Zažil s ním davové šílenství za hodiny vyprodaných Luceren 
i chvíle zdeptaného kluka v koutě. Ohromující dopad oceánské muziky a stejně tak rok, kdy měl dvacku na den, tak na rohlíky a jednu desítku. Plná minipříběhů a vzácných detailů je kniha Petr Muk: Oceán, Shalom, Slavíci, On (a já). Napsal ji jeho hudební rádce 
a „snad přítel“ Karel Deniš 
z Tábora. Napsal ji s velkým citem, velmi otevřeně a naprosto nebulvárně, a to včetně pasáží 
o drogách a láskách.

Skvěle se mu podařilo naplnit záměr. Žádný chvalopis. „Jeho výjimečnost nepotřebuje propagační brožuru a já nechci jen slepě glorifikovat." A tak vznikla biografie s nadhledem a nedocenitelným vhledem. 
O muzikantovi, který by letos slavil abrahámoviny a zemřel před pěti lety. Který do písní silně promítal sebe, vyzpívával pocity, pochybnosti, strachy 
a naděje své i posluchačů. „Nemusím mít nutně vždycky pravdu, ale všechna východiska pro ty úvahy jsou nefalšovaně prožitá. Nepoznal jsem v popu nikoho, kdo by citově investoval tolik,“ píše Karel Deniš.

Kniha s jedinečnými dokumenty a snímky se dělí do osmi oddílů, lemují je texty písniček. Ten první je medailon PM. Shrnuje rodinné pozadí i pěvecký kumšt, Mukův jihočeský soul, autorské písně i úspěšné coververze, nikoli komerční nápodoby předloh, ale vlastní přístup k věci. Karel Deniš ho viděl, jak odmítl několikamilionovou nabídku, ale jako autor nepomíjí ani to, že podléhal pochybnostem a démonům. Nezaujatě nahlíží životní rozpor undeground vs. popkulura, potřebně zaujatě zase zásah bytových filosofických seminářů u Machovce či Bondyho. „Manický fanfarón i depresivní ztracenec, především však složitý, ale zvláštně čistý člověk, nadaný velkým talentem.“ A ten, jehož hlas zní na 
1,5 milionu prodaných alb.

Kniha Karla Deniše Petr Muk: Oceán, Shalom, Slavíci, on (a já) zrcadlí zpěvákův osud s jedinečným vhledem. Na snímku Oceán.

Poprvé se potkali roku 1986 na budějovické Rockové lize. Uhranutí. Celé čtvrtstoletí mu říkal Petře, ačkoli z úst jiných padali Mukesové, Mukáčové 
i Kokardové. Zmíní dlouhé telefonáty na pevnou linku do kuchyně táborského bytu, jež občas odneslo připálené nepodlité kuře, či úlohu lavičky vedle klepadla na koberce před činžákem v Husinecké ulici.

Silným společným zážitkem se jeví dovolená v Chorvatsku, po stopách Vinnetoua a vínem nekoneční Slavíci z Madridu. Rodiče vnímá Deniš jako obě Mukovy polohy: spíš dumná maminka a veselý, do světa obrácený tatínek.

Autor má dar zkratky. Třeba jen náčrt osobnosti PM. „Měl pocit, že své dobré vlastnosti nezná, a silně se obíral těmi špatnými. Dlouhovlasý puberťák s cigárem, pivkem a slečnami, punkový muzikant 
a součást disentních seminářů, v obou případech s StB v patách, rocková a popová hvězda s masovou popularitou, nenáviděná skiny a s rozbitou rodinou s dvěma malými dětmi. (…) Oči opravdu to často hlásané okno do duše, s potutelnou srandou v pozadí, jindy raněná laň i opuštěně vyhaslé.“

Kniha Karla Deniše Petr Muk: Oceán, Shalom, Slavíci, on (a já) zrcadlí zpěvákův osud s jedinečným vhledem. Na snímku s dcerou Noemi v roce 2010. „Petr s kočárkem a na pískovišti nebyl přelud, měl ty vyjížďky do Grébovky rád.“V rozhovorech toho na sebe řekl hodně. Karel Deniš jich vybral 12, do nichž se obtiskla podstata Mukových slov na téma víry, naděje a lásky. Od vzpomínky, jak ruský tank míří 21. srpna 1968 na jejich dům, první pusy v malinovém křoví a večerů při petrolejce na Lipně přes rok 1992, kdy jeli 120 koncertů a v reakci na mánii kolem Oceánu si říkal, že něco takového viděl jen ve filmech s Beatles. Mihne se turné s Erasure (1989), poznání, jaké to je podívat se do očí 16 000 lidí.

Mnohokrát kniha překvapuje. Příběhem písně pro maminku Snad se mi neztratíš. Tím, že slova shalomských písní pro natáčení v Londýně přeložila Ruth Hálová, jedno z dětí Nicholase Wintona. Drobnou rolí, kterou sehráli Minnesengři Pavel a Ivan Pokorní. Nebo jasnou reflexí. „Do povědomí lidí jsem se dostal například díky čtyřakordovému postupu v refrénu Ráchel, nad kterým se vine výrazná klenutá melodie, jež se stala hitem.“

Ochraptělé Bon soir

Písničky skládal jako folkaři: 
s akustickou kytarou. Na tu hrával v období 1995 až 1996 – kdy neměl peníze, půjčovat si nechtěl, a tak jezdil i diskotéky – po koncertech do tří ráno různé, třeba cikánské písničky.

Zpěvák? Dokonalý ve své romantické lyrické podobě. „Kolegové oceňovali jedinečnou barvu hlasu, fanoušci intenzitu převážně romanticky jemného projevu, experti i horní rozsah tónů, blížící se luxusnímu tříčárkovanému céčku, v popu darovanému jen výjimečně a umožňujícímu občas vyšperkovat refrény grandiózním vrcholem. A důležitý jednotící prvek: Petr zpíval, jak žil, tedy opravdově.“ Jen Denišem vnuknutou proměnu v rockového šansoniéra již nestihl…

Průběžně potkává čtenář jeho hudební iniciace: Depeche Mode, Ramones, Sex Pistols, Simple Minds, Stranglers, U2. Připomíná se, že neměl zájem 
o comeback Oceánu, smutně se čtou řádky o sporech kolem autorství oceánských písní. Naproti tomu pobaví autorova alegorická vzpomínka, kdy od kapely dostal v roce 1992 ke čtyřicátinám malý barevný televizor Toshiba.

Kniha Karla Deniše Petr Muk: Oceán, Shalom, Slavíci, on (a já) zrcadlí zpěvákův osud s jedinečným vhledem.O předělávkách, k nimž ho přivedl Deniš nahrávkou starých šlágrů a PM objevil Stín katedrál, padá termín doplňková paráda. Člověk dostává chuť pustit si zapomenutou verzi Scarborough Fair, dojde mu, jak stěžejním se pro Muka stalo Zrcadlo, a hltá šest odstavců k Bon soir, mademoiselle Paris: v nahrávacím studiu zlobilo topení, PM jemně ochrapěl a jeho hlas získal mimořádný témbr.

Ohledně žen autor rozepisuje tři zásadní. Michaela, s níž Muk chodil od 15 let a rozchod považoval za osobní selhání. Potom Míša K. – stejně jako 
s Michaelou 11letý vztah – jež mu pomohla rozjet nejdelší část kariéry. A Eva, která ho doprovázela do konce a dle Deniše nezaslouženě odnesla frustraci Mukových známých, zejména po jeho tragické smrti. „Každodenní praxí přesvědčovala, že není žádná kořistná náplava.“ Dceru Noemi a Evu vnímá autor jako zpěvákovu jistící kotvu. „Petr s kočárkem nebo na pískovišti nebyl přelud, měl ty vyjížďky do Grébovky rád.“

Hodně citově pojímá Deniš pasáž Sex. Muk hledal Lásku, trvale se zamilovával, trvale také budoval rodinu. „Nikoli superstar rozsévající božské semeno, spíš stále nejistý kluk.“

Drobně obhajobně zní řádky o drogách. PM, znalec vín, který měl rád hrabalovské hospodské posezení a s nímž byl zážitek pít „ódu na radost“, ale problém nastal, když pil na smutek či na prášky. Experimenty s drogami prý vedly 
k rozšíření mysli a překonání tlaku. Jen jedinkrát je pozice „snad přítel“ mírně omezující, to při hodnocení muzikálů, že žádný nebyl rutinní holírna.

Kniha Karla Deniše Petr Muk: Oceán, Shalom, Slavíci, on (a já) zrcadlí zpěvákův osud s jedinečným vhledem.Knihou prostupují všechny klíčové postavy z kruhů PM. Manažerská opora Richard Dušák z Tábora, textaři Petr Hons a Jan Dvořák, spřízněné to jihočeské duše, Ladislav Faktor, Jiří Vatka, Michal Šetka, Tomáš Waschinger… Škoda jen, že chybí víc informací 
o spoluhráčích z Oceánu.

Kulturní historici jednou ocení Denišův ponor do Mukova místopisu. Kavárna Louvre, tajný křest v Dolním Bukovsku, koupání a ohně na Lipně, kde jako starousedlík útrpně nesl masivní turistický ruch, tamní krása nad vodou zamlžených rán i nacházená síla potřebně odmlžených vztahů.

K tomu jeho dojetí, když se auto na Borku vyhouplo z lesa, přesná slova o vztazích k Praze, Bratislavě (kde natočil podstatnou část toho, co ho proslavilo) i oceánské stopy v táborské restauraci Slávie.

Závěr je bohužel dán. Poslední den, 24. květen 2010. Deniš jel z Tábora do Prahy vlakem a měl dvě hodiny zpoždění, někdo skočil pod lokomotivu… Večer bouřka, nad Hradem blesky. „Ale pak se nebe náhle vyčistilo: soudím, že právě v tu chvíli se Petr přes jiného Petra dostal dovnitř.“

Místy se kniha lomí k vyznání („některé jeho písně mi zněly nejlíp na světě“), hájí a chápe přítelovy slabosti. Ale přesto nevznikl žádný paján, naopak – ohromně plastický portrét. Když se v textu objeví slovo 'zásadní', tak sedí, zarezonují spojení jako „hořkosladkohořká doba". Dojem je jednoznačný. Jihočeská kniha roku.

Karel Deniš: Petr Muk. Oceán, Shalom, Slavíci, On (a já). 336 s., XYZ – Albatros Media, Praha 2015, 299 Kč.

Nejryzejší novoromantik českého popuPetr Muk. Zpěvák, skladatel, textař, baskytarista, kytarista, nejryzejší novoromantik naší populární muziky. Narodil se 4. února 1965 v Českém Krumlově, student 
z Českých Budějovic, účastník pražských disentních filozofických a náboženských seminářů.

Prošel několika kapelami a projekty, od punkového Duralu přes Templ, Gas, kultovní synthrockový Oceán, judaismem ovlivněný Shalom až po p. m. band. Od roku 1997 sólová kariéra, ozdobená řadou hitů z komerčně úspěšných alb, doplněná několika výbornými rolemi v muzikálech a oceněná mj. četnými úspěchy v anketách Český slavík či Anděl.

Od mládí bojoval s bipolární afektivní poruchou psychiky, občas proměňující jeho život v jízdu na horské dráze, ale také umožňující mimořádně emotivní zpívání. Vlastník jednoho z nejzajímavějších lyrických tenorů u nás, talentovaný autor řady skladeb, kompetentní instrumentalista, spoluproducent svých nahrávek.

Bez jeho podání písní Ráchel, Naděje, Až jednou, Stín katedrál nebo Tančíš sama si nelze historii našeho popu uplynulých 25 let představit. Zemřel 24. května 2010 v Praze. (Zdroj: Karel Deniš)

Hodnocení Deníku: 100%