„Výstava vznikla ve spolupráci s Kunstforum Ostdeutsche Galerie v německém Řezně, kde byla Kokoschkova tvorba prezentována na přelomu roku," vysvětluje ředitel Národní galerie Jiří Fajt. „Naše kolekce se více zaměřuje na pražský kontext, v jehož rámci malíř několik let působil. A seznamuje i s díly autorů, které pro sebe Kokoschka během svého pobytu objevil, například Bohdana Heřmanského."

Malíř, jehož formoval vídeňský kulturní život, přijel do Prahy v září 1934 malovat portrét T. G. Masaryka. Mělo jít o první z prominentních zakázek, za kterými chtěl vyrazit i dál, do Ruska a východní Asie. Osud to ale zařídil jinak. Kvůli prezidentovu špatnému zdravotnímu stavu se práce často odsouvala a Kokoschka neplánovaně zůstal čtyři roky, což zásadně ovlivnilo jeho tvorbu i privátní život. Pražské scenerie včetně Vltavy jej okouzlily. „Tahle řeka mi učarovala," čteme v jedné z mnoha umělcových vzpomínek, které výstavu doprovázejí.

Expozice je koncipována velkoryse, všechna čest (autorkou je Agnes Tieze, kurátorkami Bronislava Rokytová a Olga Uhrová). Náladu 30. let uvozují dobové filmové záběry zapůjčené z Národního filmového archivu, k vidění je tu šestnáct panoramat Prahy, portréty včetně Kokoschkovy budoucí ženy Oldy Palkovské a samozřejmě onen osudový portrét Tomáše G. Masaryka, který nakonec malíř dokončil až v roce 1936. S Oldou Palkovskou, kterou expozice připomíná mimo jiné na velkoformátové černobílé fotografii, se Kokoschka seznámil právě v Praze. Její rodiče ale známosti zprvu nepřáli, protože byl o téměř třicet let starší než ona. „Zařídili jí dokonce jakousi odvykací kúru od Kokoschky," vysvětluje s úsměvem Jiří Fajt. „Poslali ji na čas do Londýna. Ale nakonec Oskara přece jen vzali na milost."

Výstava dává malířovu tvorbu do kontextu s díly Emila Filly, Willi Nowaka, Karla Vogela či Františka Janouška, připomíná také jeho spolupráci s galerií Dr. Hugo Feigla i souvislost s českou divadelní avantgardou, mimo jiné s Osvobozeným divadlem. Osobní umělcovy poznámky, situované v galerii na podlahu, umožňují nahlédnout do jeho tvůrčího života a úvah: „Jsem schopen malovat lidi něčím pozoruhodné, žádné ženské stojany na šaty omotané šňůrami perel…"

Na Kokoschku je možné se přijít podívat až do 28. června, připraveny jsou komentované prohlídky, výtvarné dílny a programy pro školy.
Krom Kokoschky najdeme ve Veletržním paláci i další expozice – kresebné cykly Stanislava Kolíbala, rekonstrukci autentického ateliéru sochaře Zbyňka Sekala, českou expozici 14. bienále architektury prezentující československou a českou obytnou architekturu let 1914–2014, dlouhodobý projekt prezentující video art a film s půvabným dvojznačným názvem Jak je důležité býti v (pohyblivém) obraze a projekt Adama Budaka Introducing, jenž postupně představí nejmladší uměleckou generaci, mezi prvními Maxe Dvořáka.