Co ve vás zanechala studia na umělecké škole v Turnově?
Tam to bylo nádherný, na to nikdy nezapomenu. Byli jsme výborná parta. Původně jsem chtěl jít na zlatníka, ale nakonec jsem si vybral obor umělecký kovář, získal jsem si k tomu vztah a děsně mě to bavilo. V ateliéru jsme si objekty navrhovali a kreslili a to jsme potom realizovali v dílně. Tam byla výborně zařízená hala s kovadlinami, výhněmi. Kamarád tam učí, obor umělecký kovář se rozšířil 
o restaurování. Ale nehlásí se studenti, mají problém.

Studoval jste dál?
Dostal jsem se na peďák, chtěl jsem v ZUŠce učit malé děti výtvarku. Dva roky jsem studoval, ale pak jsem se vrátil domů. Prošel jsem několik dělnických profesí. Dělal jsem v pivovaru, ve sklárnách, v betonárce. Dlouhodobě jsem makal u zedníků. Restauroval jsem jeden reliéf v Habeši v Nymburce.

Co jste konkrétně vykoval?
Třeba muzikanty, ale to bylo technikou lití kovů. Staré muzikanty, kteří hrají dechovku. Jednoho jsem tepal 
z olova, do forem jsem lil olovo. Z kovařiny pak plot, mříže, jako svou první práci svícínky a stojanový věšák. Je ještě ve škole. Je to spíše plastika sloužící jako věšák na šaty. Dál třeba šachové figurky.

Kam jste v Turnově chodili?
Na Výšinku do rockového klubu po Rusácích, kteří to měli původně jako kasárna. 
A nebo do hospody Na Výšince. Tam tehdy začínaly smažáky. Sice jsme byli chudí studenti, ale to jsme si dopřávali. To byl hit. A Český ráj taky. Když jsme byli starší, do školy se moc nechodilo (smích).

Kdy jste přivoněl k tvorbě?
Někdy na základce, tak v páté šesté třídě. Jezdil jsem za strýcem do Poděbrad, on maloval vždycky na zahrádce. Tam jsem si čuchnul k oleji, vonělo mi to a šlo mi to. Podle fotek jsem maloval krajinky. Jednou v Lidušce jsem maloval babičku, ten obraz pak poslali na soutěž do Indie. Jednou také do Německa a do Lidic. Tam se posílalo každý rok.

A že potřebujete tvořit, to se stalo kdy?
Až na vysoké škole. Na střední škole jsem se věnoval kovařině. Od roku 1996 mě začala bavit malba a sochařina. Člověk tvorbou vyjádří sám sebe. Taky občas píšu. Když jsem línej a dochází inspirace na výtvarno, píšu. Vyhodím to ze sebe. Pár básní jsem četl na vernisáži výstavy v čajovně. Měl jsem jí tam v květnu.

Co jste vystavoval?
Pojmenoval jsem jí Baby box podle té schránky na odložené děti. Byly tam koláže, které se tak jmenují, a výběr z tvorby, kde byla zastoupena abstraktní díla i realistické krajinky. Je to první výstava, kterou jsem se odvážil pojmout jako prodejní. Celou dobu, co tvořím, jsem obrazy nedokázal vnitřně opustit.

Jakými technikami tvoříte?
Nesoustředím se na vybranou techniku, je to kombinace více technik. Většinou jsou to akvarely podkreslené hrudkou a dobarvené. Do jedné 
z těch koláží jsem dal vztek. Některé koláže domalovávám, různě vyrejpávám. Vyfotím si něco, fotku si nechám zvětšit třeba na formát A3 a na ní ještě maluju. To je taková má aktuální technika. Záleží i na tom, jak mi dovolí finanční možnosti nakoupit barvy.

Co konkrétně fotíte?
Třeba lustr. Házel dobré efekty ve tmě. Tři roky jsem bydlel na Mělníku, fascinovala mě tam podloubí na náměstí a stíny v nich.

Je nějaké téma, které se ve vaší tvorbě opakuje?
U mě se opakuje pole (smích). Maluju pole v různém období, různou technikou, různými pohledy.

Je to pole u Ostré?
Docela ano. Ale spíš je to vnitřní pole. Aby něco vyrostlo, musí se zasadit, pohnojit. Je to takový sedlácký přístup. Takto jsem si namaloval i hnůj.

Teď momentálně malujete co?
Portrét babičky, to je čistě olejem. Učím se portréty, už jsem nějaké namaloval. Autoportrét jsem ještě nemaloval, nemám k sobě moc dobrý vztah. Já si myslím, že každý obraz je kus sebe sama. Ale už jsem o autoportrétu přemýšlel. Maloval jsem tátu.

Je těžké malovat babičku?
Ona už dvacet let nežije. Maluju ji podle fotky a vzpomínám, když jsem k ní jezdil do Kamenného Zboží. Vymyslel jsem kompozici, snažím se vyjádřit ten pocit pohody, který jsem u ní zažíval. Občas se mi po ní zasteskne. Jó babička, říkám si, někdy bych za ní ještě zajel. Ta dokázala člověka pochopit. Uměla báječné buchty, já jsem na buchty. Někdo je na maso, já jsem na buchty s mlékem, to už nepředělám (smích).

Která z technik je vám nejbližší?
Spíš podle nálady, dokážu se dostat do každé. Co mě zrovna popadne, to zrealizuju. Různé pocity vyjadřuji jednou technikou.

Kdy tvoříte?
Po vysoké jsem tvořil hlavně v noci. Momentálně raději odpoledne nebo k večeru.

Měl jste kromě čajovny ještě jiné výstavy?
Měl jsem výstavu v knihovně. Ta se jmenovala Pink. Opět tam byl prezentovaný široký můj záběr. Pink podle obrazu pojmenovaného Pink, který je ovšem žlutý (smích). Výsledný dojem jsem už nechal na divákovi.

Co jste chtěl znázornit tímto obrazem?
Zabýval jsem se pocitem růžových brýlí. Občas jsem růžový brýle nosil, nosím ale 
i černý. Nyní se snažím nosit něco mezi tou růžovou a černou, chci dosáhnout jisté harmonie.
Na hradu Helfštýn jsme vystavovali maturitní práce, to byla kovářská práce. Koná se tam celosvětové setkání kovářů. V galerii Papyrus jsem měl výstavu obrazů většinou inspirované z Ostré, to znamená motivy pole, hnoje, lesa, domácích zvířat. Tři výstavy obrazů a objektů jsem měl také v areálu léčebny 
v Horních Beřkovicích.

Účastníte se soutěží?
Nyní se chci zúčastnit soutěže Henkel Art Award 2012 ve Vídni. Je to už 11. ročník výtvarné soutěže pro umělce ze střední a východní Evropy. 
Z Česka vyberou jednoho účastníka, který tam postupuje. Poslal jsem tam obraz opětovně s názvem Pink. Tentokrát znázorňuje utrpení 
a sílu člověka. Chtěl jsem tím vyjádřit, že ženy nemají lehký život. Opět jsem použil kombinovanou techniku olej, síto. Možná je to spíš instalace. Zúčastnil jsem se i soutěže Grafika roku, protože občas vytvářím linoryty. Jenže nemám lis, tak to tisknu lžící. Podle toho to dopadlo. Ale za zkoušku nic člověk nedá. Už mě nezbyly síly na mezinárodní bienále kresby v Plzni.

Dosáhl jste v soutěžích nějakých úspěchů?
Jednou jsem byl třetí v Táboře, to byla soutěž závěsných reliéfních objektů. Můj objekt znázorňoval dopravní příkazové značky prožrané rakovinou, z toho vykukovaly lžičky. Jmenovalo se to Go no comment. Mělo to znázorňovat pocit, že člověk je svobodný.

Ve foťáku jste mi ukazoval, jak jste si fotil ruku…
Zajímá mě to. Je to trochu podobné Salvadoru Dalímu, který dělal nitroděložní vzpomínky. Ještě dlaň pomaluju, chci k tomu něco vymyslet.

Inspiruje vás hudba?
Dřív jsem hodně poslouchal, ale mám pocit, že poslední dobou není co poslouchat. Hudba nějak odchází. Poslouchám ráno ptačí zpěv. Hudba mě někdy až otravuje, tohle je mnohem hezčí zvuk. Ale vyrostl jsem na Nirvaně a Pearl Jam.

Máte na svém kontě i univerzální obraz…
Ten obrázek je z jedné strany Řípský kraj a když ho pootočím, je to Zavalený bagrista. To je o tom klukovi, co zůstal v tunelu Blanka. Někdy si totiž taky připadám jako zavelený bagrista.

Ke svým dílkům občas píšete verše. Jak vás to napadlo?
Někdy k těm výtvorům veršuju. Vůbec to není špatný 
a celý to oživí. Teď jsem měl můzu a napsal jsem verše… no zase k poli (smích). Jsem asi zemědělský typ.

Patříte víc do města, nebo na vesnici?
Líbilo se mi na Mělníku, ale už jsem si zase zvykl v Ostré. Chodím rád k jezeru a do lesa. Nějak se to vyvinulo a mám rád stromy. Já s nima pokecám a někdy líp než s lidma. Cítím ze stromů sílu. Když mi je blbě, tak jdu do lesa a vyberu si nějaký strom. Vlastně se tak dobíjím.

Co aktuálně chystáte?
Je to výstava v nymburské knihovně na téma Nymburk. Chodím po Nymburce a fotím si různá zákoutí. Momentálně mě fascinují střechy a komíny.

Inspirujete se literaturou?
Občas, mám rád beatnické básníky a spisovatele a taky třeba třeba Charlese Bukowskiho. Ten mě baví, protože má ještě větší depky než já (smích).

Kdo je… MILOSLAV CHREŇO

Narodil se 28. prosince 1974. Do třinácti let žil v Nymburce, pak se s rodinou odstěhoval do Ostré. Na výtvarku chodil do ZUŠ (dříve LŠU) v Nymburce k paní učitelce Douděrové. Vystudoval střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově, obor umělecký kovář. Letos se s obrazem Pink účastní mezinárodní výtvarné soutěže Henkel Art Award 2012 ve Vídni. Má rád pole a písničkové jukeboxy.

Rezavou nocí táhnou sobi / K snídani kofola k večeři taky / Z oblohy padají skoby / Zabily všechny ptáky M. Chreňo