Univerzální humor, který funguje dodnes. Monty Python slaví 50

Anglická parta, která si před padesáti lety dala jméno Monty Python’s Flying Circus

Anglická parta, která si před padesáti lety dala jméno Monty Python’s Flying Circus | Foto: ČTK/PA

Dalších 5 fotografií v galerii   >

Dnes uplyne půl století od chvíle, kdy byl odvysílán první díl britského komediálního seriálu Monty Pythonův létající cirkus.

Ministerstvo švihlé chůze, Muž s magnetofonem v nose, Královská filharmonie na záchodě, Jak od sebe rozeznat různé části těla… Co scénka, to předmět kultu statisíců fanoušků ze všech možných částí světa.

Humor anglické party, která si před padesáti lety dala jméno Monty Python’s Flying Circus, je, zdá se, univerzální. Funguje i v novém tisíciletí, ačkoliv někteří z členů legendárního tělesa už účinkují jen… v urně.

Popel k popelu

To je případ Grahama Chapmana, jenž se při comebackovém vystoupení Monty Pythonů v Aspenu před 20 lety objevil na pódiu už pouze ve formě popela, který jeho kolega John Cleese omylem vysypal. Chapman, ideální pro role upjatých důstojníků a moderátorů, zemřel v říjnu 1989. Stal se tak prvním z britského sextetu, kdo opustil tento svět a odstěhoval se do jiného, dost možná podobného surrealistickým kolážím Terryho Gilliama.

Ten se po pythonovském útlumu v osmdesátých letech prosadil v Hollywoodu jako filmový režisér. Na kontě má oscarový snímek Král rybář, futuristické drama Brazil nebo hvězdami nabité Imaginárium dr. Parnasse. Jediný Američan v bandě anglických gentlemanů obstarával nejen výtvarnou složku, ale stál i za režií celovečerních filmů Monty Python a svatý grál a Monty Pythonův smysl života.

Postupně se začal objevovat ve skečích svých kamarádů i jako herec. „Celé noci jsem pracoval doma sám,“ líčil zpětně, „a pak jsem přišel se svými filmovými kotouči a viděl jsem, jak se všichni ostatní dobře baví. A tak jsem si začal navlékat kostýmy, které nikdo nechtěl, a stal jsem se rytířem a gumovým kuřetem.“

Další nezapomenutelnou tváří 45dílného seriálu Monty Pythonův létající cirkus, vysílaného na britské televizní stanici BBC v letech 1969 až 1974, je Eric Idle, kamarád Beatles a interpret písničky Always Look On The Bright Side Of Life z filmu Život Briana. Pythonovská parodie na život Krista, produkovaná Georgem Harrisonem (Briana hrál Chapman), zvedla mandle celé katolické církvi. Fandové ji však milují a v artových kinech by se na ni vydrželi dívat do alelujá.

Barbaři a teplý Pilát

Michael Palin, vhodný pro úlohy tupých prodavačů (skeč s mrtvým papouškem) či homosexuálního Piláta (Život Briana), se později našel v roli průvodce televizními cestopisy. Terry Jones, hřmotný Velšan hrající i hodně drsné ženské, zase zaštítil skvělou dokumentární sérii o vztahu Římanů a barbarů.

Největší díru do světa ale udělal zakladatel souboru John Cleese, jehož poker face a vizáž zvrhlého ouřady ho předurčila k úlohám věčně nasupených potrhlíků (film Ryba jménem Wanda či role Q v několika bondovkách).

Na stará kolena vydal autobiografii, v níž si to formou černočerného humoru vyřídil se svou tyranskou matkou i s koženým otcem. Když si tuhle jeho matka postěžovala, že ji na světě už nic netěší, řekl jí prý s klidem: „No tak, mami, což abych tě zabil?“

Autor: Michal Bystrov

SERVIS

Chcete tady mít zveřejněný svůj příspěvek? Posílejte ZDE

HLAVNÍ ZPRÁVY

Zprávy odjinud

Akční letáky