Jeho beseda nesla název Krvavá léta 1938 – 1945. Po úvodním přivítání a představení autora ředitelkou MKS Janou Podskalskou, se neformálním a velmi líbivým stylem vyprávění pustil do jedné z nejtemnějších dob, které lidstvo zažilo.

Začal v roce 1938, kdy se k moci dostal člověk slibující lepší život. „Aniž by však řekl jak,“ podotkl Jiří Padevět. „Ten člověk ukázal kolem sebe a řekl, že za vše špatné mohou Židé, komunisti, sociální demokrati. A my se v té době rozloučili s první republikou.“ Pak Češi přišli o část území, vznikl Protektorát Čechy a Morava a k moci se dostalo čisté zlo, během kterého se na scéně objevila spousta hrdinů. Padevět tak ve svých knihách i během besedy vyzdvihuje neprávem zapomenuté či opomenuté příběhy obyčejných lidí.

„Právě ti nejvíce dopláceli na zlo.“ A přesto se mezi nimi našla spousta odvážlivců. „Drtivá většina lidí chtěla zkrátka přežít. Nelze vytýkat dělníkovi výrobu plátů pro tanky. On jen chodil do práce,“ vysvětloval. Jelikož po nástupu říšského protektora Heydricha docházelo k vládě metodou cukru a biče a dělníci v továrnách zažívali možné výhody, které jsou dnes známé už jen z filmu „Dovolená s Andělem“. Autor dále přešel k operacím Tři králové, Silver A a Silver B a samozřejmě i Anthropoid, na němž se podílelo zhruba 400 lidí. Nejvíce však český odboj a jejich rodiny s dětmi.

Velmi oceňoval jejich odvahu. „Šli do toho se všemi riziky, věděli, jaké nebezpečí jim hrozí a co vše podstupují. Nejvíce oceňuji čtrnáctileté děvče, Jindřišku Novákovou, která po atentátu schovala zakrvácené kolo a neprozradila se, přestože i se svou rodinou skončila v koncentračním táboře Mathausen.“

Padevět jmenoval celou řadu dalších hrdinů, například údržbáře Pražského hradu, který dodával informace o Heydrichově pohybu. Jiná hrdinství, především rudoarmějců, vyvrátil a uvedl na pravou míru. Nicméně do besedy prosákl i jeho kritický názor vůči někdejšímu prezidentovi Edvardu Benešovi. Na závěr však dodal, že by nikdy nechtěl čelit situacím jako on a stát před rozhodnutími, které musel učinit. „Kdyby se ale rozhodl jinak, přijal Marshallův plán a nepodepsal smlouvu o uranu se SSSR, mohli jsme být jednou z opravu vyspělých a bohatých zemí v Evropě.“

Účast na Padevětově besedě byla opravdu hojná. Sál se zaplnil, přidávali se židle a lidé napjatě poslouchali. Někteří na konci se zápalem diskutovali, nechyběl ani zájem o autogramy. Knihy, které si přinesli, jim Jiří Padevět velmi rád podepsal.