Reklamní billboard výstavy Odlesk perly – umění baroka ze sbírky Patrika Šimona, kterou pořádá Alšova jihočeská galerie, poutá na první pohled pozornost svou čistotou a jednoduchostí. Jaksi podprahově slibuje moderní výstavní počin, na jaký jsme zvyklí jezdit spíše k zahraničním sousedům. Nutno hned vzápětí dodat, že svůj příslib i dokonale plní. Českobudějovický Wortnerův dům obývají mistrovská díla manýrismu a baroka současného sběratele umění Patrika Šimona, jenž zároveň připravil koncepci výstavy. Návštěvník galerie si může prohlédnout okolo padesáti prací francouzské, italské, holandské, německé a české provenience z období 16. – 18. století. Převažují mezi nimi grafiky 
a kresby, nechybí ovšem ani olejomalby a plastiky.

Kvalita jednoznačně převažuje nad kvantitou

Výstavu její autoři pojali především jako silný vizuální zážitek, v němž kvalita jednoznačně převažuje nad kvantitou: výstavní strategie ve Wortnerově domě nikoliv zcela běžná. Divák není setkáním s exponáty „ubit", spíše ho příjemně osvěží. Navíc má možnost seznámit se s rozmanitými uměleckými technikami, náměty a tématy barokní doby v kontextu evropského vývoje výtvarného umění, sledovat časovou chronologii a porovnávat jednotlivé školy.

V první místnosti expozice v přízemí galerie se setkává se špičkovou produkcí renesančních a manýristických předchůdců barokních mistrů. Mezi vystavenými mědirytinami zaujímají privilegované místo oslavné panovnické portréty císařů Rudolfa II. a Matyáše od Aegidia Sadelera či slavný akt od Albrechta Dürera Adam a Eva z roku 1504.

Samotnému baroku věnoval Šimon dvě místnosti 
v prvním patře. Vizuálním vrcholem je důmyslně instalovaný panel tmavě červené barvy s nápisem Triumf síly, který mimo jiné vhodně vyřešil problém architektonicky ne příliš čistého prostoru galerie. Zážitek umocňují zatemnění místností a vynikající osvětlení exponátů. Návštěvník si je tak může prohlédnout v jejich skutečné kráse.

Kresba z okruhu Rembrandta

Zajímavého kontrastu dosáhl Šimon i umístěním olejomalby Davida s hlavou Goliáše od Johanna Carla Lotha 
a mramorových bust Herkula a Omfalé od toskánského sochaře Pietra Berniniho, otce slavnějšího Giana Lorenza. Konečně v poslední části výstavy se lze pokochat návrhem pro fresku – Apoteózou Herkulových skutků od Andrey Pozza, vedutou Prahy od Václava Hollara či drobnou kresbou, jejímž autorem mohl být Rembrandt van Rijn nebo některý malíř z jeho okruhu.

Šimonova vydařená koncepce výstavy vychází z citu pro zasazení uměleckých předmětů do prostoru, nekomplikovanosti, uměřenosti a z práce se světlem a kontrasty. Temně červené panely a umělé světlo vytváří dokonalou harmonii. Potěší i moderní způsob vystavování exponátů, jakým je digitální projekce alba s lepty, kterým by si návštěvník jinak jen těžko zalistoval.

Slabší stránkou Odlesku perly je naopak nedostatek informací. Laické veřejnosti mnohá jména pravděpodobně nic neřeknou. Z výstavy jako celku i Šimonova vlastního vyjádření je ovšem zřejmé, že sběrateli šlo o něco jiného: představit 'klenoty' z jeho 'pokladnice', které běžně neuvidíme. Výstava je snad nejvíce chválou sběratelství, kultivovaným činem, který potěší zejména poučené zájemce 
o výtvarné umění. Přestože soukromé sběratelství může 
v dnešní době vzbuzovat zvědavost i závist veřejnosti 
a otázky, chválu i kritiku ze strany odborníků, Patriku Šimonovi se podařilo, že ve Wortnerově domě triumfuje baroko. Nový ředitel AJG Aleš Seifert nasadil Odleskem perly vysokou laťku, jež je nadějným příslibem do budoucna.

VÁCLAV GRUBHOFFER
Autor je kulturní historik