Marek není jako jeho vrstevníci. Nemůže žít tak, jako zdraví osmnáctiletí kluci. Musel se s tím smířit on sám i jeho statečná maminka. Na obou je vidět silná vůle a odhodlání bojovat s handicapem, který mu přinesla prodělaná mozková obrna. Marek je upoután na invalidní vozík, má špatnou koordinaci pohybů, zadrhává v řeči, špatně artikuluje. Ale žije a těší se z každého dne. Ví, že může být hůř, na dno už si oba několikrát sáhli. „Narodil se v sedmém měsíci těhotenství. Nevážil ani dvě kila. Nechtěl dýchat. Nikdo mi ale neřekl, že je postižený. Když mu byl rok, zjistili, že prodělal mozkovou obrnu, že už nikdy nebude chodit. Několikrát mi umíral v náručí. Nedýchal, myslela jsem, že se zblázním,“ vzpomíná Markova maminka.

Poprvé se nadechl, když mu byly čtyři

První roky svého života strávil Marek napojený na dýchací přístroje na nemocničním lůžku, poprvé se sám nadechl v den svých čtvrtých narozenin. „Ten den ho operovali, aby mu zastavili krvácení z jícnu a on se mohl konečně sám bez pomocí přístrojů nadechnout a ochutnat normální stravu,“ říká se slzami v očích maminka Marka. Operací ale jejich trápení, na které jsou sami, protože Markův tatínek o ně nejeví zájem, neskončilo. „Hned jak to umožnila rekonvalescence, přišly bolestivé rehabilitace a operace nohou, které měly zmírnit následky obrny. Ale bez výsledku,“ pokračuje Markova maminka. Marek to nevzdal a díky maminčině důslednosti se dnes těší dobrým výsledkům ve škole a plánuje budoucnost. Jeho zdravotní stav je i nadále vážný. Vyhráno nemá. „V nemocnici bývám často. Jezdím do Prahy, kde mě dávají dohromady. Jsou tam machři, že mě vůbec dali do pořádku. Jsem jim za to vděčný,“ Marek těžko vyslovuje, ale v jeho očích lze vyčíst vděk, obdiv, ale i smutek. Svůj handicap si uvědomuje.

Zarytý fanda místních házenkářů

Přestože sám se na nohy Marek nikdy nepostaví a sportu může jedině přihlížet, zarytě fandí místnímu házenkářskému týmu. O házené ví všechno, nevynechá jediný zápas karvinského manšaftu a neúnavně si dopisuje s některými hráči. „To, co znám já, možná neví ani jejich trenér. Někdy jsem na zápasech hlučnější než on. Křičím na ně, aby pořádně makali. Házená je můj život,“ říká s neskrývanou radostí Marek moderátorce pořadu Splněné sny Aleně Veliké. Ta ho s narozeninovým dortem překvapila doma, když surfoval po internetových stránkách klubu.  S výmluvou, že natáčí dokument o házené, ho doprovodila na další zápas. Marek je skutečný fanoušek, kdyby mohl, z invalidního vozíku by při každém gólu vyskočil, aby objal hrdiny zápasu.

Nečekaná narozeninová oslava

Markovi bylo osmnáct, ale ještě nikdy neměl velkou narozeninovou oslavu. Jeho maminka na ni nemá prostředky. Peníze chybí i na splnění Markova snu, chtěl by uspořádat mejdan pro jeho oblíbený tým k oslavě jejich vítězných zápasů. A tak TV Barrandov splnila hned dva sny najednou. Popřát Markovi k jeho plnoletosti mu na jeho oslavu přišli všichni hráči karvinského házenkářského týmu. Markovo nadšení neznalo mezí. Slzy štěstí střídaly slzy dojetí. „To je sen, skutečný sen,“ plakal Marek, když objímal ty, které bezmezně obdivuje.

Celý díl uvidíte v pátek 20. dubna ve 20:05 na TV Barrandov.

(zdroj: TV Barrandov)