Karolínu už ve Stříbře potkáte málokdy, ačkoliv tam vyrůstala, studovala, je pořád na cestách a ne na lecjakých, díky své profesi modelky, stylistky i malířky jezdí například do Německa, Rakouska, Skandinávie, Izraele a dalších zemí.

"Vystudovala jsem stříbrské Gymnázium, dále Vizuální kulturu na pedagogické Fakultě ZČU, Učitelství výtvarné výchovy, dále jsem studovala Malbu na Fakultě Ladislava Sutnara. Dnes se věnuji modelingu, díky němuž cestuji po celém světě, dále cosplayi, stylingu a make-upu," upřesnila devětadvacetiletá Karolína, která se právě připravuje nejen na výstavu, ale také na nějaký čas do Namibie.

Autorčina úplně první výstava v Praze se skládá z maleb, fotek a různých objektů. "Jde o tvorbu z několika posledních let, která se hodí k tématu, tedy, k názvu. Toxic Dreamscapes je výběrem mojí "řvavější" části tvorby, která nešetří neonovými barvami a surrealistickými či postapokalyptickými motivy.

V podstatě to vše představuje určitou etapu mého života. Byla tvořena ve volném čase mnou jakožto člověkem „vylezlým“ z výtvarné školy, pracujícím mimo obor, toužícím po volné tvorbě pro vlastní potěšení, neřešícím hranice mezi uměním a kýčem a snažícím se otřepat se od trendů konceptualismu a abstrakce, které se mi zprotivily při studiu.

A tak jsem si pustila muziku a malovala, jako když Pejsek s Kočičkou vařili dort. Mám ráda svítivé barvičky? Mám. Vesmír, hvězdy a všechno co se třpytí? No jasně. Taky mám ráda mikrobiologii. A auta, hlavně starý. A sci-fi ,hlavně třeba Šílenýho Maxe. Všechno jsem to tam zamíchala a tady to je, občas vesele funky, občas trochu morbidní nebo bizarní, zkrátka takové typicky „moje“, " vypráví s nadšením mladá talentovaná žena.

Vernisáž na půdě pražského klubu Blues Bahnhof chce hosty přivítat v přátelském, útulném, "negalerijním" prostředí, kde se může každý dát do řeči s každým nad skleničkou výborného vína.

"Zabubnuje nám Kulturní Fronta, pár mých kamarádů, kteří rádi bubnují a rytmus hravě udrží, a návštěvníci se k nim můžou, budou-li chtít, během večera připojit. K dispozici bude pár volných hudebních nástrojů, jeden z nich jsem dokonce sama navrhla a po vernisáži se stane plnohodnotnou součástí expozice," uvedla Karolína.

"Ráda bych také upozornila, že během večera máme v plánu i dražbu na charitativní účely, tou nás provede moje kamarádka Lucie Macháčková, kterou můžete znát z Koko Comedy, a ačkoliv nebude na akci přímo pracovně coby komička nebo moderátorka, je více než pravděpodobné, že bude vtipná! To ona je vždycky. Ten, kdo dražbu vyhraje, si nejen odnese domů post-apo obraz postavy v plynové masce na zlatém pozadí, ale také přispěje nadaci Rytmus východní Čechy, se kterou právě Lucie spolupracuje," vysvětluje své velké plány Koblenová.

Rytmus Východní Čechy je nezisková organizace, která pomáhá lidem s tělesným či mentálním postižením. Pomáhá klientům v seberealizaci, získáním zaměstnání, hledáním bytu a integrací do společnosti. Propojuje své klienty a jejich rodinné příslušníky se zaměstnavateli, pořádá kurzy a vzdělává širokou i odbornou veřejnost se zájmem podpořit lidi se zdravotním znevýhodněním.

"Mě osobně hodně oslovil jeden skutečný příběh. V roce 2016 spustilo občanské sdružení projekt "KafeBar" - malý stánek s kávou, který měl svoje stálé "stanoviště" na autobusovém nádraží v Ústí nad Orlicí. Jedním z klientů, kteří na stánku pracují, je i svérázný pan Tomáš, jehož snem je prodávat kávu. Bohužel kafe chtivých cestujících nebylo dost a konkurence levného automatu se ukázala příliš velikou, a brzy bylo jasné, že touto cestou projekt nedokáže být finančně soběstačný. Bylo třeba změnit taktiku, opustit jedno stanoviště a vydat se s pojízdným stánkem na cesty.

A tak začalo jedno velké kávové dobrodružství o tom, jak podpořit pana Tomáše, aby mohl dál prodávat svoji oblíbenou kávu," nastíní jeden z podnětů autorka výstavy.

Výstava bude zahájena 6. září od 19 hodin v pražském klubu Blues Bahnhof v ulici Mlýnská 1117/2A, na místě budou ke koupi jak díla, tak pohlednice a plakáty.

Martina Sihelská