Deník

Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Spisovatel Josef Pepson Snětivý: Padesát odstínů šedi? Chatrná, klišovitá kostra

Ostrov /ROZHOVOR/ - Literárně-hudební beseda Alexandra Stainfortha a Josefa Pepsona Snětivého TEN PÍŠE TO A TEN ZAS TOHLE se konala v Městské knihovně v Ostrově. Autoři představili své nové knihy Krvavá Mary a Retroperspektiva, stejně jako další tituly ze své literární tvorby. Ještě předtím jsme ale Josefa Pepsona Snětivého, který se na besedě postará i o hudební doprovod, požádali o rozhovor.

6.10.2013
SDÍLEJ:

Josef Pepson Snětivý je rovněž hudebník.Foto: Foto Deník

Můžete svou novou knihu Retroperspektiva přiblížit i těm, kteří se na besedu nedostanou?

Retroperspektiva je mou druhou básnickou sbírkou, která vznikala přibližně rok od jara 2012. Za tu dobu se toho v mém osobním životě stalo tolik, že tady prosím čtenáře o shovívavost vůči jisté nadsázce snad ani nešlo básně nepsat. Není to ovšem tak, že by mě k básním v nich obsaženým inspirovaly jen ženy čerpal jsem třeba i z pozorování svých milovaných dětí nebo z cest po vlastech českých.

Jste autorem řady dalších knih od poezie přes fotbal, leporelo pro děti až po erotický román. Rozmanitá škála… Jak jste se k psaní dostal?

Vášnivým čtenářem jsem už od předškolního věku, ale první novelu Každý král je sám jsem vydal až ve Kristových letech. Musel jsem k tomu dozrát, nápadů byla spousta, ale potřebné soustředění a zklidnění se dostavilo až později.

Které své knihy si nejvíc považujete a proč?

Vždycky té poslední. Pokud bych měl ale jmenovat z každého segmentu jeden titul, pak by to byl za prózu román Piercing na duši, za poezii zmiňovaná sbírka Retroperspektiva, za literaturu týkající se fotbalu kniha Český fotbal 2012, za tituly věnované dětem leporelo Zvířátka ze ZOO a za překlady vampýrsko-erotická novela Josepha Sheridana Le Fanu Carmilla, kterou jsem také převyprávěl.

Tištěná kniha má své kouzlo, e-book je zase praktická věc. Jak to vidíte vy?

Jsem velmi rád, že oba formáty existují vedle sebe. Sám zatím čtečku nemám, ale těší mě, když vidím, kolik lidí místo bezduchého brouzdání internetem (občas nejsem výjimkou) čte a lhostejno, zda z papírové stránky, nebo z obrazovky.

Teď trochu odbočím. Už delší dobu mám dojem, že kdo nečetl knihu Padesát odstínů šedi, Padesát odstínů temnoty a Padesát odstínů svobody (erotická trilogie E. L. James), jako by nežil… Přečetl jste si některou z nich? Jaké knihy sám rád čtete?

Velmi zběžně jsem pročetl Padesát odstínů šedi a můj dojem je takový, že vynecháme-li intimní hrátky, zbude chatrná, klišovitá kostra. Já mám raději skutečnou literaturu, zejména takovou, která obsahuje tajemství a vyhrocené emoce aniž bych si dělal nároky na úplnost, musím zmínit jména jako Bulgakov, Márquez, Maturin a jeho Poutník Melmoth, Lewis a jeho Mnich, z českých třeba po mém soudu v našem i světovém měřítku nedoceněný Arbes. Asi dost vězím v devatenáctém století, mezi svými oblíbenci bych rád jmenoval také Jana Nerudu, sestry Brontëovy, Elizabeth Gaskellovou, Jane Austenovou či George Eliota, stejně jako nesmrtelného Dostojevského. Jsem rád, že jsem některé z nich mohl i vydat, a to často v úplně prvním českém překladu.

Napsal jste také knihy o fotbalu. Vím, že oba vaši synové hrají za Slavii. Stíháte občas chodit na jejich zápasy povzbudit je?

Ano, často jejich zápasy také pískám. Pepíno i Matýsek mi nejen fotbalem dělají velkou radost a současně je to pro mě i škola sebeovládání, což bych doporučil všem rodičům (a hlavně fotbalovým maminkám). Pokud se děti snaží a něco jim nevyjde, kritika (namnoze velmi neprofesionální a nevybíravá) opravdu není namístě. A pokud se nesnaží, je třeba s nimi hledat příčiny, proč tomu tak je. Tím samozřejmě netvrdím, že jsem na tribuně či s píšťalkou nějaký ideál, snažím se však přemýšlet v širších souvislostech a nahlížet do dětské duše. S tím souvisí i to, že bych v budoucnu rád psal víc pro děti.

K fotbalu máte blízko, kdysi jste ho prý hrával. Myslíte si, že jsou v současnosti děti v Česku vedeny k dobrému fotbalu?

Domnívám se, a tento názor není populární, že v mnoha, hlavně menších klubech bohužel ne. Děti tam vedou většinou neplacení tatínkové, kteří přes veškerou snahu (té je třeba si vážit) nemají trenérské, a už vůbec ne psychologické schopnosti k tomu, aby pracovali s dětmi. Jistě by pomohlo, kdyby šlo více peněz na dětský a mládežnický fotbal a méně jich mizelo v podivných zákoutích toho dospělého. Co se konkrétně mých dětí týká, na Slavii si na trenéry opravdu nemůžeme stěžovat. Škoda že tomu tak není všude.

Na besedě v ostrovské knihovně vystoupíte i jako hudebník. Hrajete na saxofon. Jaký hudební žánr máte nejradši?

Během třiceti čtyř let veřejného vystupování jsem hrál snad všechny žánry od klasiky až po hardcore. Nejraději mám ovšem inteligentní poprock, rock a soul. A z nástrojů saxofony, ovšem snažím se, abych příliš nezanedbával ani ty ostatní, vždyť třeba mé sólové koncerty jsou založeny hlavně na pianu a zpěvu.

Před časem jste odešel z funkové kapely Sly Rabbits a skončila i formace Ztraceni v překladu. Kde si vás mohou lidé poslechnout?

Se Sly Rabbits občas pohostinsky vystupuju, naposled minulou sobotu v Kutné Hoře, i kapela Ztraceni v překladu se časem dočká nějakého zřejmě rockovějšího pokračování. Až do konce roku však budu vystupovat hlavně sólově v pražském klubu Carpe Diem se svým pořadem NA VLNÁCH TÓNŮ A SLOV, kdy písně prokládám recitací svých básní ze sbírek Z deště pod opak a Retroperspektiva i těch, které se mi utěšeně hromadí v připravované třetí sbírce, již bych rád vydal příští rok.

V jednom rozhovoru jste uvedl, že většinu svých písní, próz i básní jste stvořil s myšlenkou na některou z žen, která prošla vaším životem. Cituji: „Ženy jsou mou věčnou spásou i věčným prokletím…" Čeho si na ženách nejvíc vážíte a co vás naopak dokáže naprosto odradit?

Těžká otázka, byť s nimi žiju a občas i bojuju už pětadvacet let. Ale pokusím se odpovědět: Vážím si žen, které něco dokázaly, a přitom zůstaly ženami, zachovaly si tedy svůj půvab i svou něhu a nedělaly ze sebe „chlapa v sukních". Naopak mě odrazuje arogance (častá u žen, za jejichž krásnou fasádou se už nic neskrývá) a také ono podivné „chlapáctví", které je alespoň v Praze bohužel stále častější. Muži si za to ovšem mohou také sami, neboť přestávají být opravdovými muži.

Je něco, co byste chtěl ve svém životě změnit?

Ano. Ve svém bývalém manželství jsem zažil i mnoho hezkého, narodili se nám dva zdraví a nádherní kluci, přesto však lituji toho, že jsem si nevybral partnerku, která by se ke mně hodila. Pevně doufám, že ještě dostanu druhou šanci, moc bych si přál další děti. Jinak mám krásný a barvitý život, osud byl ke mně zatím velmi milosrdný.

Píšete knihy, překládáte, učíte angličtinu, věnujete se hudbě, máte své nakladatelství, trávíte čas s dětmi… Zbývá vám nějaký volný čas? Čím se nejvíc odreagujete?

Snažím se hodně sportovat, abych se aspoň trochu vyrovnal svým dvěma malým úspěšným sportovcům. Pokud je chvilka volna, čtu, miluju cestování a výlety do přírody… Nejraději jsem se svými dětmi ale neméně skvělým protikladem jsou cesty za čtenáři, které většinou podnikám s přáteli, jako teď s Alexandrem Stainforthem nebo třeba s Miloněm Čepelkou. A největším adrenalinem je pro mě živé hudební vystupování, ať už na pódiu, nebo v médiích.

A na závěr: Co chystáte v nejbližší době pracovně, na poli hudby…

Mluvíme spolu na podzim, a tak mám v nakladatelství ČAS velmi napilno, abych stihl připravit k vydání všechny letošní knihy. Svou psychologicko-erotickou novelu Ženy, které rozdávají adventní věnce tedy dokončím a vydám až napřesrok, stejně jako třetí, zatím bezejmennou básnickou sbírku. Velmi rád bych v nejbližší době pečlivě a profesionálně natočil některé své písně, zapracoval na novém repertoáru a začal častěji vystupovat nejen jako spisovatel, ale hlavně jako muzikant. Cílů a plánů je víc než dost a věřím, že nudit se nebudou ani čtenáři a posluchači, ani já sám.

Autor: Alena Jeřábková

6.10.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Kateřina Perknerová.
22

Komentář Kateřiny Perknerové: Masarykovi následovníci. Proč by ne?

Miroslav Sládek v létě 2016 v Ústí nad Labem
1

V Chomutově zatkli republikána Sládka. Kvůli nepovolené kampani

Jan Kysela: Češi si vyloženě mnou ruce, když se někdo vymkne

/FOTOGALERIE, VIDEO/ Včera a dnes rozhodujeme o složení sněmovny, potažmo vlády. Za necelé tři měsíce si zvolíme prezidenta. Jaký vliv to bude mít na český ústavní pořádek a mělo by dojít k úpravě základního zákona České republiky? O tom Deník mluvil s ústavním právníkem, profesorem Janem Kyselou.

DOTYK.CZ

Tak teď toho mám dost – a rozpoutala nenásilnou vězeňskou vzpouru

Ve spolupráci s neziskovou organizací Post Bellum přinášíme vzpomínky pamětníků komunistické zvůle. Dnešní příběh věnujeme příběhu Heleny Kučerové, která osmnácti let pobyla na svobodě pouhých pět let, více než 13 jich strávila v komunistických kriminálech. 

Barák na odstřel kvůli nájemníkům a očekávaná vražda: nejlepší videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pátek 20. října 2017.

ANKETA MEZI LÍDRY: Co přejí ke 100. narozeninám republiky...

Než vhodíme lístek do volební urny, zvažujeme, co nám ta „naše“ strana a její lídr přinesou. Nižší daně, kvalitní veřejné služby, vyšší důchody, špičkové vzdělání pro děti, aktivní roli v Evropské unii – záleží na osobních preferencích. Pak také vybíráme podle toho, nakolik jsou kandidáti důvěryhodní, co už v politice dokázali, kolik slibů splnili, jak se umějí za své vize poprat doma i za hranicemi.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení