Komorní obřad zahájila znělka z večerníčku o Rákosníčkovi a protože Smetana si nepřál při pohřbu dlouhé projevy, nadále zněla také už jen hudba, Dvořákova, Handelova a Beethovenova. Závěr patřil hudbě k seriálu Pohádky z mechu a kapradí s textem zpívaným Karlem Gottem.

Čtěte také: V Pařezové chaloupce je smutno. Odešel Zdeněk Smetana

Smetana začínal u Jiřího Trnky v ateliéru Bratři v triku, kde si vyzkoušel řadu profesí. Nastoupil k němu v roce 1946. Začínal agitkami a reklamami, ale už tam se objevovaly pro něj typické umělecké výrazové prostředky: nadsázka, humor, metafora. Pro charakteristiku jeho filmů se začal používat pojem moralita, k nejznámějším patří Láhev a svět, Deštník, Romaneto či Konec krychle. V 70. letech se v jeho filmech objevovala i politická témata (A rudý prapor zavlaje).

Smetanovy filmy na motivy rozprávek J. Š. Kubína (Drátovat, flikovat nebo Všehochlup) pak už předznamenávají jeho pozdější příklon k tvorbě pro děti. Ta je asi nejznámější a divácky nejoblíbenější, ať už jsou to třeba Pohádky z mechu a kapradí, cyklus večerníčků o Rákosníčkovi, Malá čarodějnice nebo Radovanovy radovánky.

Svou stopu zanechal třeba i ve slavném Stvoření světa (1957), pro které animoval třeba působivou scénu, v níž ďábel tančí s Evou rokenrol. Zkušenosti získával také na americké zakázce na tucet dílů seriálu Tom a Jerry, které v Praze vznikly na počátku 60. let.

"Zpočátku jsem tvořil díla pro dospělé publikum, které mě někdy poplácávalo po zádech. Ale větší cenu pro mě měl úsměv dětí, který byl tím nejupřímnějším hodnocením toho, zda se mi něco povedlo," řekl nedávno výtvarník, podle kterého je na českých pohádkách nejhezčí jistota, že dobro zvítězí nad zlem. "Mám pocit, že na mých postavičkách se dětem i dospělým líbí to, že to nejsou bombastičtí akční hrdinové," uvedl Zdeněk Smetana ke své tvorbě.