsea Embankment.