Kliknutím zvětšíteJedním z našich nejvíce ceněných malířů současnosti je Michael Rittstein. Obrazy 73letého umělce patří k těm nejdražším. Některá jeho díla se prodala za stovky tisíc korun, to už je ale nevlastnil.
„Za bolševika jsem obrazy prodával za dva měsíční platy. Měsíční plat byl osmnáct set, a já jsem z toho dokázal vyžít o měsíc déle. Dneska se ty obrazy prodávají za částky kolem půl milionu korun,“ vysvětlil v rozhovoru pro Deník Rittstein, jehož obrazy jsou i ve sbírkách Národní galerie Praha.
Obrazy jako investice
Nedávno oslavil 48. narozeniny další výjimečný malíř Lubomír Typlt. Podle čeho stanovuje cenu obrazu? „Hodně malířů pracuje při výpočtu ceny podle předem nastaveného indexu. Já jsem tak nikdy nepostupoval. Ani svůj index neznám, jelikož cenu obrazu určuje hlavně zájem o autora,“ vysvětlil autor.
Jak říká, své obrazy nikdy neprodává pod cenou. „Kdybych to udělal, hrozí, že s nimi sběratel, v tomto případě překupník, poběží hned do aukce. Každý sběratel ví, proč kterého autora kupuje. Ekonomická stránka v tom hraje vždy roli. Obrazy jsou i investice, kterou si sběratel promýšlí. Kupuje obrazy, u kterých věří, že v budoucnu budou hrát v umění třeba i větší roli,“ poznamenal umělec, jehož obrazy můžete nyní spatřit na výstavě Levitace v pražské Ville Pellé.
Inspirující sny
Rok 1976 má ve svém rodném listě Petr Malina, který absolvoval Akademii výtvarných umění u Jiřího Sopka a zahraniční stáže v Německu a Londýně. Na jeho obrazech se často objevuje téma města a výjevů z něj. Malinovy malby můžete na internetu koupit za cenu do sta, ale i do deseti tisíc korun. Podobně jako díla Igora Grimmicha (ročník 1979), jehož fascinují snové výjevy.
Petr Malina: Graffiti I
„Sen a snění je pro mne hlavní zdroj inspirace. Hodně mě ale baví také zkreslení, kterého se dopouští naše paměť. Mění se strany, celé situace se přemísťují na jiná místa, do dějů se dostávají lidé, kteří tam asi původně nebyli. Každý vidí, slyší a cítí něco trochu jiného. A přesto se ty verze reality občas někde protínají,“ popsal Grimmich.
Mé obrazy nemusí viset všude, říká Lubomír Typlt
Co vás obvykle přiměje jít a namalovat obraz?
Jednoduše je to někdy normální vnitřní výčitka, že nic nedělám.
Jak často malujete a jak často na malování myslíte?
Maluji pravidelně. Chodím do ateliéru, jako každý jiný člověk chodí do svojí práce. Obrazy mi nikdo nemaluje, nemám žádnou dílnu asistentů. K zachycení jednoho tématu vám obvykle nestačí jeden obraz, ale hned celá série. Jaký to má důvod? Jsem ten typ malíře, který se vyvíjí od obrazu k obrazu. Když mám dobrý námět, baví mě dělat jeho barevné variace. Baví mě malba sama o sobě. Je zcela běžný přístup, že silný motiv malíř opakuje. Tím dává i divákovi najevo, že se jedná o klíčový motiv, a dodává tak námětu na závažnosti a významu.
Vaše obrazy jsou známé velkou barevností. Máte spočítáno, kolik peněz utratíte měsíčně za barvy a další materiál?
Přesně spočítané to nemám. Malování ale není levný špás. Jen litr terpentýnu stojí 600 korun. Na mé velké obrazy terpentýnu a barev padne hodně.
Malíř Lubomír Typlt u svých obrazů s názvem Velký křik
Prodáváte svá díla v aukcích?
Já to mám nastavené tak, že když někomu prodám obraz a on ho donese do aukčního domu, už tomu člověku žádný další obraz neprodám. Je to asi každému jasné, že bych pak s vlastním obrazem mohl běžet do aukčního domu sám a nepotřeboval bych k tomu prostředníka. V několika případech mě zájemci o mé obrazy oklamali, tak už si dávám docela pozor, abych nenaletěl na sladké řeči o tom, jak nesmírně mé obrazy milují. Někdy se moje obrazy nabízejí v charitativních aukcích. Tam pak jdou přímo ode mne. Důvod je jasný.
Namaloval jste nějaký obraz, který byste nikdy neprodal?
Několik obrazů z dob minulých jsem si ponechal. V současné době se snažím nechat si jich co nejvíce. Mám tři děti a chci, aby měly jednou samy kolekci mých obrazů. Hodně nerad své obrazy prodávám. Byl jsem několikrát zklamán jednáním lidí, kteří si je koupili. Vybírám si, komu co prodám. Mé obrazy nemusí viset všude…
Máte přehled o tom, za kolik prodávají svá díla ostatní současní čeští malíři?
Rámcový přehled mám. Cenu určuje poptávka a nabídka. Cena obrazu ale není vždy odrazem jeho kvality. Fascinace cenou díla je prvoplánová. To nám ukazuje historie stále znova a znova. Často autoři, kteří byli za života na výsluní, po mnoha letech nikoho nezajímají a jejich obrazy jsou bezcenné. Vzpomeňme jen na dobu socialismu. Oficiální autoři, kteří dostávali státní zakázky, se měli skutečně skvěle, byli bohatí a ti, kteří se zaprodat nechtěli, nemohli uživit ani své rodiny. Stačila společenská změna, sametová revoluce, a situace se obrátila. Socialistický realismus nikoho nezajímá. A neoficiální umění je v galeriích a soukromých sbírkách.
Měli by si lidé kupovat raději originální obrazy než ty sériově vyráběné, které se prodávají v různých obchodních řetězcích?
Já si myslím, že každý si za svoje peníze může kupovat, co chce. Nikoho bych nepřesvědčoval, aby si dělal násilí. Sběratelství umění je komplikovaná disciplína, není to pro každého. Sběratel se musí dobře orientovat v umění, jinak může své peníze snadno vyhodit za nesmysly. Kdo chce peníze rychle investovat, ten by se měl současnému umění obloukem vyhnout. Mohl by se šeredně spálit.
Vaše dílo je až do 13. srpna k vidění ve Ville Pellé. Je pro vás tahle výstava něčím výjimečná?
Pro mě je to hodně výjimečná výstava. Věnovali jsme její přípravě s kurátorem Karlem Srpem hodně času. Díky tomu, že dělám v poslední době hlavně velké výstavy, jsem i rozmalován. Nemám strach z velkých formátů. Výstavy mě nutí k hodně velkému pracovnímu vypětí. Ale práce na obrazech je jediná cesta, jak je zlepšovat. V kavárně či hospodě se to nevymyslí.
17
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
