Je rodákem ze Zlína (1959). V letech 1974 1978 studoval malbu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti a v letech 1980 - 1986 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Františka Jiroudka. Je členem Spolku výtvarných umělců Mánes.

Na výtvarné scéně se etabloval před pětadvaceti roky výstavou v Kulturním středisku Blatiny v Praze. Brzy dostal příležitost představit se autorskou výstavou v cizině ve švýcarském Laussane, pak v Belgii a Nizozemsku. K tomu mnohokrát na domácí scéně. Opakovaně dokázal, vždy s velkou účinností, zhodnotit dosažené a pokročit v mínění, co je nejvíce důsažnou látkou malířství.

Jeho malířství, samozřejmě. Připomínám to, abych připojil, že zrod malíře Tichého není datován šesti roky pobytu na pražské Akademii, ale udál se dříve, v polovině 70. let. S profesory na Akademii byl pro svou individualitu trvale v rozporu. Je tedy možné vyjádřit jim jistou míru střízlivého obdivu, že mladého vnitřního rebela nechali dostudovat. V roce 1995 získal cenu nadace Pollock Krasner Foundation v New Yorku. Ta byla založena v roce 1985 štědrostí Lee Krasner, vdovy po slavném malíři Jacksonu Pollockovi. (Nadace dosud udělila téměř čtyři tisíce grantů v celkové výši přes 50 milionů dolarů umělcům ze 72 zemí).

Vzdálen od akademismu

V posledním desetiletí Tichý vytvořil obrazy, v nichž je v jednotě s jeho předešlou tvorbou rozvinuto téma prolnutí duchovního a vnějšího světa. Sumárně je vyjádřeno zobecněnými znaky, které jsou pro Tichého tvorbu této doby příznačné. Mají zřetelný rys původu. Spočívá v přímosti zobrazení, ve střežení si velké vzdálenosti od akademizmu, v „uvědomělé samovolnosti" blízké nadrealismu, v odchylce od hlediska estetiky.

Nejlépe to interpretuje sám autor v rozhovoru s Radanem Vagnerem v katalogu výstavy v pražské Galerii Václava Špály: „Vyhledávám umění, které mě donutí přemýšlet, takové, co uchvátí napoprvé a dojme nebo rozesměje. To, jakým způsobem byla věc vytvořena, mě zajímá až v druhé řadě. Proto ani nerozlišuji umění na klasicky malované a to ostatní. Myslím, že je nepodstatné, zda naši představu budeme plácat barvou, křičet ji na ulici nebo promítat na zeď."

Jana Šálková vidí obrazy Oldřich Tichého takto: „Umění dnes více než jindy stojí před hledáním kontinuity smyslu. Tichého práce ji zdá se nalézají. Připomínají lidem vytrácející se rozměr svobody. Jejím podstatným znakem je paměť a vnitřní znak schopný spojovat viděné, představované a symbolické… Energie těchto prací vyplývá také z prožitku času, který je v nich uložen. Nabízejí nám možnost nového uchopení sebe a světa. Ohlas Tichého obrazů dosvědčuje, že diváci do nich dokázali vstoupit a prožít je."

Prosté malování

Zatím napsané je vlastně obcházením Tichého malířské tvorby. Sice dosti zblízka a znalými pohledy, ale přece jen obcházením.

Zeptejme se tedy, co vlastně je obsahem Tichého obrazů? Lze to shrnout dvěma slovy: Obyčejné věci.

V Tichého uchopení a vlastně i ve vizuální monumentalizaci (v jejich obyčejnosti a přehlédnutelnosti běžně se nám zdají malé, nanicovaté), vyjevují se jako samy sebou (skrze autorův záměr) zvýrazněné. Kde je pramen takového malování, jež nám říká, že obyčejný svět má kromobyčejnou úchvatnost? V autorově myšlení, které, myslím si, pramení skrze předky v dávném čase, kdy vše zdálo se být jednodušší.

Není tu žádné chytlavosti, žádné vyumělkovanosti, žádné „estetické nadstavby". Jen přímý odkaz „prostým malováním" na skromnou krásu věcí, čímž i jejich zobrazení stává se přirozeně krásným. Jsou to obrazy, k nimž snadno najde si cestu každý, kdo dokáže si v paměti vyvolat (geneticky jej tam všichni máme) třeba i v rozměru imaginace rozměr světa v nestrojených dimenzích.

Oldřich Tichý, výstava

obrazy, Galerie z ruky, Křížovice 3, Doubravník, u Nedvědice. Kurátorka Stanislava Macháčková. Výstava trvá do 28. července, otevřeno ve čtvrtek a pátek 13 18 hod, v sobotu a neděli 10 12, 13 18, v jiném čase dle domluvy na tel.: 566 566 494, www.galeriezruky.cz

JAN DOČEKAL