Před rokem 1989 jste byl aktivní v tehdejším Svazu českých výtvarných umělců a Českém fondu výtvarných umělců, kde jste se prosadil především v grafickém designu. Kam se vaše cesta ubírala po revoluci…

Pokračoval jsem stále v tvorbě a návrzích převážně tištěných  reklamních komodit, včetně firemních logotypů pro mnohé začínající podniky až do dovršení důchodového věku. 

V roce 2012 jsem objevil inzerát v novinách, v němž vyhlásila veřejnou anonymní soutěž na vytvoření mince Česká národní banka. Tak jsem se jí zúčastnil a získal za soutěžní návrh první ocenění… V roce 1978, jako student vysoké školy ve třetím ročníku jsem se totiž zúčastnil soutěže ČNB na pamětní minci a ihned napoprvé vyhrál. A tak, žel hodně později, až v důchodu, v tom osudovém roce 2012, jsem porušil příslovečné „tabu“ a opětovně vstoupil do stejné řeky a pustil se znovu do soutěží na mince…

 Od mince už není tak daleko k medaili. Ale co vás konkrétně motivovalo k vytvoření pamětní medaile k 750. výročí první zmínky o Ostravě?

Jako ostravského patriota mě mrzelo, že jsem pětadvacet roků nerealizoval žádnou zakázku pro Ostravu. Vždyť v roce 1985 jsem  vytvořil například medaili k 40.výročí osvobození města Ostravy a v roce 1987 pro Mistrovství světa ve vzpírání, které se v Ostravě tehdy konalo. 

V této souvislosti bych rád poznamenal, že dříve se Český fond výtvarných umělců o výtvarníky dost staral. Organizování umělci vždy nějakou zakázku dostali, už z toho titulu, že bylo dáno zákonem, že při realizacích a úpravách staveb byly z rozpočtu určeny přesná procenta na realizaci výtvarných děl. Myslím si, že výtvarníci byli tehdy více zaopatřeni po stránce sociální… 

Tyto pamětní medaile nechalo vyrobit město Ostrava k celoročním oslavám 750. výročí od první písemné zmínky.Zdroj: Archiv MMO

Takže máte pocit, že dneska už tomu tak není…

Samozřejmě, že ne. Umělci jsou příliš vydáni na pospas trhu a ti, kteří se v tom ohledu hůře orientují a nemohou změnit tak lehce profesi třeba jako já, když jsem z grafika přesedlal na medailéra, tak jsou na tom mnohdy zle…

No a abych se vrátil k té pamětní medaili Ostravy. Blahořečím tomu, že mě oslovil ostravský primátor Tomáš Macura prostřednictvím Petra Kočíře z jeho kanceláře , který zřejmě viděl jinou medaili, kterou jsem vytvořil už o rok dříve pro Frýdek-Místek a dostal jsem tedy tuto krásnou nabídku. Měl jsem prostě to příslovečné štěstí v náhodě.

Představitel Tondy Blaníka herec Marek Daniel.
Prezident Blaník? Podle ostravských diváků bude aktuální i za pár let

Není to jenom pamětní medaile pro už výše zmíněná města Frýdek- Místek či Ostravu, ale začal jste u mincí…

 Ano, jak jsem již uvedl, od roku 2012 se téměř pravidelně zúčastňuji anonymních soutěží s návrhy na pamětní mince pro Českou, ale i Slovenskou národní banku. A už po třech létech mi Česká mincovna vydala takzvanou poctu k mému jménu a výročí, což mě překvapilo, protože v tomto oboru tvoří mnohé opravdové osobnosti, k nimž patří určitě například sochaři Vladimír Oppl, či Zdeněk Kolářský a další, kteří by si bez pochyby takové ocenění zcela jistě rovněž zasloužili…

A vyhrál jste už několik soutěží v tomto oboru…

 To je pravda, mince soutěžím šest let a za tu dobu jsem se zúčastnil zhruba čtyřiceti soutěží a z toho dvanáct vyhrál, takže jsem „pouze“ ve čtvrtině úspěšný. Konkurence je kvalitní a moc velká a to jak u nás, tak rovněž na Slovensku. Nevím proč se mi tak relativně daří, možná a snad je to i mým osobitým  výtvarným rukopisem, zkrátka i teď se snažím seč mohu (úsměv na tváři Vladimíra Pavlici).

Jste autorem například pamětní zlaté slovenské stoeurové mince ke 275. výročí bratislavské korunovace císařovny Marie Terezie a nové oběžné dvoueurové mince, která byla vyražena a dána do platebního oběhu v nákladu milionů kusů…

Ano, ale mám na svém kontě další mince. Jsem mimo jiné nesmírně hrdý na ražbu zlaté desetitisícové pamětní mince k výročí příchodu věrozvěstů Konstantina a Metoděje na Moravu z roku 2013.

Co je to za sílu, která vás pohání dopředu k novým návrhům minci a medaili?

Jsou to hlavně ty anonymní soutěže, kdy mám možnost srovnání své tvorby s autory  mladšími až o dvě generace.  

Téměř celý tvůrčí život jsem v užité grafice vytvořil mnoho, převážně tištěných artefaktů, které ze své podstaty byly předurčeny k tomu, že skončily v druhotném odpadu, tedy ve sběrných surovinách.

Mince a medaile mají naopak svou trvalou hodnotu a mnohdy se jejich hodnota časem podstatně znásobí, přežijí věky a podílí se na tvorbě naší národní a kulturní historii.  

To je má další a dost podstatná motivace. Jsem zvyklý pracovat i třeba osmačtyřicet hodin v jednom zápřahu, pak dvanáct hodin spím. Takto se to třeba několikrát do měsíce opakuje. Zrovna ze včerejška na dnešek jsem také celou noc dělal, pak jsem si vyčítal, že jsem vám přislíbil dnešní setkání, neboť před vaším příchodem jsem již pomalinku usínal. Zkrátka jedu na doraz, ale tato práce mě drží při životě…

Pokud jde o medaile: do jaké míry máte při jejich realizaci tvůrčí volnost? Nesvazují vás někdy konkrétní požadavky jednotlivých zakázek?

Máte pravdu, při této tvorbě jde spíše než o „svobodné umění“, více o řemeslo a dost podstatné je vystižení tématu. U tvorby, která se rodí na zakázku nebo pro soutěž, je to tak, že kupříkladu: Ostrava tam chce mít radnici, která je krásná a podobně. Takže jsem omezen do jisté míry nejen tvůrčím způsobem, ale také termínem. Vždyť na soutěž mám někdy pouze jeden měsíc …

Klára Issová. Návštěva Hradce nad Moravicí, včetně zdejšího zámku, pro ni byla premiérou.
Klára Issová: Člověk by měl být spokojený v první řadě sám se sebou

Jak se ve vás snoubí obě výtvarné role – grafika a medailéra? Žijí v symbióze?

Určitě a navzájem se doplňují. A je to na mém rukopisu mincí i medailí jistě poznat. Jako grafik si mnohdy pomohu třeba tím, že řeším-li složité kompozice třeba s písmem, tak použiji štoček, protože reliéf nesmí překročit 1,8 milimetrů a okraj mince. Takže jako grafik používám, abych neprozradil celé své know-how, různé finesy. Je to hodně o řemesle a léty nabytými zkušenostmi.

Řídíte se nějakým životním moudrem nebo dokonce heslem?

Trpělivost-růže přináší. Ve zkratce by se to takto dalo vyjádřit, jelikož tato práce je skutečně o trpělivosti, pečlivosti a smyslu pro detail a v materiálu jako je modelína a sádra, o to složitější.

Dávám si stále náročnější úkoly. Za příklad uvedu tvorbu jedné mince, kterou jsem připravoval pro soutěž. I když jsem nevyhrál, mám dobrý pocit z návrhu, na němž jsem vytvořil celkem devatenáct portrétů guvernérů od roku 1919 až po současnost. Rozdílnost jednotlivých portrétů dle dobových fotografií v období sta let mi skutečně dala zabrat… Ale stále mě to baví a to je to hlavní.

Miniprofil akademického malíře Vladimíra Pavlici
Vladimír Pavlica se narodil 3. srpna 1945 v Ostravici. Studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě, kterou po roce přerušil. Následovala obchodní škola v oboru aranžér s praxí v Módním domě Ostravica. Po vojenské prezenční službě nastoupil do pozice grafika v ústřední propagaci Nové huti v Kunčicích. Od roku 1969 vedoucí propagace v podniku Metasport. Od roku 1973 svobodné povolání “volná noha“. 1975 - 1981 denní studium na VŠ UMPRUM v Praze, v ateliéru užité grafiky a plakátu profesora Eugena Weidlicha. 1985 - externí učitel kresby na pedagogické fakultě. Po revoluci umělec ve svobodném povolání ze zákona. Dlouhá léta se zabýval užitou grafikou – tvorbou plakátů, prospektů a katalogů pro Ministerstvo kultury, výstaviště Černá louka, Park kultury a oddechu v Ostravě, Galerii výtvarného umění a další organizace a instituce. Je autorem plastiky – kovové kytice při vstupu do sňatkové síně ve třetím ostravském obvodu… Žije a tvoří v Ostravě - Hošťálkovicích, ženatý, manželka Jindřiška, otec dcery Miriam, syna Tomáše a prozatím dvou vnuků Nikolase a Sebastiana.

Ilustrační foto.
NENECHTE SI UJÍT pondělní vydání Deníku a téma Letiště Leoše Janáčka Ostrava