Úctu a obdiv. To musí cítit každý, kdo se setká s Dagmar Šimkovou a její rodinou. Zároveň vás okamžitě napadne, kolik ran osudu člověk unese? Proč se pořád užírat v maličkostech?

Dagmar Šimková má dvě děti. Obě trpí poruchou autistického spektra, dcerka má navíc cukrovku prvního typu. Dagmar Šimková je super máma na plný úvazek. Snaží se dětem věnovat a vzdělávat je, aby dokázaly být v životě jednou samostatné. „Moje knížka se pomalu rodila když jsem začala s dětmi pracovat na základě metod výuky pro autistické děti. Nejsem psycholog ani speciální pedagog. Věnovala jsem se sociální práci, šest let jsem byla v Anglii, kde jsem pracovala s autistickými dětmi a hodně se naučila,“ vysvětluje paní Dagmar.

To, že se jí samotné narodily dvě děti s tímto postižením, je krutá ironie osudu. „Nikdo neví, proč se to stalo, ale podle lékařů dětí s tímto postižením je pořád víc. Ze začátku jsem to nesla těžce, ale nezbylo mi nic jiného, než se s tím vyrovnat. Mě i manžela ta tvrdá životní zkušenost stmelila, zvlášť když se ukázalo, že dcerka má navíc cukrovku prvního typu, na kterou nám málem zemřela,“ vypráví paní Dagmar o svém nelehkém osudu a dodává: „Proč se pořád trápit tím, co změnit nejde?“

Do všech nemocnic

První knížka, kterou napsala, vznikla kvůli nemoci její dcerky. Jmenuje se Průvodce nemocnicí pro malé děti s diabetem. Názorně, pomocí jednoduchých vět a obrázků, se děti spolu s holčičkou Dášenkou dozví, co je to cukrovka a jak se s ní mají naučit žít. Dagmar Šimková s manželem vydali nakonec knihu vlastním nákladem, několik výtisků věnovali jihlavské nemocnici. „Ráda bych, aby se knížka dostala do všech nemocnic,“ přeje si paní Dagmar.

Stejně tak vydala vlastním nákladem s pomocí rodiny knížku Srdíčkové básničky. Zájem měly tři nakladatelství, ale kniha nakonec nevyšla. „Všechno ztroskotalo na tom, že v knize je potřeba vlepit kvůli pohyblivým obrázkům suché zipy. Tak to nakladatelé odmítli. Nemají prý nikoho, kdo by tam ty zipy lepil,“ vysvětluje paní Dagmar proč si knihu musela vydat nakonec sama. Suché zipy do knihy lepí spolu s manželem.

Tvorba hravých knih ji ale začala bavit i přes problémy, které musí překonat. Možná má paní Dagmar tolik síly překonávat překážky, protože se vlastně pořád pere s nelehkým osudem. Po Srdíčkových básničkách vznikla další knížka Dobrodružství větru a Strašidla z jedné vesnice. „ Zda vyjdou všechny moje knihy z šuplíku, to bych si moc přála. Záleží to však nejvíc na tom, zda se moje tvorba a můj styl malování bude dětem líbit," dodává autorka.