Příběh multižánrového festivalu, který se programem i atmosférou vymyká všem ostatním, se začal psát v hlavním městě okolo roku 2005. Antonín Střížek mladší, jeden ze zakladatelů, znal malebné městečko na úpatí Doupovských hor, kde žijí tři stovky obyvatel, z rodinných cest na chalupu. Díky brigádám na větších kulturních akcích pochytil pár zkušeností a se skupinou kamarádů z táborového oddílu se rozhodl „něco dělat“.

A tak vznikla společenská akce pro tisíce lidí. „Povaleč nemá za cíl vydělávat, má za cíl sbližovat lidi a dávat prostor kvalitní kultuře. Je to festival otevřený všem lidem a stylům, s výjimečnou atmosférou, kde si každý najde něco, co ho baví,“ zní motto organizátorů, kteří v podobném duchu vedou od roku 2008 i Kulturní centrum Klubovna v pražských Dejvicích.

Eliška Podzimková instalovala na Zámku Valdštejnů interaktivní výstavu Malý princ. Lidé mohou s pomocí mobilu animovat ilustrace na zdi.
Malý princ v rozšířené realitě. Umělkyně nabízí nevšední interaktivní zážitek

Střížek byl ve dvaceti letech nejstarší, přesto (nebo možná právě proto) se skupina nadšenců dočkala vřelého přijetí na valečském obecním úřadu. Tehdejší starosta s dalšími zastupiteli zapůjčili organizátorům traktor, pódium a lavice. „Doufáme, že vzniká tradice, která jen tak neskončí!“ řekli údajně lidem ze spolku Festival Povaleč komunální politici. Také Michaela Holubcová, která od minulého roku jako první žena v historii usedla do křesla starostky, je akci nakloněna.

Výhodou je areál

A v čem je tedy hlavní kouzlo Povalče? Jako první je třeba zmínit areál státního zámku s krásnou barokní zahradou, kde se nachází sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna a kde jsou umístěny také některé festivalové scény a která slouží k (velmi vítanému) odpočinku. V kostele Nejsvětější Trojice zase můžete spatřit nedávno zrestaurovaný barokní mobiliář a výstavu přibližující proces obnovy zdejší kulturní památky po rozsáhlém požáru v roce 1976.

Vítězný snímek autora holčičky z Teplic ze soutěže Photo Open
Vzestup Milanův. Fotograf aktů si prošel tvrdou školou života, vyplatila se

Festival ve Valči má výhodu, že disponuje rozsáhlým areálem – v zámeckém parku skotačí děti, koncerty jsou zde akustické, hraje se tu divadlo, ve stínu se dá užívat klidu. Dole v sadu to zase vypadá jako na srazu „hippies“, hlavní stage obklopená originálně ozdobenými bary je pak centrem dění. „Béčko“ zase láká (takřka non-stop) vytrvalce na taneční hudbu.

Jestli se politici rádi chlubí, jak pro blaho občanů v podstatě nespí, tak věřte, že tady není noc beze spánku jen slibem. Stává se, že když jde někdo v deset hodin dopoledne na snídani, potkává lidi, kteří se teprve chystají konečně ulehnout.

Ve (stanovém) městečku vám připadá, že ostatní účastníky znáte dlouho. A tak si spolu dáte pivo, i když se třeba vidíte poprvé. Přátelská a pohodová atmosféra se prolíná celou akcí s příznačným názvem Povaleč.

Útěk za klidem

Pro mnoho Pražanů je festival víkendovým „útěkem“ z reality velkoměsta do klidu západního pohraničí. Možná proto museli pořadatelé loni upozorňovat, že se akce kvůli vládním restrikcím spojeným s infekční virózou covid-19 opravdu neuskuteční: „Všechno, co se na místě v dobu Povalče bude dít, jsou soukromé akce místních obyvatel a my bychom byli moc rádi, kdyby je nikdo nenarušoval. Ať si po letech užijí aspoň trochu klidu.“

Vernisáž výstavy snímků soběslavského rodáka Michala Petrů se uskutečnila v galerii Hláska v pátek 4. června 2021.
Fotí jen na mobilní telefon. Michal Petrů přesto vytváří umělecká díla

Letos koronavirová omezení ani deštivé počasí v konání festivalu nezabránily. Páteční program vyvrcholil koncertem ostravské skupiny Buty, kde Radek Pastrňák ve skladbě Mám jednu ruku dlouhou zpívá o tom, že si najde místo, kde se dobře kouří. „Já už ho našel!“ chtělo se mi radostí zvolat v publiku. Rád Valeč zase navštívím – a vlastně k tomu nepotřebuju ani hudbu.