Exteriérová výstava velkoplošných fotografií a dokumentů mapuje příběhy malých cestujících i život jejich zachránce. Původní verzi, která se veřejnosti představila už před třemi lety v Praze a Londýně, nyní autor aktualizoval a doplnil mimo jiné o nový příběh jednoho ze zachráněných dětí. „Je to příběh Jindřicha, který se vrátil do Prahy před třemi roky, ale pondělní vernisáže se bohužel nedožil," říká Jaroslav Brabec. „A na přání syna nezveřejňujeme jeho plné jméno, vedou ho k tomu rodinné důvody."

Sir Winton ze zdravotních důvodů do Prahy nedorazí, vitalita mu prý ale nechybí. „Ještě před dvěma lety si létal vesele letadlem, to se hned tak nevidí. Je to nesmírně čilý a skromný člověk, z něhož stále vyzařuje altruismus. A má upřímné oči, takové jsem už dlouho u nikoho nepotkal," svěřuje se Brabec, který Wintona před časem fotil v jeho domově v Maidenheadu. Kromě těchto fotografií uvidíme i emotivní setkání se sirem Nicholasem Wintonem na londýnském nádraží. A samozřejmě příběhy třeba Soni Vávrové, rozené Sonji Burgové, jejíž blízcí patřili k zámožným pražským rodinám. Sonja měla o tři roky staršího bratra Jana, do Anglie se ale podařilo vycestovat jen jí. V Londýně se jí ujala svobodná oční lékařka, která vlastnila malý dům v centru města. Rodinný majetek, který rodiče stačili před transportem do koncentračního tábora ukrýt u známých, se ženě nikdy nepodařilo získat zpět. Po návratu do Československa v roce 1946 zůstala zcela bez prostředků a jediného příbuzného.

Fotografie jsou instalovány na osmadvaceti výstavních panelech na Kampě mezi Werichovou vilou a Sovovými mlýny. Výstava potrvá do 19. června a díky osvětlení je možné ji procházet i v noci.

Skromný hrdina
Nicholas Winton přijel coby mladý makléř do Československa v roce 1938 původně na dovolenou. Brzy si uvědomil, že Židům hrozí ze strany rozpínajícího se nacistického Německa smrtelné nebezpečí. Začal organizovat evakuace židovských dětí do Velké Británie. Obstarával formality potřebné k jejich přepravě, některé doklady falšoval. Před jistou smrtí ve vyhlazovacích táborech se mu podařilo zachránit do začátku války 669 dětí. Pak už Němci další vlaky vypravit nedovolili. Winton se vrátil do Británie a o svých zásluhách nemluvil. Vše vyplynulo na povrch až po letech, když jeho manželka objevila dokumentaci, kterou tehdy pořizoval. „Jen jsem viděl, k čemu se schyluje, a udělal, co jsem mohl, abych pomohl," říká Winton.