Co máte s Adamem společného?

Právě silný vztah k hudbě. Na rozdíl od něj bych ale stěží zvládl učit čtvrtý ročník gymnázia. Můj pohár trpělivosti je pro pedagogické účely příliš malý.

Přesto jste si učitelské povolání chtěl vyzkoušet a na roli jste kývl.

To proto, že mě seriál od pilotního dílu zaujal scénářem, který obsahoval humor, nadsázku, a dějové linky jednotlivých postav mě bavilo číst. Nebylo to jen hloupé přežvykování syntetických emocí, ale bylo zkrátka co hrát. Což je obecně u seriálů, nechci se žádného konkrétního dotknout, poměrně výjimečná věc.

Se kterými herci se při natáčení nejvíc potkáváte?

Nejvíc scén točíme asi s Kristýnou Leichtovou (barmanka Denisa), ale spoustu jich mám také s Libuškou Šafránkovou (dobrácká učitelka Eliška Holoubková), Karlem Heřmánkem (rezignovaný ředitel Matula alias Starý) nebo Milanem Šteindlerem (hospodář Marcel Lichtenberg). Jsem moc rád, že se tu sešlo tolik skvělých herců, se kterými je radost hrát.

Už byla řeč o hudbě - jak při jejím komponování postupujete?


Hudbu komponuju s kamarádem Dominikem Renčem. A v rámci seriálové postprodukce postupujeme poměrně netradičně, jelikož scénickou hudbu skládáme ke každému dílu stále novou. Nechceme, aby se nám hudby opakovaly a aby po čase divák přišel na to, že si je jen dokola vytahujeme z hudební banky. Maximálně se snažíme různé motivy variovat. Většinou vycházíme z motivu ústřední písně. Máme za sebou už pár dílů a jsem rád, že se zatím s Dominikem shodujeme na tom, že nemusíme hudbou žádnou scénu takzvaně zachraňovat, ale že nás baví je podporovat. Snad to tak ucítí i diváci.

Musíme říct, že jste i autorem ústřední písně seriálu Šestej pád. Někdy skladatelé složí hit během pěti minut, jindy to trvá i několik týdnů. Jak tomu bylo v tomto případě?


Ano, je mnoho způsobů, jak píseň vzniká. Tenhle případ se asi víc blíží k té druhé variantě. I když je pravda, že hudbu jsem měl hotovou relativně rychle, nicméně s textem jsem se krapet trápil. Nechtěl jsem jej odfláknout, a tak jsem si dal na čas. Takže ano, možná to nakonec bylo i pár týdnů.


Inspirovalo vás při skládání songu něco konkrétního?


Ani ne, spíš jsem hledal různé situace nebo školní symboly, které bych mohl v rámci metafory aplikovat i na běžný život. Zkrátka, aby z toho mohlo být znát, že nejde jen o téma ze školních lavic, ale zároveň o život jako takový, který - jak se zpívá v písni - občas bývá nad naše síly.


Tu píseň nazpívali Dan Bárta a Ewa Farna.


Vybral jsem si je, protože jsem věděl, že s nimi bude skvělá práce. Navíc mě ta kombinace čerstvé maturantky a "pankáče" ve středních letech šíleně bavila a písni podle mě dala správné vyznění. Oba dva jsou ještě ke všemu bohem políbení zpěváci, takže výsledek je - alespoň pro mě - víc než uspokojivý.