Slovenská autorka si podle zástupkyně knihkupectví Neoluxor nachází svoje čtenáře postupně i v České republice. „Ročně se jejích románů prodá víc než 20 tisíc kusů. Její čtenáři jsou z kategorie těch věrných  - kdo začne jednou číst její knihy, sleduje každou další, která se chystá na trh," sděluje Turňová, podle které je styl Táni Vasilkové pro čtenáře blízký tím, že se její příběhy odehrávají v domácím prostředí, a také proto, že se s jejími hrdiny mohou čtenáři ztotožnit. Z českých autorek by její způsob psaní přirovnala k prozaičce Magdě Váňové.

Jste maminkou tří dětí. Měla jste někdy touhu odstěhovat se s nimi na venkov, na samotu, tak jako hrdinka vaší nové knihy?

Samozřejmě, že touha byla, tím silnější, že máme chalupu, kde bych svoje snění mohla zrealizovat. Ale… Uvědomila jsem si několik věcí. V první řadě tu, že život by tam byl mnohem těžší než na sídlišti, kde je všechno za rohem, od nákupního centra až po lékaře. Dále když přijde zima a budeme zavaleni sněhem, tak se pár dní z chaty nikam nedostaneme. Manžel navíc pracuje v Bratislavě, musel by za námi o víkendu dojíždět, v týdnu by to nestíhal, a já bych tak vychovávala děti převážně sama. To jsem v žádném případě nechtěla, děti potřebují maminku i tatínka.

Utíkáte tedy na chalupu z městského shonu alespoň o víkendech nebo v létě?

Jistě, naše chalupa je stejně jako ta v knize téměř na samotě, kromě ní je tam jen šest dalších domků. Trávíme na ní pokaždé celé léto, staráme se o květinky a o zahradu, žijeme tam v podstatě jako na ranči, chybí jen domácí zvířata. Jsem vždycky smutná, když končí léto a musíme se stěhovat zpět do města.

Žijete na Slovensku, ale vaše romány vycházejí také v Česku. Máme to vnímat tak, že jste nezanevřela na svůj rodný kraj?

Já se cítím v Čechách doma stejně jako na Slovensku, hranice mezi státy nevnímám.

Vracíte se někdy do Chomutova?

Bohužel, v Chomutově jsem nebyla přes deset let. Před mnoha lety jsem tam měla besedu, a návrat do místa mého dětství pro mě znamenal hrozně moc. Moje babička už ale nežije, a tak nemám důvod se tam vracet, i když na Chomutov moc ráda vzpomínám. Poslední roky jezdívám jen do Prahy, buď s mojí vydavatelkou anebo za bratrancem a jeho rodinou.

Více o nové knize

„Já to myslím vážně, ozval se za jejími zády hlas muže, s nímž žila dvanáct let a kterého milovala odjakživa. Doslova a do písmene. Karel se jí líbil už ve školce… on si jí všiml až o pár let později. Přesněji na gymnáziu, když jí bylo patnáct. Byl její první láska… i poslední. Od něj se odvíjelo její vnímání světa, její myšlení, ona celá…

Jak vážně? ohlédla se na něj přes rameno a přitom vyndávala z mrazáku filé z lososa.

Chci se rozvést, zopakoval Karel.

Jeho slova zůstala viset ve vzduchu, a když se otočila a konečně se na něj podívala, poznala, že to opravdu myslí vážně. Přečetla si to v jeho očích."

Rodačka z Chomutova, spisovatelka Táňa Keleová Vasilková, žije od svých čtyř let v Bratislavě. Vystudovala novinařinu, pracovala jako redaktorka, ale už téměř dvacet let se věnuje spisovatelství. Na svém kontě má 25 společenských románů, z nichž 13 bylo přeloženo do češtiny. V březnu vyšla v nakladatelství Noxi také její nejnovější kniha s názvem Ranč u dědečka. Hlavní hrdinkou je Julka, která se spolu se svou dcerou přestěhuje po rozvodu na samotu. Dům, který zdědila po dědečkovi, předělá na malý penzion, který hostům poskytuje odpočinek v oáze ticha a uvnitř přírody. Jenže ani vzdálenou samotu neobcházejí citové vzplanutí, trápení a problémy všedních dnů…