Ono totiž ani tolik nejde o vesnické stavení plné skřítků, víl, čarodějnic, prostě pohádkových bytostí, kde i čerti jsou hodní, dokonce prý tak trochu pitomí. Nic z toho by nemělo šmrnc a punc „opravdovosti", nebýt autorky tohoto krásně naivního a dobrotou nakažlivého světa Vítězslavy Klimtové.

A jestli si někdo myslí, že tato báječná žena si do světa pohádek odskakuje od plotny, uklízení nebo sebekrášlení, je to dvojnásobná zmýlená. Víťa, nebo ještě lépe promovaná čarodějnice Víťa, žije neustále v pohádkovém světě, kde na bolístky, stížnosti a nesnáze není čas ani místo.

Přicházím na ohlášenou návštěvu v sobotu před polednem. To je tu trochu klid a já mám naději, že budu mít Víťu chvíli jen pro sebe, protože v týdnu se tu pro velký zájem škol dveře netrhnou a ona je, jak se říká, na roztrhání.

Ne každá pohádka je dobrá

Snad úplně poprvé vidím tuto dámu v civilním oblečení. Bez klobouku s větvičkami, květinami a muchomůrkami, bez šatů z pytloviny, zkrátka ne tak, jak chce být návštěvníky jejího světa vnímaná. Sedí v křesle u okna a pročítá text nové pohádky, co napsala kamarádka pohádkářka, která Víťu požádala o ilustrování knihy. „Je dobrá. Fakticky dobrá," pokyvuje uznale nad textem v malém sešitku. „Ne každá pohádka se podaří," říká k mému překvapení Víťa. Myslela jsem si, že všechny pohádky jsou dobré. „Jak se pozná dobrá a špatná?" ptám se. „To poznáte. To musíte cítit. Když umělec, ať se to týká obrazů nebo knih, dělá srdcem a ne pro peníze, hřeje to člověka u srdce," říká bez rozmýšlení Víťa.

Zapomínám hlídat čas a nechávám se ženou, která si, světe div se, nestěžuje na manžela, na děti, na drahotu ani na špatnou náladu mezi lidmi, vtáhnout do jejího světa.

Umění, politika, fyzika, a skřítci

Povídá o umění, politice, historii, přírodě a kvantové fyzice, přičemž se všechno točí kolem skřítků a přírodních zákonů. Předčítá úryvky ze svých knih, při tom se na mě, jak se správně při předčítání má, po několika větách podívá a já vnímám, kolik krásy a pravdy a nefalšované čistoty v těch slovech je. Připomíná mi to spokojenost a klid při čtení knížek od Františka Nepila, s nímž se mimochodem Víťa kamarádila a plánovala společnou knihu, kdyby neumřel. Připadám si jako ten pitomoučký čert. Rozhlížím se kolem sebe a vidím stovky minipostav lesních bytostí, se svraštělými obličejíčky, které mají své domečky a skrýše, každý se nějak jmenuje a má svůj příběh.

„To je malej kousíček světa, kterej je stvořenej k tomu, aby rozdával radost. A je čistej. Naplňuje srdce radostí, i když to zní naivně. Není tu jediná zlá bytost," ujišťuje mě Víťa a já vůbec nechápu, kam v domě hlavu skládají jeho člověčí obyvatelé, když snad všude bydlí skřítci a ostatní piditvorečkové.

Na novou knížku si musí vydělat

Přesto se všechen ten pohádkový svět točí kolem lidského počínání, jak také jinak. O lidské chamtivosti pojednává nová knížka s názvem Svět je krásný, lidé jsou dobří. Na svět se dostane až příští rok.

„Musím si na ní vydělat, protože já nemám dotace ani sponzory. Nikoho o nic neprosím ze zásady. Přemýšlela jsem o tom, proč někteří lidé hromadí majetek. A o tom knížka bude," kontruje mírumilovný název knihy Víťa, podle níž nejsou lidé zlí, ale jen zapomněli, že jsou dobří, zůstali nevyzrálí a zasekli se v pubertě.

Průkaz do pohádkové země má háček

Lidé, ať malí nebo dospělí, kteří přijdou do Pohádkové země, mohou od Víti dostat průkaz vyslance do světa pohádkových bytostí. Má to ale jeden háček.

„Kdo si ho vezme, nikdy nesmí lhát. Jak zalže, zalepí se mu pusa. Na to já vždy předem každého upozorním. A dokonce se mi stalo, že mi ho někteří docela významní podnikatelé přinesli zpátky. Že to prostě vzhledem ke své profesi nemůžou dodržet, že by museli přestat podnikat," poukazuje Víťa na neduhy reálného světa a přidává jednoduchou radu: „Když budete lidem lhát a podvádět je, stejně jednou, třeba po dlouhých letech, zbankrotujete. Já strašně věřím na čestnost. Bez ní to nejde. Lidem to připadá naivní, ale není. Když se podíváte zpátky do dějin, vždycky to zjistíte."

Po dvou hodinách povídání s Vítězslavou Klimtovou se „vracím zpět" do člověčího světa a rázem je mi jasné, že kdybych měla vyjádřit vše, co chci, napsala bych knihu.