Když trojčlenná letka Vejrů přistála ve Vejrovně, aby vyzdobili vánoční stromek, vykulili se, že hostinskej to zmáknul i bez nich. Na větvičkách visely krabičky od cigaret a sirek, špunty z vína i pivní zátky. Záhy se Vejrovna zaplnila do poslední sesle. Spisovnou krumlovštinou promluvil Obrvejr. „Milí Vejrové! Slétli jsme se v předvečer Štědrého dne oslavit spolu Vánoce. Těšíme se na ně, nejvíc děti.

Ale je jiná doba. Ve škole je učitelé oblbují Dědou Mrázem, babička jim vypráví o Ježíškovi. Mají z toho ve svý hlavičce maglajz. My Vejři máme v hlavě ustláno, pro nás jsou Vánoce symbolem pohody, klidu a vzájemné úcty.

Štědrým večerem není jen nadílka, kterou si děláme navzájem radost, ale také úsměv na tváři. Budeme se dnes na sebe usmívat.“ Vesele se tvářila i fenka Libuška. Hostinskej ji jako štamgasta taky pozval.

Pak se Vejři obdarovávali praktickými dárky. Ponejvíc čepicema. Někdo dostal tu samou, kterou jinýmu před chvílí věnoval.

Většina z nich pocházela ze zdejšího frcu. Medard Klobouk zjistil, že je mu čepice malá, zasmál se tomu a snažil se ji taky vyhandlovat. Popelcovi Mouchovi pasovala a dal mu za ni dvě mucholapky. Nejen čepice se dočkaly handlu. Mikuláš Kecka pravil, že otvírák na pivo už má a směnil by ho. Tomáš Fuk se nechal ukecat a dal mu za něj gulášovou polívku v kostce. Pepa z depa, který má v muzeu slušně placený místo neandrtálce, obdržel amulet chránící před blbci. Potěšil penzistu Rýmu, co spává odděleně od svých zubů, kelímkem s nápisem Spěte sladce, aby měl v noci svý klapačky kde ubytovat. Hostinskýho potěšil Obrvejr skládacím metrem k odměření metru piv, bude-li taková poptávka.

Pankrác Kolohnát, přezdívaný Guma, tuhle objednávku vzápětí vyslovil z radosti, že dostal podvazky. Neměl ánunk, že stejný zmerčí zejtra doma pod stromečkem, jelikož se už jeho stará nemůže dívat, jak místo podvazků používá gumu od zavařovacích sklenic, aby mu nespadly fusekle. Mustafa Turek věnoval Vejrovskému klubu hru Člověče, nezlob se. Ta že se hodí. Na oplátku dostal fackovacího panáčka a v kastrůlku ještě šunkofleky. Fenka Libuška se zaradovala z věnce vuřtů a nadšeně zaštěkala. Chvíli nebyla k utišení, jak ji to vzalo u srdce. Knihu Rudá záře nad Kladnem obdržel od Serváce Kačaby s věnováním Bonifác Mátoha.

Chtěl ji vyměnit s Cyrilem Filkem za cinknutý karty. Filek vypil na kuráž myslivce, pokřižoval se a vypadlo z něj, že na výměnu kejvne, jen jestli se Mátoha zmátoží a k tý knížce přidá lopatku na uhlí, co taky dostal.

Mátoha se zmátožil, leč nekejvnul, jen pravil: „Ochudil bych tímto neuváženým činem rodinu a měl doma peklo.“ Ke kejvání nedošlo ani po dalším myslivci. Nechali si každý to svý, zachechtali se tomu a zapili to desítkou. Když Vejři dohandlovali, zapěli si koledy. Samospoušť je vyfotila u stromku. Obrvejr jim pak kladl na srdce, aby na svátek svatého Štěpána obdarovali koledníky.

Dovětek: Mátoha cestou domů ztratil lopatku. Filek zapomněl karty v hospodě a hostinskej je spálil v kamnech, protože byly cinknutý.

Úryvek z knihy Vejrovské humoresky Jana Vaněčka z Č. Krumlova.