„Falešná kočička vyšla letos ve druhém vydání, poprvé to bylo v roce 2012. S náměty to mám docela jednoduché, prostě mi jen tak blesknou hlavou. Zapisuji si je a některé pak převedu do knižní podoby. Detektivní příběhy nemám promyšlené, píši intuitivně. Ovšem vždycky si naplánuji jednotlivé vrstvy příběhu a ty pak rozvíjím a spojuji, aby vzájemně ladily. A často mě mí hrdinové docela překvapí, co jsou schopní vyvádět,“ říká Naďa Horáková, která má na kontě na dvě desítky titulů, z nichž jsou to většinou historické romány (Brněnské židovky, Brněnské nevěstky či Ženy na pranýři) nebo detektivky (Falešná kočička, Tři v kruhu, Vlk na vodítku).

Peter S. Beagle: Poslední jednorožec
Knižní tipy Deníku: Podivná romance ze současného Irska i jednorožci

Coby učitelka je i autorkou perliček ze školní sborovny. Její předchozí kniha Korálky z klokočí vykresluje na osudech několika postav spletité vesnické vztahy, které sahají hluboko do minulosti.

Momentálně připravujete historický román Nebeklíč o honu na upíry, což je zajímavé a lákavé téma. Kdy se na něj můžeme těšit? Na té knize pracujete několik let – bádání v archivech musí být asi velmi složité…
Kdy román Nebeklíč vyjde, nevím. Současně s ním píši i detektivky, protože bych asi dlouho nic nevydala. Obvykle píši rychle a lehce, ale tato látka mě velmi zajímá, takže neustále hledám nové informace o aktérech a o pozadí tohoto soudního procesu s upíry, který se skutečně odehrál v polovině 18. století ve Svobodných Heřmanicích.

Bádání v archivech je v tomto případě opravdu obtížné. Mnohé materiály jsou pro mě kvůli vzdálenosti některých archivů v podstatě nedostupné, protože například nejsou zkatalogizované. Naštěstí mohu využívat digitalizované archiválie, například pozemkové knihy a hlavně matriky, které jsou pro pochopení podstaty svobodoheřmanického příběhu velmi důležité. 

Jste spoluautorkou scénářů a námětů televizního seriálu Policie Modrava. Necháte se inspirovat skutečnými případy? A má psaní seriálových scénářů své zákonitosti?
Nerada se inspiruji skutečnými případy, takže mé vlastní náměty jsou většinou fiktivní. Ovšem v seriálu jsou zpracované i skutečné případy. Psaní scénářů své zákonitosti má. Člověk se musí naučit psát ve zkratce. To, co v knize rozepíšete na několik stran, ve scénáři musíte vyjádřit třeba jedinou větou.

Jiří Slíva
Jiří Slíva: Ilustrace Zámku jsem kreslil na staré listy nalezené u kontejneru

Povoláním jste učitelka na základní škole v jihomoravských Dubňanech – jak prožíváte tento koronavirový čas? Přináší vám třeba i nějaká pozitiva?
Neprožívám ho dobře. V říjnu jsem covid prodělala, čtrnáct dní jsem ležela s velmi vysokými teplotami. V listopadu zemřel na covidový zápal plic můj pětaosmdesátiletý tatínek. Dodnes nejsem v takové kondici jako dřív. Pozitivum vidím v tom, že si veřejnost konečně uvědomuje, jak je práce učitele důležitá a psychicky náročná. Kvituji i to, že nemusím vstávat v šest hodin ráno. Raději bych byla ale ve škole už i kvůli tomu, že teď musím často vařit.