Václav Dvořák z Liberce není v literárním světě žádným nováčkem. Jeho prvotina Písečníci a bludný asteroid zabodovala u dětských i dospělých čtenářů. Nedávno spatřila světlo světa jeho druhá kniha Já, Finis a její křest proběhne ve čtvrtek 17. října v Knihkupectví a antikvariát Fryč. „Kniha je pro nebojácné čtenáře od jedenácti let, ale určitě osloví i mnohem starší. Píšu pro mládež, což chápu i tak, že děj a kniha jako taková nesmí být hloupé,“ zdůraznil Dvořák.

Svou druhou knihu jste opět vydal samonákladem bez spolupráce s nakladatelstvím. Jak vaše knižní plány narušila epidemie koronaviru?
Téměř nijak. Spolupracuji s nezávislými profesionály, kteří praktikují home office léta, takže práce na knize pokračovaly podle plánu. O něco horší už to bylo s kampaní na Hithitu, kde jsem sháněl část financí na vydání knihy. Kampaň byla sice úspěšná, ale přeci jen v dubnu existovaly mnohem potřebnější věci, než je nová kniha pro mládež. Ministerstvo kultury ČR urychleně vypsalo na vydávání knih dotační řízení, ve kterém se mi podařilo i mezi mnohem zkušenějšími a zavedenějšími nakladateli uspět.

Nemáte obavu, že aktuální situace nepřeje knižnímu trhu?
Knižní trh nepřeje autorům… Velkých knihkupeckých řetězců se krize zřejmě nedotkne. Z prodaných knih mají neskutečně vysoký rabat a v podstatě knižní trh dusí. Dostat se významněji do jejich obchodů se svými knihami je pro nezávislé nakladatele, jako jsem já, takřka nemožné. Spíše se domluvím s malými nezávislými knihkupci a na ty krize bohužel dopadá nejtvrději. Jejich úbytek v posledních letech je alarmující.

Můžete přiblížit děj své nové knihy?
Příběh Já, Finis začíná na Zemi v naší době, ale něco je jinak: už třiadvacet let se ztrácejí kluci, vždy když jim je osm let beze stopy zmizí. Mezi těmi, kteří zůstali je i hlavní hrdina, dvanáctiletý Petr, který se pokusí zachránit svého brášku. Má vzácnou oční vadu – velice citlivé oči chráněné tmavými brýlemi – a právě díky svým očím se mu podaří dostat do temného světa plného netvorů a monster. Zde začíná boj o záchranu všech kluků a celého světa.

Na koho jste cíli? Jakou kategorii čtenářů příběh osloví?
Kniha je pro nebojácné čtenáře od jedenácti let, ale určitě osloví i mnohem starší. Píšu pro mládež, což chápu i tak, že děj a kniha jako taková nesmí být hloupé. Naopak by měly čtenářům rozšiřovat obzory. Snažím se být srozumitelný, nikoliv ovšem doslovný a nechávám prostor pro čtenářovu fantazii. Někdy bývá toho prostoru až moc, ale na to mě mí beta čtenáři většinou upozorní.

Jaké se vám dostaly první čtenářské ohlasy?
Nejčastější slovo, kterým čtenáři příběh charakterizují, je „drsný“. Jedním dechem ovšem dodávají, že je kniha ničím nepohoršovala, a že si s textem určitě poradí i uvedení jedenáctiletí. Už teď se můžu pochlubit, že knížka zaujala i odborníky na dětskou literaturu, ale více zatím nemohu prozradit.

V čem si myslíte, že je vaše tvorba originální?
Snažím se psát a vydávat knihy tak dobré, aby je čtenáři chtěli mít doma, protože si je budou číst více než jednou. Tvořit něco menšího mi nedává smysl. Své čtenáře nešetřím – ani délkou textu, ani propracovaností děje a množstvím motivů a postav, ani nezvyklým prostředím, které vyžaduje se nad textem občas zamyslet. Svým způsobem tak jdu proti trendům trhu – tlusté knihy pro děti a mládež, navíc opatřené barevnými ilustracemi…

Jak k vám přichází nápady na děj a charaktery postav?
Je to možná klišé, ale prvotní nápad na Finise jsem dostal ve snu – zdálo se mi o ztracených dětech. Zbytek vznikl přemýšlením nad tím, kdo by děti kradl, jak by to dělal a hlavně proč. Domýšlel jsem detaily a hledal způsob, jak by hlavní hrdina mohl proti mocnému Nepříteli uspět. Bylo jasné, že Finisovi musí někdo pomoci a další postavy byly brzy na světě.

Někteří spisovatelé říkají, že psaní druhé knihy jim jde od ruky více než prvotina. Jste toho také příkladem?
Druhou knížku jsem začal psát s tím, že se bude jednat o krátký text, rychle a snadno napsaný. Nic z toho se mi nepovedlo, nakonec jsem na Finisovi pracoval téměř tři roky. Přeskočil jsem sice takovou tu neproduktivní fázi, kdy jsem u Písečníků přemýšlel, jak knihu pojmout a učil se vlastnímu tvůrčímu psaní, ale objevily se problémy jiné. Téma a jeho zpracování je o něco vážnější a pro mě byla výzva své psaní posunout někam dál.

Máte rozpracované další projekty?
Intenzivně pracuji na pokračování Písečníků a bludného asteroidu, na jiné projekty teď nemyslím. Původně jsem doufal, že knihu vydám v příštím roce, ale nechci knížku uspěchat a své fanoušky zklamat. První Písečníci jsou úspěšnou knihou, kterou si oblíbily tisíce čtenářů po celé republice, a chci jim stvořit důstojné pokračování. Jen prozradím, že si „světovou premiéru“ u nás doma odbyla první kapitola a ohlasy byly více než nadšené.