Výstava je součástí projektu Havel@80, kterým výročí narození dramatika a bývalého českého prezidenta připomíná Knihovna Václava Havla. Kurátorkou výstavy je zakladatelka muzea, mecenáška Dadja Altenburg Kohlová.

Zamyslet se nad dobou 

Poukazuje na nový úhel pohledu při interpretaci Bláhova díla a chce „společně s návštěvníky oslavit památku osobnosti Václava Havla, vzdát hold jeho myšlenkám, činům i celoživotnímu boji za svobodu, a zamyslet se nad dobou, ve které jsme žili, i tou, v níž žijeme dnes", řekla kurátorka

Malíř a grafik Václav Bláha se od 70. let věnuje především figurální tvorbě – mechanismům vzájemných lidských kontaktů. Byl členem seskupení 12/15 – Pozdě, ale přece a spolku Mánes. Přestože se podle jeho slov jeho tvorba politických témat týká jen okrajově, vyhověl přání vytvořit cyklus děl na Havlovu počest.

Obrazy jako dialog 

Podobně jako v rané fázi své tvorby se v něm věnuje lidské postavě. Figury se dotýkají, míjejí, jsou osamělé, jindy komunikují. Bláha se zamýšlí nad Havlovým životem a v tomto pomyslném dialogu vznikají vzkazy, typické pro Bláhovu tvorbu.

K dokumentaci dřívější tvorby kurátorka zapůjčila jeho obrazy z Národní galerie v Praze, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem a od dalších soukromých sběratelů.

Oprostit se od vymezeného prostoru 

„Bláhovo rané dílo je důkazem vlastní existenciální touhy oprostit se od úzce vymezeného prostoru tehdejšího režimu. Vytváří scény, ve kterých spolu lidé sice žijí v jednom daném prostoru, často jakémsi architektonickém útvaru podobném kleci, jenž je nejspíše vězením, jsou zcela izolováni a nemohou se přiblížit nejen jeden druhému, ale ani sami sobě," říká o raných umělcových pracích.

Také díla z 80. let vypovídají o zneužívání moci, o tom, jak diktatury mění charakter jedince a mrzačí jeho individualitu. Teprve v 90. letech život a jeho stísněnost v Bláhových obrazech nahrazuje řád.

Skryté poselství 

Obrazy nabývají abstraktních podob a Bláha začíná tvořit imaginární vzkazy, do kterých vkládá individuální poselství. Přesto malířova díla nejsou nikdy odtržena od společenského dění.

Nejnovější práce se netají opětovnou skepsí, připomínají možnosti svobody po roce 1989, které ne všichni dobře uchopili, a malířovy obavy ze zneužití těžce vybojované svobody.

Čtěte také: Obecní dům uvede retrospektivu Jiřího Anderleho