Historickou atmosféru fotografiím vdechly i dobové kostýmy, které si Rohál zapůjčil z divadla.

Robert Rohál je svou vášní k fotografování známý jak v Holešově, tak i daleko za jeho hranicemi. Jak sám říká, fotoaparát je jeho nejlepší kamarád. „Focení se věnuji zhruba deset let a nejraději fotím přímo lidi. Má první výstava v roce 2005 byla však reportážní – nechyběly na ní snímky lidí bez domova nebo prostitutek,“ poznamenal Rohál. Doplnil, že v letošním roce má naplánovaných osm výstav. „Napříště mi bude stát modelem má dcera – dlouho jsem ji přemlouval, nakonec se to podařilo a v létě mám v plánu fotit kolekci Manon podle díla Vítězslava Nezvala,“ uzavřel Rohál.

Vznikne fotografická kolekce Manon s Rohálovou dcerou

Mezi návštěvníky vernisáže nechyběli ani členové jeho rodiny. „Chodím na každou vernisáž, kterou v okolí strejda má. Ještě jsem mu nikdy nestála modelem, ale maminka už se před fotoaparát postavila,“ uvedl například jeho neteř Jana Rohálová

Kromě fotografií zdobily zdi i zarámované kolekce šperků všech barev a tvarů. Ty měla na svědomí Hana Palečková „Výstava je převážně zaměřená na šperky vyráběné technikou Tiffany – pracuje se při ní s plochým a barevným sklem. Zdobení se pak dokončuje pomocí speciálních měděných pásků a cínu,“ vysvětlila postup výroby Palečková.

Palečková dělá šperky, maluje také na hedvábí

Šperky však nejsou to jediné, čemu se výtvarnice věnuje – zaměřuje se například i na malování na hedvábí či tvorbu vitráží. „Co se týče výroby, když mám dobrý nápad tak zpracování šperku trvá někdy hodinu, někdy dvě. Naopak malba na hedvábí mi zabere třeba i tři dny,“ poznamenala výtvarnice. Výtvarné nadání po ní, podle jejích slov, částečně zdědily i její tři dcery – jedna se věnuje fotografii, další mediální grafice.

Celou výstavou slovem provázel Luboš Kubáček. O krásný hudební doprovod se postarala mladá nadějná zpěvačka Veronika Nová, která zahrála a zazpívala několik skladeb z vlastní tvorby. Výstava bude v kavárně umístěna do konce března, poté se přesune do prostor holešovského zámku.

LUCIE SÁGNEROVÁ