Co pro vás získání Literární ceny Knižního klubu znamená?

Připadám si jako v pohádce. Vůbec jsem to nečekala a znamená to pro mě opravdu hodně. Hlavně si vážím toho, že někdo uznal mou práci. Zvedlo mi to sebevědomí a těší mě to. Z vlastních zkušeností také vím, že anonymní autoři to mají těžší. A myslím si, že se mi díky této ceně otevřou možnosti, kterých ráda využiji, protože se chci psaní věnovat i nadále.

Jak jste se ke psaní dostala? Co vás na psaní nejvíce baví?

Devětačtyřicetiletá rodačka z Horní Bečvy, Vladimíra Klimecká, získala Literární cenu Knižního klubu za svůj román Druhý život Marýny G.  Psaní je můj koníček už od doby, kdy jsem byla ještě na gymnáziu. Vždy si u toho pročistím hlavu. Je to pro mě takový krátkodobý únik od reality. Vždycky pro mě psaní bylo formou odpočinku a snažila jsem se mu věnovat neustále, dokonce i v obdobích, kdy život člověka, jak už to tak bývá, zkouší. Více či méně se tedy psaní věnuji přes třicet let.

Příběh hlavních hrdinek knihy, za kterou jste získala ocenění Knižní klubu, se odehrává na Valašsku. Z jakého důvodu jste děj zasadila právě do valašského prostředí?

Přestože teď už téměř třicet let žiji na jižní Moravě ve Vacenovicích u Kyjova, v srdci jsem stále Valaškou. To už tak bývá, že člověk na svůj rodný kraj nezapomíná. Strávila jsem zde své mládí a mám s Valašskem spojené vzpomínky třeba i na situace, o kterých píšu ve své knize. Valašsko určitě zůstane v mém srdci už na vždy.

Čerpala jste při psaní knihy také z vlastních zkušeností?

Dá se říct, že děj ilustruje příběh mé rodiny. Všechny čtyři hrdinky mají v sobě kus mě. To by ani jinak nešlo. Celý příběh je popsán skrze mé subjektivní vnímání. Založen je více méně na reáliích a skutečnostech. Samozřejmě jsou ale v příběhu některé věci smyšlené nebo zasazené do jiného kontextu.

Vaše kniha na osudech čtyř žen mapuje dvacáté století. Chtěla jste zachytit vývoj této doby na Valašsku? Co vás k tomuto tématu vedlo?

Nejde říci, že by kniha měla historicky zachycovat vývoj doby. Jsou to spíše takové střípky, které si pamatuji a které na mě zapůsobily, případně mě nějakým způsobem ovlivnily. Nedovolila bych si říci, že veškeré události, které jsem v knize vylíčila, jsou autentické. V knize jsem chtěla zavzpomínat na dobu a místo, kde jsem vyrůstala.

S jakou vidinou jste se do psaní textu pouštěla? Skrývá kniha nějaké poselství?

Byla bych ráda, kdyby si lidé po přečtení mé knihy uvědomili, jaké hodnoty jsou v jejich životech skutečně důležité. V dnešní době se všichni ženou především za majetkem a penězi, což samozřejmě do jisté míry chápu, ale mám pocit, že se trochu zapomíná na skutečně důležité lidské hodnoty. V knize jsem se také snažila vystihnout mnohdy nelehkou úlohu žen ve společnosti a vyzdvihnout tak jejich sílu. Často se to bere jako samozřejmost a přitom to vždycky není úplně jednoduché.

Knihu jste psala přibližně čtyři roky. Plánujete v psaní pokračovat? Máte stále inspiraci?

Určitě bych se psaní ráda věnovala i nadále. Myslím, že inspiraci ještě určitě mám zejména k jiným tématům. Takže uvidíme. Každopádně doufám, že čas a povinnosti dovolí a budu se psaní moci věnovat i nadále.