Pocta před rokem zesnulému herci pražského Divadla pod Palmovkou, českému dabérovi a olomouckému rodákovi Rostislavu Čtvrtlíkovi bude slavnostně odhalena 
9. listopadu na domě s popisným číslem 55 v Masarykově ulici u olomouckého hlavního nádraží. Jejím zadavatelem bylo občanské sdružení Čtvrtlístek.

Rozhovor se sochařem Zdeňkem Maninou

Co stálo za vaším poměrně rychlým rozhodnutím? Byl jste po prvních minutách rozhovoru přesvědčen, že to dobře dopadne?
Před půlrokem jsem měl realizovat sochu z bronzu 
v okolí Olomouce, pak z práce sešlo a nabídku na pamětní desku Rostislava Čtvrtlíka jsem dostal pár týdnů po zamítnutí. Navíc jsem se z telefonního rozhovoru dozvěděl, že daboval Chandlera v seriálu Přátelé, což byl pořad, který jsem vášnivě sledoval, takže jsem byl  s Rostislavem v každodenním kontaktu po několik let. Taková nabídka se neodmítá. Pokaždé když přijímám zakázku, jsem přesvědčen, že to dopadne dobře. A pak je to boj, snažím se doplavat.

Soustřeďujete se ve svých dílech na anonymní mužskou figuru. Kdyby pamětní deska byla pro ženu, přijal byste tuto zakázku? A není práce na pamětní desce směr poněkud odlišný od toho, kterým se nyní vaše dílo ubírá?
Kdyby pamětní deska byla věnována ženě, zakázku bych přijal, stejně jako v tomto případě. Pamětní deska pro Rostislava Čtvrtlíka pro mě byla výzvou. Samozřejmě že moje volná tvorba je odlišná od typu oficiální plastiky. Tento druh práce je závislý na poptávce, není možné dělat pomníky nebo pamětní desky na sklad nebo je zaměňovat s volnou tvorbou. Mohu při práci využít zkušeností a estetických principů získaných při práci na volné tvorbě.

Použiji slova z rozhovoru s vámi: kód přítomnosti, zranitelnost lidské existence, práh mezi životem a smrtí. Dostanete tohle všechno do pamětní desky?
Snad. Udělám pro to všechno.

Vzešla již z vašeho ateliéru pamětní deska a kde bychom ji mohli vidět? A ještě více, kde jsou vaše díla jako krajinotvorný prvek či součást nějakého interiéru?
Udělal jsem tři pamětní plakety pro Český numismatický svaz. Na pěší zóně 
v Kladně jsem řešil prostranství s kašnou se symbolikou Jana Nepomuckého s pítkem, s květinovým ostrovem a lavičkami. Všechny komponenty byly vyrobeny jako originály podle mých návrhů. V obci Braškov jsem vytvořil památník padlým 
v první a druhé světové válce se symbolikou kříže. Ve městě Vitry Sur Sein v předměstí Paříže jsem realizoval sochu Řetěz, která se skládá ze tří vertikálně propojených figur. V Kladně, na Točné 
a v Bezděkově v soukromých vilách jsem realizoval bronzové plastiky.

Autorka rozhovoru Janeta Benešová ze sdružení Čtvrtlístek navštívila autora pametní desky Zdenka Maninu přímo v jeho kladenské dílne

Autorka rozhovoru  Janeta Benešová z občanského sdružení Čtvrtlístek navštívila autora pamětní desky Zdeňka Maninu přímo v jeho kladenské dílně.   Foto: archiv občanského sdružení Čtvrtlístek

Před časem jste uvedl, že se soustřeďujete na velkou formu 
a neulpíváte na detailech. Jak je tomu u portrétu člověka, který by si měl být podobný. Nejde tady především o detail?
Velká forma není odvislá od velikosti prostoru, v kterém je. Když říkám, že se soustřeďuji na velkou formu, tak to znamená, že se neutápím v detailech. Detaily by měly vznikat na styku velkých forem a být velkým formám podřízeny.

Samozřejmě my s nohama na zemi víme, že socha může mít zesnulého oči, líce, výraz, ale ten skutečný Rostislav Čtvrtlík to již nikdy nebude. Ten zůstává jen ve vzpomínkách těch, kteří ho znali. Přesto chceme, aby mu byla co nejvíce podobná. Cítíte tu velkou nálož?
Základní biometrická data se dají změřit z dochovaných fotografií, takže bude mít oči správně od sebe, bradu stejně velikou a všechny poměry velikostí budou zachovány. Ale stejně v rámci těchto daných rozměrů je ještě hodně manévrovacího prostoru, který se dá správně řešit jen při studiu skutečného modelu, a když ho nemáte, musíte se spolehnout na intuici 
a zkušenost. Musíte správně číst z fotografií. Například jak se chová daný tvar, když je nasvícený pod určitým úhlem.

Při zadání jste dostal dochované fotografie a viděl jste pana Čtvrtlíka ve filmu Ondřeje Kepky. Nevěřila jsem, co jste pouze 
z těchto materiálů schopen 
o člověku diagnostikovat. Co jste vyčetl z fotografií o muži, kterého jste nikdy neviděl?
Nejprve jsem musel Rostislava nastudovat po tvarové stránce. Oči někdy lžou. Musel jsem se spolehnout na logiku a znalost anatomie. Pak jsem si z rozhovorů a fotek formoval obraz jeho psychiky, ten se během práce několikrát měnil, a to v souvislosti s upřesněním fyzické podoby. Rostislav patřil do mé generace. Já studoval VŠUP 
a on DAMU, to jsou umělecké školy, které mívaly společné aktivity. Je dost možné, že jsme se za studií někde potkali.

Opravuji tedy, možná jste se mohli vidět. Dokonce si myslím, že je to velice pravděpodobné. Minimálně jste se potkali 
v prostorách divadla. Pan Čtvrtlík byl od roku 1992 členem souboru Divadla pod Palmovkou. Jaký je váš vztah 
k tomuto divadlu?
Ano, tam jsme se viděli. Upozornila mne na to moje žena Jana. Znám se s ředitelem Petrem Kracikem. Byli jsme spolu na vojně u stavebního a železničního vojska. Budovali jsme Temelín. Byl to inspirativní roční pobyt. 
S Petrem jsme se stýkali i po vojně a v Divadle pod Palmovkou jsem měl v roce 1993 výstavu kreseb a maleb, kterou Petr zahajoval. Pak jsme se patnáct let neviděli.

Nic není náhoda, že? Jak říká otec Romuald Štěpán Rob, který mimochodem přijede do Olomouce celebrovat mši svatou 
s přímluvou za zemřelého Rostislava Čtvrtlíka. Jste věřící? Co si myslíte o náhodách?
Nic není náhoda. Možná. Nemám tak jednoznačný názor, ale když se zamyslíme nad pojmy štěstí, neštěstí, náhoda, vybavíme si příklady a správně určíme následnost a skryté vazby, pak 
k jisté formě předurčenosti dojdeme. Nyní se snažím číst signály, které předcházejí. Zpětně mi to jde.

Žijete a pracujete v Kladně. Co vy a Olomouc?
Olomouc je krásné město. Před lety jsem pracoval na restaurování chrámu Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku. Restaurovali jsme 
v kopuli nad hlavním oltářem. Na Hané nedaleko Olomouce žije část rodiny mé ženy.

Jedna vaše socha se jmenuje „Nesmějí doufat ani v smrt". Jsou chvíle v životě, kdy smrt je to jediné východisko. Nemoci doufat ve smrt mi přijde jako hodně zoufalá a bezvýchodná situace.
Ano, je to citát z Bible 
z apokalypsy. Je to bezvýchodná situace. Socha vychází z pocitu, který vyvolává tehdejší a vlastně i současná situace. Byla vytvořena v roce 1996. Na gotických chrámových freskách je často vedle ztvárnění ráje i zpodobnění předpeklí a pekla. Je to součást jedné mince.

Říkáte, že nedílnou součástí vašeho díla je nalezení tak silného tématu, aby udrželo vaši pozornost během celého procesu. Téma, pro které se rozhodnete, vás musí osobně zaujmout. Jsme téměř u konce vaší práce. Snad se mohu zeptat: Jak tomu bylo s Rosťou Čtvrtlíkem? Zaujal vás, čím? Udržel vaši pozornost?
Rostislav mne zaujal svým osudem a nespornou hereckou kvalitou. Jeho osud jsem podvědomě vztahoval na sebe a na naši generaci. Snažil jsem se odpovědět na otázku, co cítí a jak se chová člověk, který jde neodvratně ke smrti.

Umíte vysochat člověka. Krásná práce. Kloním se před vaším uměním. Umíte soše „vdechnout život"?
Vdechnout život neumím. Měl jsem sen, kde se mi zdálo, že obživla socha, honila mne a chtěla mě uškrtit, ale protože měla špatně vymodelované prsty, tak jí to nešlo. Je to zábavná představa, kolik pochroumaných oživlých soch by chodilo po světě, kdyby šlo vdechnout jim život. Jsem přesvědčen, že když je socha udělána s přesahem, tak vyzařuje něco, jako je životní síla.

Co čeká sochu nyní, když řekneme ano, zde v ateliéru Zdeňka Maniny práce končí?
Sádrový model pamětní desky s bustou se převeze do slévačské dílny, kde slévač vyrobí formu a do ní odlije bronz. Finální výrobek se cizeluje a chemicky patinuje na dohodnutý barevný odstín. Patina je uměle navozená oxidace a tím socha barevně kontrolovaně zestárne. Nakonec se deska osadí na místo.

JANETA BENEŠOVÁ

Kdo byl… Rostislav Čtvrtlík

49 let by se 9. listopadu dožil Rostislav Čtvrtlík. Jeho životní pouť se ale zastavila už v březnu minulého roku. Po dlouhém boji se zákeřnou chorobou odešel legendární dabér Chandlera ze seriálu Přátelé navždy.

Jeho památku na začátku letošního listopadu připomene občanské sdružení Čtvrtlístek, které mimo jiné vzpomene na olomouckého rodáka a vynikajícího herce odkrytím pamětní desky právě v den jeho nedožitých devětačtyřicetin.

Další akcí Čtvrtlístku bude výstava fotografií Život 
v divadle – divadlo v obrazech, kterou budou moci návštěvníci vidět od 2. do 21. listopadu ve foyer Moravského divadla v Olomouci.

O týden později se kromě odhalení pamětní desky, jejímž autorem je Zdeněk Manina, bude konat i pietní setkání na Ústředním hřbitově v Neředíně, mše svatá v kostele Neposkrvněného početí Panny Marie při klášteře dominikánů a večerní vzpomínkové posezení v Jazz Tibet Clubu.

Rostislav Čtvrtlík se v Olomouci narodil 9. listopadu 1963, školní léta následně trávil i v Lipníku nad Bečvou, kde vystudoval Střední průmyslovou školu stavební. Po ní se už ale vrhl na herectví 
a nastoupil na pražskou DAMU. Tu úspěšně absolvoval 
v roce 1987. Krátce působil 
v Brně, než se opět vrátil do Prahy, kde se stal členem Divadla pod Palmovkou.

Do myslí i srdcí lidí se ale nesmazatelně zapsal dabingem. Jeho nejslavnější postavou je Chandler Bing z populárního amerického seriálu Přátelé. Chandlerova představitele Matthew Perryho pak Čtvrtlík daboval ve všech celovečerních filmech. Jeho poslední televizní rolí byla postava v Kriminálce Anděl. Zemřel po dlouhé nemoci 6. března 2011 v 47 letech.