„Objevujeme a znovu vracíme do života staré zapomenuté techniky, takže je to vlastně cesta do minulosti," vysvětlovala snažení tesařských tovaryšů učitel Maxime Lacombe při ostření zubů dvojmužné rozmítací pily řečené křapatka. „Parta je tu skvělá, ani se mi odtud nechce," usmívá se tlumočnice Lucia Špániková z agentury Educo z Prahy, která se o Francouze po tři neděle stará.

Dřevěnou vazbu ze smrkových kulatin pomáhají sestavit s tesařskou sekyrou bradaticí Ján Labant s Jiřím Batrlou. Jeho bratr Jan Batrla s dalším odborníkem na výškové práce Jakubem Náplavou z Brna pak pomáhají na lanech zavěšenou vazbu vytáhnout do čtyřicetimetrové výšky.

Nahoru se metrákový díl dostává i díky dvojici mužů otáčejících středověkým vrátkem čili vijákem, jehož části se stejně jako ve středověku promazávají kravským lojem. Na vše pozorně dohlíží a co chvíli přiloží ruku k dílu tesařský mistr Petr Růžička. „Nikde žádná elektřina, slyšíte?" směje se. Tak až pojedete kolem, zajděte se podívat na řemeslníky, kteří se bez ní obejdou stejně jako naši předkové 
v dobách, kdy se věž Jakobínka a další památky stavěly. A že tu jsou stále.