V začátcích mu pomáhala videa na internetu. Stovky hodin strávil četbou knih o technice a historii umění, aby zdokonalil vlastní styl. Tomu říká romantický realismus.

Jeho nejčastější a nejmilejší námět jsou krajiny zasněžené lesy, propršené cesty, slunečné zahrady nebo třeba chladná pobřeží Litvy, odkud pochází jeho žena. Jak sám říká, rád zobrazuje „slunkostíny".

Přečtěte si: Opera Tosca znamenala od premiéry úspěch

V porovnání s přesnou a odpovědnou prací v zaměstnání mu přináší jeho koníček svobodu a radost. „Už žádné svazování, žádné smlouvy, žádné standardy a žádné technické požadavky," s radostí jmenuje muž, který procestoval nejvýznamnější galerie světa.

I když původem rodák z Olomouce, po třiatřiceti letech strávených na jihu Moravy se označuje za vyškovského patriota.

Obklopený hromadami tub s barvami a nesčetněkrát použitými štětci, paletami a čistými i použitými plátny se konečně cítí volně. „Všechno bylo sešněrované pravidly. Tady nemusím nic," oceňuje s úsměvem veselý malíř. Přitom se pořád rozhlíží po stěnách útulného ateliéru, po své malé soukromé galerii, aby si donekonečna skrze své obrazy připomínal místa a momenty, které už definitivně vzal čas.

ADÉLA JELÍNKOVÁ