Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Spisovatel Pavel Kohout: Ani jsem si nevšiml, že jsem zestárl

Praha /ROZHOVOR/ - První dárek k letošním pětaosmdesátinám, jež oslaví 20. července, dostal už v dubnu na festivalu Finále. Monografii Ecce Pavel Kohout, kterou připravili manželé Lukešovi. Český dramatik, spisovatel, scenárista i režisér Pavel Kohout zažil několik politických režimů a jeho tvorba prolíná nejen divadlem, literaturou a filmem českým, ale i rakouským a německým.

24.5.2013
SDÍLEJ:

REALISTA. Ničeho nelituju. Můj život nějak šel a já ho žil, jak jsem uměl, říká spisovatel a dramatik Pavel Kohout, který v červenci dovrší pětaosmdesát let. Foto: Deník/Attila Racek

S Pavlem Kohoutemjsme mluvili o citlivých rodinných místech, nových zákazech a stárnutí s vínem a drsným jezevčíkem…

Zanedlouho oslavíte pětaosmdesátku. To je věk, kdy se člověk už ohlíží za sebou. Jak jste na tom vy? Bilancujete rád?

Ne. Patřím sice k těm, kdo píší memoáry, ale jinak se neohlížejí. Dívám se hlavně dopředu. Po pravdě, ani mně ještě moc nedošlo, že jsem zestárl.

Máte za sebou bohatý život a nejrůznější cesty a nové začátky. Kdybyste měl jmenovat své zásadní mezníky, které by to byly?

To je složité, některé zážitky nelze klást na tutéž roveň. Patří k nim poprava rodinného přítele Vladimíra Petřeka, který ukrýval ve svém chrámu parašutisty, osvobození Prahy Rudou armádou, čas, kdy mi utekla má první žena Alena Vránová, seznámení s dalšími ženami, ztráta rodičů, velké premiéry, zákaz činnosti, nedobrovolný exil, návrat domů… Byly to pro mě svým způsobem klíčové okamžiky, ale určitě nemají stejnou váhu.

Proč vám Alena Vránová utekla?

Logicky. Mně bylo jednadvacet, byl jsem ucho. Vladimír Ráž byl hotový chlap. To mluví za všechno. Napsal jsem to i do svého životopisu, že ti dva byli tak krásný pár, až bych byl (dodatečně!) chtěl být u nich panošem. Tehdy jsem to ovšem měl za konec světa a choval se jako splašený kůň. Už jsem se za to veřejně omluvil.

Říká se, že vše, co se stane, je k něčemu dobré. Našel byste přesto ve svém životě nebo tvůrčí dráze něco, čeho litujete nebo co byste udělal dnes jinak?

Nemyslím. Můj život nějak šel a já ho žil, jak jsem uměl.

Při křtu knihy Ecce Pavel Kohout na Finále jste taktně naznačil, že některé rodinné vztahy jsou stále na mrtvém bodě. Vaše dcera Tereza odmítla napsat do knihy svůj pohled na vás. Ještě vás to dokáže zaskočit a považujete to za malichernost?

Ano, někdy mám pocit, jako kdyby mi bylo pořád osmnáct, a žasnu. Na druhou stranu mnohé už člověk dokáže odhadnout a přijmout jako fakt. Tereza je mé dítě „na věčné časy a nikdy jinak". Co jsem pro ni já, je její věc.

Jak jste na tom s nostalgií a sentimentem?

K tomu v životě i ve své tvorbě inklinuju, ale čím jsem starší, tím víc se snažím o nadhled.

Zažil jste různé politické režimy a vlády. Reagoval jste na ně svou tvorbou. Jak se díváte na současné politické poměry v Česku a na vývoj naší společnosti po sametové revoluci? Leckdo zažívá deziluzi. Co vy, kterého už nepochybně život naučil zdravé skepsi?

Nedělám si o demokracii iluze, ale taky na ni nedám dopustit, řídím se Churchillovým poznatkem, že je „tím nejlepším ze všech špatných systémů". Jednoho zlepšováku jsem si užil ažaž, trval jednačtyřicet let.

V Česku se natáčejí a inscenují hry podle vašich scénářů a textů. Vaše jméno má ale stále zvuk i v rakouském a německém filmu a televizi. Škoda, že se na Finále nepovedlo přivézt díla, jež naši diváci ještě neviděli.

Ano, hodně mě mrzelo, že se v Plzni nepromítala moje režijní verze filmu Ucho, snímku, který byl dvacet let v trezoru. Natočil jsem v roce 1983 ve Vídni remake s hvězdami německého divadla i filmu a s vynikajícím výkonem Pavla Landovského v další velké roli. Chtěl jsem jej mít v programu festivalu tím spíš, že tu není znám. Byl k tomu potřeba písemný souhlas rodiny autora Jana Procházky. Ale jeho dcera Iva jej odmítla dát. Nedokážu pochopit, proč příbuzní zakázaného autora teď zakazují jeho film znovu člověku, který jej zpřístupnil evropské veřejnosti o sedm let dříve, než se v Česku dostal z trezoru. Navíc jim tehdy dobrý honorář ulehčil nesnadný život.

Točí se u sousedů projekty podle vašich textů i dnes?

Poslední film podle mého románu Ta dlouhá vlna za kýlem natočila vídeňská televizní společnost Mona Liza pro německou televizi ARD. Běžel v lednu loňského roku a měl hvězdné obsazení  - Mario Adorf, Christiane Hörbigerová a Veronica Ferresová. Filmovou adaptaci mého románu Hvězdná hodina vrahů právě připravuje známá mnichovská společnost Bavaria.

Kterou českou televizní adaptaci své hry považujete za nejlepší?

Pistoriův snímek Ecce Constantia. Tam jsem si dokonce i zahrál. Mám normálně trému, nepamatuji si ani tři věty, ale tehdy jsem směl improvizovat. Skvělé jsou i televizní filmy Viktora Polesného Hodina tance a lásky, Smyčka i Cizinec a krásná paní. Poslední dobou jsme měli s mou ženou Jelenou, která se na tom podílela, štěstí na dobré režiséry.

Pražské vinohradské divadlo, které je už takřka vaší dvorní scénou, uvedlo nedávno vaši další hru Hašler. Proč právě slavný český písničkář? Psával jste o jiných tématech.

Vinohrady jsou má domovská scéna od roku 1950! Má šestnáctá premiéra se zrodila při prvním setkání s novým šéfem Tomášem Tőpferem. Chtěl jsem mu napsat novou hru, ale on řekl: Mám takový sen, ale bojím se, že vás spíš urazí. Pak to riskl: Hašler. A já jsem ihned řekl: Beru! I když jsem o jeho životě nevěděl v tu chvíli skoro nic, pamatoval jsem si z válečného dětství takový okamžik: uprostřed promenádního koncertu začali hrát jednu písničku a skoro všichni páni se zdravili klobouky. Ptal jsem se: Mami, oni už tady hodinu chodí, a teprve teď smekají, proč? A ona mi šeptá: To tak tajně uctívají pána, který tu píseň napsal, a za to ho Němci zabili. Teď mi došlo, že Hašler je spojen s mým dětstvím jako jiní měli třeba Suchého nebo Beatles, já měl Hašlera.

Mimochodem, víte, že vinohradské divadlo asi jako jediné v Praze nezve divadelní recenzenty na premiéry?

Asi proto, že se mnoho divadelních kritiků mstí těm, kdo nehodlají tancovat, jak kritika píská.

Neviděla bych to zase tak striktně. Negativní kritiky na svého Hašlera neberete?

Ta hra není čechovovské ani ibsenovské drama, ale typická revue, je složená z malých úryvků, které dohromady vytvářejí určitý obraz o společnosti a dotýkají se různých témat český život od monarchie až po Hitlera, co je to kýč a co umění, jak svízelné je soužití dvou umělců. Psychologii hry tvoří devatenáct Hašlerových písní. Když napsal jako jednu z prvních „Já mám holku od Odkolků, ta má oči jako šmolku" a jako poslední „Hoši od gestapa, vy tu klidně spíte, vy se odtud nikdy domů nevrátíte". Je v tom dramatický oblouk, opisující celý Hašlerův život.

Co vás naopak zaujalo v divadle jako diváka?

Třeba Dealer´s Choice v Dejvicích, Korespondence V+W v brněnské Redutě, Moliérův Pán z Prasečkova ve Stavovském, na Vinohradech Ibsenova Rebeka, ale také Vstupte! od Simona díky oběma mistrům jeviště, Viktoru Preissovi a Tomáši Töpferovi.

Oslovil vás i nějaký film?

Na filmy chodíme s Jelenou nejvíc do Matu, sedáme v rohu u stolku, kam se nám vejdou sklenky vína. Viděli jsme dost posledních novinek: Annu Kareninu, která byla skvělá, i když mohla být o čtvrt hodiny kratší, Nespoutaného Djanga, Lincolna a další.

Tak už snad jen jedna nezbytná otázka, když jsme začali u toho věku a narozenin. Jaký máte recept na to, že vypadáte pořád skvěle a svěže?

To je zásluha mých předků a jejich genů, bylo mi to zkrátka dáno. Ale je pravda, že pro to taky leccos dělám. Tvrdě cvičím, třeba. Z padesátých let jsem si zachoval armádní rozcvičku, ale když jsem ji před časem předvedl ortopedům sanatoria v rakouském Villachu, užasli: S tímhle ještě žijete? A naučili mě jiný druh cviků, prostší a účinnější.

Jezdíte na kole?

To bych už možná spadl. Ale venčím se denně s Barbarem, naším pátým drsným jezevčíkem.

Jste milovník vína, takže předpokládám, že i to je váš elixír života…

Jistě. Minimálně litr denně.

Doktoři vám ho nezakazují?

Nemůžou, protože se mezitím vědecky dokázalo, že je zdravé. Do toho trošku vodky, prostě jak zrovna „tělo to žádá, tělo to potřebuje, tělo to musí mít."

Kdo je… Pavel Kohout

Narozen 20. 7. 1928.

Básník, dramatik, scenárista, prozaik a režisér.

Od adorace stalinismu prošel přes revizi svých názorů k aktivní účasti na pražském jaru, posléze v disentu a Chartě 77.

V 70. letech byl vyhoštěn do Rakouska.

Je autorem řady románů, scénářů a dramat (Taková láska, August, august, august, Ubohý vrah, Kyanid o páté), natočil dva filmy.

Má tři děti (Tereza Boučková je spisovatelkou), jeho třetí manželkou je scenáristka Jelena Mašínová.

Autor: Jana Podskalská

24.5.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Kouření v hospodách
3 7

Senát možná vládě doporučí zmírnění protikuřáckého zákona

Jaroslav Faltýnek a Andrej Babiš
AKTUALIZOVÁNO
72 14

Babiše chtějí vydat poslanci pěti stran. SPD se ještě podívá do spisu

AKTUALIZUJEME

Zeman se v Rusku sešel s Putinem. Mluvili o vzájemných vztazích i o Asadovi

Dnešní schůzka prezidenta Miloše Zemana s jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem proběhla s mírným zpožděním. V středomořské Soči řešili státníci problematiků vzájemných vztahů a možnosti kulturní výměny. "V Sýrii jste zvítězili," pogratuloval Zeman nejvýznamnějšímu spojenci syrského vůdce Bašára Asada.

Rozhovor s Novotnou? Zdvořilost, šarm a jasné názory

Jemná, zdvořilá a distingovaná dáma. Tak působila Jana Novotná letos na jaře, když poskytla rozhovor několika médiím včetně Deníku. Novináře přivítala svým typickým úsměvem a v elegantním krátkém sestřihu.

Budovy Transgas nebudou památkou. Majitel je může zbourat

Soubor budov Transgas na Vinohradské třídě v Praze nebude kulturní památkou. Jejich majitel, který chce na místě stavět nové domy, je může zbourat. S odkazem na rozhodnutí ministerstva kultury to dnes uvedly Hospodářské noviny a Právo. Rozhodnutí o zastavení přezkumného řízení však dosud nebylo doručeno všem účastníkům řízení a ministerstvo je na dotaz ČTK nechtělo komentovat.

Lanovka na Petříně, v zoo a na Smíchově. Které další Praha plánuje?

Pražské lanovky. V metropoli najdeme sice jen tři, ale za to jsou všechny něčím unikátní. Praha se tak pyšní lanovkou z konce 19. století, lanovkou s nejmenším převýšením v celé České republice a nejmenší lanovkou, o které často Pražané nemají ani tušení. Na jaké další lanové dráhy se můžete těšit v budoucnu?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT