Na pěší zóně v Martině stánek, nějací lidé. „Tady máte taky volby?" ptám se. Starší pán se usmívá a dává mi letáček. Matej Tóth na něm říká, že „chodí za tých, ktorí to potrebujú". Připamatovávám si, jak šel na olympiádě padesátku. Tady stojí za sbírkou pro nevidomé a slabozraké.

V knihkupectví pátrám po českých knížkách. Nemají český regál. Naše knížky jsou tu zamíchané mezi slovenské. A je jich poměrně dost. Kundera, Frýbort, Pawlovská, Hašek, Čapek, Svěrák a další. Dokonce i Hnízdil: Svým národům. Kolik lidí u nás čte nekonformního pana doktora? Ochotná knihkupkyně mi vysvětluje, že spousta odborných potřebných knih je v češtině. V Martině je univerzita, a tak se medici učí z českých knih, nebo jiných, do češtiny přeložených. Mnozí čtenáři jsou tak zvyklí, že si ani neuvědomují, že čtou česky.

I v knihovnách jsou české knihy řazené podle žánrů mezi ostatními. Na rozdíl od nás, kde máme tendenci slovenské knihy překládat.
Raduju se, že vidím český časopis Knižní novinky. Ale ještě víc z fotky, jak mi usměvavá dívka ukazuje Kunderovu Ptákovinu (vydal Atlantis), kde na obálce je onen pověstný kosočtverec s čárkou. Bude pěkná fotka. Žert stojí sedmnáct, Směšné lásky třináct euro. Jsme na částkách 476 – 364 korun. Vzhledem k tomu, že u nás je Žert za 344, je to o 38 procent víc. Inu, Slováci si knih váží. Zejména Kunderových. Ale – je on ještě český spisovatel?

ČESKÉ PIVO
Pátrám po dalších základních životních potřebách. Na tabuli před trochu lepší hospodou čtu: Budvar, Bažant, Krušovice. Slováci si váží i českých piv. Jen v levné hospodě je desítka Martinexu za euro. A to pro fajnšmekry nedoporučuji.

Zahájení Martinské poetické jeseně je v Turčianské knižnici stejné, nebo podobné, už třináct let. Profesionálové čtou ukázky z děl účastníků, proložené vystoupením folklorního souboru. Na setkání literárních klubů a autorů ze Slovenska, Česka, Polska a Itálie přijelo téměř padesát autorů. Poláci a Slováci četli ve své mateřštině. Letošní soubor se jmenoval Hradisko a byly to dámy nad šedesát v krásných krojích. Soudím, že další odlišnost. Slováci si potrpí na tradice, nestydí se mluvit a vystupovat vlastenecky. U nás by podobné vystoupení vyvolalo úsměv. Tady s potěšením tleskáme.

Dlouholetá organizátorka Táňa vysvětluje, že Mapoj (Martinská poetická jeseň) se může konat díky Fondu na podporu umění a Matice slovenské. A my dodáváme, že díky jí a jejímu týmu z Turčianské knižnice a literárního spolku Duria. Pořadatelská léta, i léta podle občanky, nejsou na jedné z nejpěknějších slovenských knihovnic vidět. Všechny problémy umí překrýt úsměvem.

V dvouhodinovém maratónu čtení převládá poezie. „Pěstovat lásku je víc, než pěstovat karfiol." Díla dojemná, i humorná. Úroveň rozličná, přiznejme si, že i slabší veršovánky. No a co. Psát je radost, uvolnění, terapie. Číst, nebo čtené poslouchat, je svoboda.

Večer tradiční mejdan. Všechny mejdany v zemích EU jsou stejné, nebo alespoň podobné. Dívky, autorky, napekly sladkosti, jablka i víno přinesly. Akordeon i vozembouch jako každý rok. Pozoruhodné je, jak se nám, Čechům, daří zpívat slovenské písničky a naopak. Mne zaujala Lucyna. Nejen její úžasný cop. Žije a pedagoguje v Českém Těšíně, městu mezinárodním. Na levé straně řeky Olše je Česko, na pravé Polsko. Mluví i píše česky i polsky. Poezii spíš polsky. Rozumíme, ale ne úplně všechno. Ale ono nerozumění má tu výhodu, že posluchač si vychutná rytmus básně. Povídáme si i o Polsku a židech. Ale to je na dlouhé lokte.

Ve Slovenském národním literárním muzeu mají na celé stěně veliký gobelín, kde je slovenská historie v kostce. Osobnosti, budovy, i citáty psané písmem, které přinesli věrozvěstové. Peter Mišiak držel tu přednášku o Svetozarovi Hurbanovi Vajanském. O jeho boji za samostatnost. Maďarskou nadvládu mají Slováci stále v mysli. I to, jak se přelévaly časy samostatnosti i kulturního a jiného útlaku. Zajímavé bylo vylíčení fešáckého kriminálu. Hurban jako vězeň měl právo na čerstvé noviny a oběd mohl si nechat nosit z blízké restaurace. Pokud na něj měl. Revolucionáři bývali chudí.
Putujeme po Martině. Vidíme evangelickou školu. Od mateřské, až po gymnázium. Vztah mezi katolíky a evangelíky není vždy úplně harmonický. Marek (programátor a literární vědec): „Evangelíci jsou chytřejší. To vyjadřuje inteligenci, aby mohli protestovat."

MUZEA, PAMÁTNÍKY
Múzeum Martina Benku. Skvělý malíř. Nejen kroje. Ano, ty maloval i popisoval. Chvílemi jakoby se svět zúžil na hory a lidi v nich. Lidi a jejich práce. Putování. Ovce. Před Tatra Bankou, kde byla podepsána v roce 1918 Deklarace slovenského národa, je Památník padlým. Na hlavě bronzového muže a ženy spokojeně sedí holubi. Nikdo a nic je neplaší. Žijeme ve spokojené mírové době.

Cefe Kamala je kavárna malá pro tolik literátů. Vynášíme židle ven. Básníci, prozaici a výtvarníci téměř přepaží pěší zónu. Ano, z Polska přijel výtvarník. Zatímco ostatní čtou, stačí několik kreseb lidmi a čteným inspirovaných. Trochu chladu, hodně tvůrčích nápadů. K tomu horká čokoláda a Tánin úsměv, jak předává slovo autorům.

Každoroční turnaj v pétanque vyhrál mezinárodní tým plzeňsko -žilinský. Putovní pohár se našel, byl naplněn šampaňským.
Halušky. Fantastické brynzové halušky k večeři.

Ještě se stihla tvůrčí dílna a kytara. Jak vypadá tvůrčí dílna? Napiš pět věcí – ke každé věci připiš slovo duše – vyber si metaforu, která u tebe zarezonovala – na ni napiš krátkou báseň!

Tvůrčí tým Lucynap si vybral sousloví Ponožky duše:
Vykoukly na mne ze skříně
Byly tak čisté, nevinné
Prošly se mnou celý den
Skončilo to odérem.

Nu, zkusme si, jak jsme na tom se slovenštinou. Přeložme: ceruzka, koňár, atrament, jesenní sa!
Žije Slovensko náležitě kulturně východně. Ve dnech 14. a 15. prosince bude v Bratislavě a Popradu pořádat Michal David Mejdan roku. V květnu a červnu příštího roku přijedou Alexandrovci.

Mezinárodní expres Súĺov zastavil mezi stanicemi Čadca a Horní Lideč. Na kolejích bylo stádo ovcí. Není to krásné, že čekáme až všechny ovečky přejdou? Ne, není to s námi ještě tak špatné.   Bohumír Procházka