„Miluji středověk pro jeho dramatičnost, ale i pro skutečnost, že jsme si dokázali udržet uprostřed evropských mocenských bojů svoji svébytnost. Cesty rytířů jsou posledním románem osmidílné řady, na jejímž začátku byli Rytíři z Vřesova. Tehdy jsem nepočítal s pokračováním. Hlavní hrdinové se mi ale zabydleli v hlavě  a také pro značný čtenářský ohlas jsem pokračoval dál. Ovšem každý autor, který si váží sebe a čtenářů, by měl mít v sobě tolik síly, aby skončil včas, než začne být nudný,“ říká František Niedl.

Populární je u čtenářů i vaše krimi. O čem bude Inspektor s velkým mozkem, tedy Timothy Prévit, který má vyjít letos v dubnu? A jak se vám pro něj hledají a nacházejí zápletky?
Prévita jsem začal psát pro odlehčení a pobavení a Inspektor s velkým mozkem je už třetí v řadě. Je to člověk, o kterém by se dalo říct, že je smolař.

Z tohoto jeho povahového rysu samozřejmě vyvstávají různé absurdní situace. A co se týče zápletek, tak se musím spíše krotit, abych to nepřehnal. V každém ze svých románů se vždy pro jeho věrohodnost snažím, aby vše, co se v ději objeví, bylo uskutečnitelné i v reálu. Rozdíl je pouze v tom, že co se jiným děje jenom občas, Prévitovi se děje neustále.

Píšete vždy na podzim, abyste byl s knihou do Vánoc hotov, pak si dáte pauzu a znovu začínáte psát v únoru. Léto si tedy necháváte ryze na odpočívání? A třeba i na přemýšlení o dalším titulu?
Je tomu přesně tak. Odpočívám tak, abych zregeneroval své sezením za počítačem ztuhlé tělo. Na plachetnici, na motorce, na kole, plaváním, ale především dlouhými procházkami se svým psem. Ale odmala jsem byl vždycky vášnivým čtenářem.

A vzhledem k tomu, že když píši, nemůžu z různých důvodů číst, nastává ten okamžik po dokončení rukopisu. A samozřejmě promýšlím děje mé příští tvorby. Nedělám si žádné poznámky. To, co propadne, je pryč, ale to co se mi neustále vrací, se v mém příštím díle určitě objeví.

Teď se připravuji na další historický román pod názvem Ano, můj pane. Bude z období končícího Jana Lucemburského a postupně nastupujícím jeho synem markrabětem Karlem. Hlavní hrdina bude poněkud jiného ražení než ti mí předešlí. Ale to neznamená, že si o něj budou jiní otírat podrážky bot.

Tvořilo se vám třeba jinak v současné době koronaviru? Dolehlo nějak i na vás tohle nesnadné období?
Když to téměř před rokem začalo, byl jsem překvapen, především proto, že jsem nečekal, že se něčeho takového ve svém věku ještě dožiji. Zažil jsem traumatizující rok 68 a o dvacet let později i změny režimu. Ale celosvětovou pandemii ne. Před mnoha lety jsem napsal sci-fi Slunce na útěku, kde jsem si jako kulisu děje vybral život lidí po celosvětovém jaderném konfliktu.

A ejhle, to mě vůbec nenapadlo, jak je snadné a nesrovnatelně levnější otrávit všechny lidi na Zemi zatím beztrestně. Nicméně, zpočátku jsem se v té situaci snažil nacházet i něco pozitivního. Bylo to jisté zpomalení hektického shonu, na kterém se většina z nás podílí. Viděl jsem i jiné průzory do lidských životů, které nebyly dřív tak zřejmé. Kromě toho, spisovatel je ve své práci vždycky osamělý. Ať už při covidu, nebo před ním. Ale už toho mám dost! Nechám se opíchat nějakým tím sérem. Už chci zpátky mezi lidi!