„Při výběru exponátů byl kladen důraz na to, aby dokázaly zaujmout a zabavit i návštěvníky bez zvláštní záliby v numizmatice. Výstava je zajímavá jako připomínka stého výročí I. světové války, ale také stálou aktuálností témat, jako je hospodářská krize a uprchlíci," uvedla moderátorka vernisáže a vedoucí Československého kulturního centra Buchlovice Pavla Večeřová. Ta si se svými kamarády zapěla při vernisáži kramářskou píseň o té velké válce a těžkostech, které lidem přinesla.

Na 19 výstavních panelech si mohli návštěvníci prohlédnout 250 originálních papírových bankovek z let 1803 až 1924. Většina jich pochází z I. světové války a let těsně po ní. K vidění jsou platidla z Rakousko-Uherska, Francie, Polska, Ruska, Itálie, Černé Hory, Rumunska, Československa, ale především z Německa.

Za nejrozšířenější platidla vydaná během války, ale i po ní v řádech desítek tisíc kusů jsou považovány německé „nouzovky". Drobné mince byly za války a v době ekonomických krizí raženy ze stříbra a drahých kovů. Lidé si je schovávali na horší časy a nevraceli je zpět do oběhu. Proto byly vydávány peníze z náhražkové suroviny, a to z papíru. Protože ale nebyly pochopeny správné principy fungování bankovek, vedlo to k tištění nekrytých peněz a k následně k neslavným koncům. „Drobné mince chyběly jednotlivým spolkovým zemím, podnikům či městům, proto si je samy vydávaly. Krizový nedostatek drobných skončil až kolem roku 1919," řekla Pavla Večeřová.

Na tehdejších platidlech byla zpodobněná nejrůznější témata. Kupříkladu komiksy, černý humor, dějiny měst nebo jejich osobnosti, ale třeba i baron Prášil. Později byly vydávány bankovky ve větších minimálních hodnotách, miliardových i bilionových. Třeba za chleba lidé zaplatili v roce 1923 až 200 miliard marek, takže na nákup museli chodit s nůšemi plnými peněz.

Návštěvníci našli na výstavě poukázky používané v zajateckých táborech, mohli si na ní vytvořit vlastní měnu, použít magnetické skládačky, ale také se podle peněžních předloh převléct do kostýmu minnesängera. „Komplet někdejšího středověkého pěvce a básníka byl těžký a necítila jsem se v něm dobře. A v dřevácích bych daleko neušla," svěřila Anička Brodská z Frenštátu pod Radhoštěm, jediná, která si kostým na sebe oblékla a nechala se v něm vyfotografovat.

V expozici si mohli lidé zapojit do hry Jak se stát keťasem, která je určena pro 2 až 6 hráčů ve věku od 6 do 99 let. „Je to hra nevýchovná, protože ten, kdo je zákeřnější v ní vyhrává. Někteří lidé totiž dokázali během I. světové války z bídy bohatnout a stali se keťasy či válečnými lichváři," potvrdil autor výstavy Petr Chaloupka.