V Americe patří k nejčtenějším románům ze školního prostředí, v Čechách dala název oblíbené kapele. Kultovní kniha Bel Kaufmanové Nahoru po schodišti dolů (v orginále Up The Down Staircase) z roku 1964 u nás zdomácněla počátkem sedmdesátých let díky kongenálnímu překladu Luby a Rudolfa Pellarových. Teď se vrací v novém vydání nakladatelství Argo. A je to stále stejná jízda.

Chlapec spadl ze židle

„Všem členům sboru! Několik žáků převrhlo modrý pontiac, který parkuje před budovou. V případě, že je uvedená poznávací značka vaše…“ Zprávy tohoto typu dostávají učitelé na střední škole, kam je situován děj akční literární koláže Bel Kaufmanové, několikrát denně. A nutno říci, že čtenář se tím zmatkem brzy nakazí.

Jakmile knížku Nahoru po schodišti dolů otevřeme, je to, jako bychom byli hozeni do vroucí vody. Nemůžeme nic než soucítit s hlavní postavou, idealistickou kantorkou, která doufala, že bude s dětmi číst klasiky a místo toho se ve třídě ani nedostane ke slovu.

„Milá Beo,“ píše vzkaz kolegyni po první hodině, „měla jsem vyřídit asi 20 bodů, ale vyřídila jsem jenom 2 a půl bodu. Jeden chlapec spadl ze židle. Studium anglosaské literatury a pedagogiky ani diplomová práce o Chaucerovi mě na nic takového nepřipravily.“

Bel Kaufmanová věděla, o čem mluví. Sama vystudovala literaturu na Kolumbijské univerzitě, načež přijala místo středoškolské učitelky. Knižním zpracováním svých zážitků se trefila přesně do doby, kdy se na pedagogy čelící čím dál volnějším mravům svých studentů začalo pohlížet jako na hrdiny. V žebříčku bestsellerů se román držel rekordních 64 týdnů a roku 1967 byl úspěšně zfilmován s půvabnou Sandy Dennisovou v hlavní roli. Snímek se zařadil mezi tehdy módní sociální dramata (byť s kome-diálním podtextem), v nichž se snoubila kritika vzdělávacího systému s odkrýváním mnoha společenských tabu v čele s problematikou rozpadlých rodin, gangů mladist-vých a rasovými předsudky.

Ještě ten rok získala v Británii filmovou podobu další kniha z pera bývalého pedagoga Panu učiteli s láskou. V tomto obřím hitu zazářil afroamerický herec Sidney Poitier, který se zde postavil za katedru, zatímco o dvanáct let dříve v jiném americkém filmu Džungle před tabulí představoval rebelujícího, avšak nadaného žáka. Právě Džungle před tabulí (Black-board Jungle) to v roce 1955 celé odstartovala.

Film natočený podle skvělého románu Evana Huntera, což nebyl nikdo jiný než pozdější detektivkář Ed McBain, otevřel debatu o školní šikaně a násilí. Kontroverze vyvolávala už jeho ústřední píseň Rock Around The Clock v podání Billa Haleyho historicky první rock'n'roll, který zazněl na stříbrném plátně.

Také v Džungli před tabulí je kantor rytířem vyrážejícím do boje s náctiletými draky i se zkostnatělým školním řádem. Scéna, v níž Glenn Ford coby učitel Richard Dadier čelí vzpurnému studentovi, který ho ohrožuje nožem, vešla do dějin. Oproti tomuto thrilleru se Bel Kaufmanová v knize Nahoru po schodišti dolů snaží držet téma učitel versus žák v humorné rovině.

Co by tomu říkal pan Kaplan

„Poněvač jste tady nová tak vám musím oznámit, že sem udělal se všemi učitely dohodu, aby mě nevotravovali a že já nebudu votravovat zase je. Takže tohle je posledně co vám píšu,“ odpovídá student v referátu na otázku: Co vám dává anglický jazyk?

Trochu to připomíná trable ve večerní škole, kam docházel ve třicátých letech zvídavý emigrant Hyman Kaplan. Jeho příhody zvěčnil v knize Pan Kaplan má třídu rád Leo Rosten alias Leonard Q. Ross, sám přistěhovalec z polské (tehdy ruské) Lodže.

Zdá se, že právě takoví spisovatelé mají k humoru u nás reprezentovanému knížkami Jaroslava Žáka nejblíže. Zřejmě nezapomněli na onen pocit vykořenění, jenž je příčinou většiny školních konfliktů. Ať tak, či tak, Evan Hunter se původně jmenoval Salvatore Lombino a Bel Kaufmanová byla ruská židovka narozená v Berlíně.