V dětství jsem nebyl hltounem komiksů, spíš občasným konzumentem. Čtyřlístek a „ábíčko“ byly nedostatkovým zbožím, předplatné jsme s bratrem neměli, ale možná s o to větší chutí jsme si četli útržky Kruanových dobrodružství, Vzpoury mozků nebo právě příhody Čtyřlístku. Patřil jsem k fandům vznětlivého Bobíka, kterých, jak jsem zjistil až v dospělosti, bylo v mé generaci více, než se zdálo.

Ačkoli stál Čtyřlístek bezpečně stranou ideologie, klima našeho školního věku přece jen našeptávalo sympatie k vůdčímu a pokrokovému Myšpulínovi a rázné Fifince. Pinďa byl trochu strašpytel a Bobík chytal na první našlápnutí, což ovšem bylo mužné i komické zároveň. Vzpomínám si, že mi Bobík svou osobností i vizáží připomínal herce Vítězslava Jandáka. A i dnes si někdy vzpomenu na radu, kterou mu výchovně uštědřuje Fifinka: „Máš-li hlad, nalij si sklenici mléka!“ Ale posuňme se od školního mléka hlouběji do minulosti.

Ferda, Pytlík a parta Rychlých šípů

Jedním z prvních tvůrců komiksu u nás byl Ladislav Vlodek (1907–1996). Sochař a později malíř a grafik pobýval nějaký čas ve Spojených státech a znal moderní pojetí kresleného seriálu. Jako první u nás použil textové „bubliny“. Jeho pozoruhodný seriál o přihlouplém chlapci Adolfovi ale nebyl moc přijat. Vlodek také maloval reklamní komiksy či „stripy“ s vykutáleným kocourem Felixem, například pro Electrolux nebo Hašlerky.

O dost úspěšnější už byli Josef Lada a Ondřej Sekora. Hrusický malíř a ilustrátor obrazově vypravoval nejen dětské knížky, ale jeho známí zvířecí hrdinové vystupovali již v meziválečných komiksech. Lada vytvořil i komiks na motivy Haškova Švejka, kterého si bez jeho ilustrací dnes těžko představíme.

Mezi válkami se zrodil také Freda Mravenec a Brouk Pytlík Ondřeje Sekory. Ti se objevili nejprve v kreslených komiksech pro dospělé, v nichž se pojil humor s mravním poselstvím. Sekora kreslil seriály i do dětských časopisů (například Kuře Napipi) a v 50. a 60. letech se řada jeho hrdinů dostala do knížek, které si oblíbili děti i rodiče a které svým poselstvím přesáhly rámec dětské četby.

Ve 30. letech pak časopis Mladý hlasatel představil asi nejslavnější český komiks – Rychlé šípy autorů Jaroslava Foglara a Jana Fischera. Přestože seriál o chlapecké partě byl převážně výchovný a humor je v mnoha příbězích spíš jako vedlejší efekt, staly se Rychlé šípy v pravém slova smyslu kultovními a dočkaly se i knižní podoby.

Jejich atraktivitu možná paradoxně podpořily pohříchu dlouhé odmlky – v době nacismu a komunismu. Zatímco autorem textu byl vždy Jaroslav Foglar, po předčasně zesnulém Janu Fischerovi se kreslířské úlohy chopil Marko Čermák a v menší míře Bohumír Čermák a Václav Junek.

Šmrnc, nadsázka a erotika

Film Kdo chce zabít Jessii? od tandemu Vorlíček-Macourek dal vzejít i nové hvězdě českého komiksu – Kájovi Saudkovi. Jeho charakteristická kresba, v níž se spojovala výstižnost s nadsázkou a erotickým nábojem se i přes zdejší režimní handicap zařadila do světového komiksového kánonu. Velice plodný autor kreslil do Mladého světa a dalších časopisů (včetně například Pionýrské stezky), přitom neustále bojoval s cenzurou.

Svojí tvorbou se také významně zasloužil o popularizaci vědy. Výčet Saudkem ilustrovaných komiksů by byl velmi obsáhlý, spolupracoval s řadou autorů, z nichž připomeňme třeba fejetonistu Rudolfa Křesťana nebo zmíněného Miloše Macourka. Ten napsal „bubliny“ pro komiks Muriel a andělé, který mohl vyjít až po revoluci a je mnohými odborníky a fandy považován za nejlepší český komiks vůbec.

V roce 1969 se na poli dětského komiksu už objevuje Čtyřlístek autorky knížek pro děti Ljuby Štíplové a kreslíře Jaroslava Němečka. Šlo o velmi šťastnou spolupráci, která i po odchodu spisovatelky Štíplové († 2009), přináší dětem radost dodnes a rodičům připomíná jejich školní léta.

Rovněž ve Čtyřlístku zanechali svou stopu další mistři slova, jako například básník Pavel Šrut, Libuše Koutná nebo Josef Lamka. Ve Čtyřlístku vycházely i další povedené komiksy pro děti, zmínku si určitě zaslouží seriál Polda a Olda o přátelství chlapce a kouzelného skřítka.

Čas normalizace přikyvoval adaptacím zejména ruských komiksů, do komiksové podoby se také převáděly dobrodružné a sci-fi romány. Na konci 60. let se zformovalo uskupení Polylegran, které se těsně pojilo s týdeníkem Mladý svět. V 70. letech byly také pokusy o vydávání ilegálního undergroundového komiksu. Od poloviny let 80. let byl nejvýraznějším komiksovým autorem Vladimír Tučapský.

Komiks propuštěný na svobodu

Se svobodou po roce 1989 přišlo i dost pokusů o vydávání komiksových časopisů. Většinou nedopadly úspěšně, tři roky vydržela jen Kometa, která začala vycházet už půl roku před revolucí a dosáhla 36 čísel. Časopis otiskoval klasické kousky Káji Saudka, ale objevili se v něm i noví autoři.

Nejvýraznějším seriálem Komety byla Válka s Mloky Jana Štěpánka. Tvůrci kolem Komety, kteří udrželi kontinuitu českého komiksu počátkem 90. let, se zvali „Generací 89“. K ní patřil například Štěpán Mareš, Luboš Hlavsa, Jiří Grbavčic či Vladislav Hanuš.

Nová éra komiksu u nás přišla v roce 1997 s prvním číslem časopisu Crew. Ten se sice českým komiksem prakticky nezabývá, ale oživil zájem o žánr v Česku. Na přelomu tisíciletí pak vzniklo nakladatelství Mot, které vydává hlavně francouzské ale i české komiksy.

Do jeho portfolia patří i nejvyýznamnější fanouškovský magazín (fanzin) Aargh! Následovaly další – Zkrat, Sorrel a Pot. Sem už kreslí noví autoři, kteří se vymanili vlivu Káji Saudka a nazývají se „Generací 0“. Řadí se k ní Jiří Grus, Karel Jerie, František Skála, Dan Černý, Miloš Mazal, Jan Bažant, Jiří Zimčík, Matěj Němeček, Václav Šlajch, Jiří Husák, Marek Pokorný, Vhrsti a další.

V současnosti občas vycházejí komiksová alba. Známá je třeba trilogie Alois Nebel spisovatele Jaroslava Rudiše a kreslíře Jaromíra Švejdíka, která byla i zfilmována.  Z dalších připomeňme sérii Voleman (Jiří Grus), komiksy Nitro těžkne glycerinem (Štěpán Kopřiva, Jiří Grus) nebo Oidipus Rex (Karel Jerie). Na poli dětského komiksu je aktivní autorkou třeba Klára Smolíková, která pátým rokem připravuje původní komiksovou revue Bublifuk, nebo kreslíř ze Sluníčka a Mateřídoušky Honza Smolík.