„Přirozeně si velmi vážím, že moje kniha o nevyjasněné smrti Jana Masaryka získala prestižní cenu v oboru literatury faktu. Musím se ale přiznat, že vnitřně s tím mám zatím problém. Mám pocit, že tomu ještě sama nevěřím. Totiž jedna věc je získat literární ocenění za dobře napsanou knihu, ale obdržet Mezinárodní zvláštní cenu Egona Ervína Kische, o kterém se tvrdí, že byl geniálním novinářem a otcem investigativní žurnalistiky, za knihu na tak komplikované a citlivé politické téma je prostě neuvěřitelné," popisuje své pocity laureátka.

„Nemohu teď nevzpomenout například na slova bohužel již zemřelého Jana Frolíka, někdejšího ředitele Archivní a spisové služby ministerstva vnitra. V říjnu minulého roku mi napsal: „Zběžně jsem pročetl Vaši práci a musím opakovat, že odvaha Vám nechybí. Tento text nebude přijat s nadšením. Možná si to dost dobře neuvědomujete, ale jdete proti kánonu, tj. ustálenému výkladu jak vývoje v letech 1945 – 1948, tak (a to zejména) proti kánonizovanému výkladu února 48. Což o to, osobně k němu mám také četné výhrady a některé jeho prvky považuji přímo za nesmysly, potíž je ale v tom, že jde nikoliv o doménu historiků a zájemců o historii, nýbrž o doménu politiků. A s tím je – a bude – těžké pořízení. Samozřejmě mohl bych už nyní uvést některé námitky, jenže Vaše práce je natolik komplexní (a kompaktní), že bez detailní znalosti pramenné základny, o kterou jste opřela Vaše vývody a výklady, by to bylo počínání příliš troufalé a také směšné. Přeji Vám proto v příštích půtkách, které Vás nejspíše neminou, hodně zdaru. I když možná neuspějete úplně, Váš pokus bude určitě užitečný v tom, že rozvíří jinak stojaté vody a pohne ledy kánonizovaných stereotypů," citovala ředitele Frolíka Václava Jandečková.

„Měla jsem obrovské dilema, zda se do knižního zpracování pustit. Ostatně si jistě dokážete představit, s jakými úsměvnými reakcemi nejen z řad renomovaných historiků jsem se od samého počátku musela vyrovnávat. Nepřeháním, když říkám: počítala jsem i s tím, že to může být moje literární sebevražda. Pak jsem si ale jednoho dne řekla, že jestli se vzdám, zapřu sama sebe…a to, jak už mnozí pochopili, není můj styl."

Podobnými úvahami procházela podle svých slov i u obou předchozích knih.

„Věřila jsem něčemu, jako je šestý smysl, a to mi nakonec dodalo až nečekanou odvahu a energii. Ale pozor, příběh knihy nekončí. S odpovědným redaktorem PhDr. Milanem Drápalou z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR jsme v létě podali oficiální žádost o řádné přešetření případu Jana Bydžovského (druhého protagonisty knihy) ve spojitosti právě s nevyjasněnou smrtí Jana Masaryka. Do dvou týdnů jsem byla vyrozuměna, že Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Služby kriminální policie a vyšetřování se začíná podnětem vážně zabývat," uvedla Jandečková a pokračovala: „Díky detailní analýze doslova odložených a přitom neprostudovaných dokumentů přinesla tato kniha zcela novou hypotézu, odhalila nové souvislosti, otevřela seriózní diskuzi a nutí další a další odborníky se nad nevyjasněnou záhadou znovu zamýšlet, hledat další impulsy pro důkladné pátrání. Věřte mi nebo ne, ale to v dané situaci považuji za největší ocenění, které jsem zatím mohla získat."

Václava Jandečková se v sobotu zúčastnila každoročního vzpomínkového aktu u Všerubského kamene, což je památník obětem Železné opony. Při setkání se zmínila o přípravě své další publikace.

„Už několik měsíců pracuji na další knize. Vracím se v ní ke zpravodajským hrám komunistické Státní bezpečnosti za využití metody „Kámen", tentokrát však na Tachovsku a Karlovarsku. Kniha by se měla objevit na knihkupeckých pultech někdy během příštího roku. Část objevných informací se ještě před jejím vydáním chystám publikovat prostřednictvím odborného recenzovaného časopisu," slíbila Václava Jandečková.

Ocenění pro Václavu Jandečkovou.