Jiří Načeradský se narodil 9. září 1939 v Sedlci na Benešovsku. V letech 1957 až 1963 vystudoval Akademii výtvarných umění. V roce 1968 ho proslavila výstava velkoformátových maleb se sportovní tématikou, kterou mu v Galerii Václava Špály uspořádal Jindřich Chalupecký. V roce 1985 se zúčastnil neoficiálních Konfrontací uspořádaných nejmladší generací umělců.

Od roku 1987 byl členem Volného sdružení 12/15. Po roce 1989 působil jako vedoucí Ateliéru figurální a monumentální malby na Akademii výtvarných umění v Praze a na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně, v roce 1991 byl jmenován profesorem.

Načeradský byl vůdčí osobností tvorby nové figurace 60. let, která navazovala na groteskní tendence v českém umění. Do této polohy se umělec s velkým kreslířským talentem dopracoval přes poznání surrealistické tvorby. Koncem 60. let vytvořil řadu pláten přepisujících reportážní sportovní fotografii.

Po odmlce na počátku 70. let přešel od figurace k zobrazení mechanismů, od olejomalby přešel k akrylu a současně parodoval v návaznosti na pop-art postavy amerického kresleného filmu. V 80. letech se vrátil k tradičnější figuraci, ovšem groteskně deformované.

Svými díly je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, většiny regionálních galerií v ČR, Muzea Kampa, Galerie Zlatá husa, v zahraničí mimo jiné sedmi díly v Centre Georges Pompidou v Paříži.