Kolik času vám zabraly rešerše a přípravy trilogie a kterou část práce považujete vy osobně za nejtěžší a naopak nejzábavnější?
Čistého času čtyři roky. Přibližně rok zabraly historické rešerše a promýšlení celkové osnovy trilogie. A pak další rok psaní scénáře a kreslení každého dílu. Nejtěžší byl závěr každé takové fáze, kdy se termín odeslání do tisku neúprosně blížil. Rád vzpomínám na naše autorská scenáristická soustředění, která tematicky probíhala na Šumavě.

Objevilo se během práce něco, co vás na téhle chmurné etapě naší historie překvapilo?
Asi nejvíc míra rivality, paranoie a přímého pletichaření mezi jednotlivými odděleními i členy zpravodajských složek komunistického režimu. A také těžko uvěřitelný amatérismus až šlendrián, který nezřídka tyto narychlo vybudované struktury prostupoval. Ten bohužel nijak neoslabil dopad největšího stalinistického teroru na přelomu 40. a 50. let. To, co tehdejším příslušníkům StB chybělo na zkušenosti i metodách, doháněli brutalitou a ideologickým fanatismem.

Trilogie vám zabrala několik let. Jaké na ni máte ohlasy?
Pozitivní, první díl se dokonce dočkal i dotisku. A co mě těší především, podařilo se oslovit i čtenáře, kteří mají rádi historii, ale komiksy běžně nečtou. Vesměs se jedná o čtenáře ve středním věku nebo i starší. Hodně je zajímala historická věrnost příběhu, myslím, že ocenili řadu historických narážek a detailů. Mladší čtenáři zase více reagovali na způsob vyprávění, na vizualitu komiksu.

Jedna věc mě ovšem překvapila– kolik lidí v debatách na internetu hájí socialistické pohraničníky a je přesvědčeno, že uzavřít západní hranice bylo správné. Někteří dokonce tvrdí, že komiks obhajuje trestné činy při nelegálním překročení hranice. Pro mě je Král Šumavy historická látka, pro ně je to ale zřejmě pořád živá současnost.

Pandemie se na kultuře neblaze podepisuje. O knihy je ale možná díky e-shopům větší zájem, nebo se pletu?
Nedokážu posoudit, jestli byl větší zájem i v absolutních číslech, ale vše nasvědčuje tomu, že zejména během lockdownů lidé opravdu knihy číst chtějí.

Inspiruje vás jako autora tahle doba něčím k nové práci?
Práce na komiksu se obvykle počítá na dlouhé roky, rychlost, s níž vznikl Návrat Krále Šumavy, je dost výjimečná. To nejlépe dokládá, že teď pracuji na komiksu podle námětu, který nosím v hlavě skoro osm let, dávno před karanténou i před Králem Šumavy. Je to žánrový příběh ze současnosti, měl by vyjít v jednom svazku a jeho kreslířem je opět Karel Osoha.

Komiksy jsou v posledních letech hodně v kurzu, je těžké se v té záplavě prosadit? A komu ze soupeřů v cenách Muriel byste případně vítězství přál?
Mají ideální formát přesně uprostřed mezi literárností beletrie a vizualitou filmu. Z mého pohledu dokonce slučují to nejlepší z obou médií. V Česku původních komiksů nevychází tolik a čtenáři jsou na ně zvědaví, takže to je pořád relativně snazší než třeba ve Francii nebo Japonsku, které jsou pro komiks zaslíbenými zeměmi.

Letos je původní komiksová produkce obzvlášť silná, z čehož mám pochopitelně radost. Myslím, že cenu by si v obou kategoriích, v nichž jsme nominovaní, zasloužili i oba naši „konkurenti“ – komiks Bez vlasů a Rváčov. Bohužel si ji může odnést pouze jeden. Z loňské produkce bych také rád vyzdvihl dva překladové komiksy – intimní Jedno obyčejné léto a mysteriózní Načmáranec.